Bylo to ještě horší, seděl jsem na posteli a obličej si schoval do dlaní, nechtěl jsem si to přiznat, snažil jsem se stále obelhávat sám sebe, že je mi to jedno, že se mě to absolutně netýká, ale čím víc jsem se snažil, tím to bylo horší a já padal...
"Takže dojdeš až pozdě nebo nedojdeš?" Psal jsem smsku, když volat za ním už nemělo smysl.
"Nepřijdu, jsem u Jongina." Odepsal téměř okamžitě.
U Jongina? Kdo to je? "Tao, kdo je Jongin." Okamžitě jsem volal a doufal, že ho nenaštval tak, že by byl něčeho schopný. "Chodí se Sehunem do třídy. Proč?" Ptal se zmateně. "Hrál jsem si s koťátkama a on šel za ním." Tao se hlasitě zasmál nad mým zmateným tónem. "A nechceš se stavit zrovna? Nechci tu být sám." Žádal jsem ho se svýma psíma očkama, přestože to vidět nemohl. "Luhane. Jsou tam kočky. Jsem alergický. To je jako mě vzít do pokoje s časovanou bombou." Zasmál se podruhé. "Hahaha vážně vtipné Tao." A s tím jsem ukončil hovor.
Přestože jsem tu měl dvě koťata, nudil jsem se. Hrál jsem si s nimi, ale chvíli na to jsem je omrzel a oni se vydali prozkoumávat spolu dům. Byl jsem sám.
"Hunnie, prosím přijď večer, slibuji, že se ti budu věnovat."
Vyťukával jsem slova do mobilu z nudy, nebo také z čistého zoufalství. Ani jsem nečekal, že odpoví, či vůbec dojde. Jen jsem to potřeboval zkusit. Na chvíli jsem usnul, když jsem se ponořil do zjišťování poslání mého života a vzbudil se, až mě kočky začaly olizovat svými drsnými jazýčky na rukou a obličeji. Důvod byl jasný. Čas krmení. Reálně jsem přemýšlel nad tím, že si pořídím zvoneček a naučím je jíst, když na něj zazvoním. Alespoň bych se tu nenudil.
"Sehune prosím dojdi, já se nudím a Tao sem nemůže." Volal jsem mu, překvapivě mi to vzal. "Jsem u Jongina. Asi tu budu spát. Uvidíme se až ve škole." Prohlásil nekompromisně. Na to jsem okamžitě vyjekl "DOUFÁM, že jsem se přeslechl." Teď by se ve mně člověk krve nedořezal. Nechtěl jsem, aby tam byl přes noc, když nevím co se tam děje. "Luhane, doufám, že mi nehodláš začít vyhrožovat?" Řekl až moc naštvaně. Dostal jsem z jeho hlasu husí kůži. "Nezapomeň, že já jsem tady ten, co to má v režii." Cítil jsem, jak se uculil. Ani jsem ho nemusel vidět, znám ho. To co říkal byla pravda. Ale já ho teď opravdu chtěl u sebe a mazlit se, minimálně. "Kočky se nechcou mazlit." Stěžoval jsem si. "Já chtěl. Ale tys dal přednost jim. Tak si užij dnešní večer beze mě." Pronesl verdikt a zavěsil.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Sehun
Při pohledu na hodiny jsem se zděsil při uvědomění, že s Jonginem pět hodin neděláme nic jiného, než že hrajeme videohry. "Měl bych jít." pauznul jsem hru a snažil se zvednout, což se zdálo jako něco nemožného po těch hodinách bez hnutí. "Kam? Však tu můžeš spát." okamžitě zasáhl se smutným pohledem na možnost "Single Player". "Když nedojdu, Luhan bude zase protivný a to je to poslední, na co mám teď náladu." zavrčel jsem a Jongin jen chápavě pokýval hlavou.
Když jsem opustil jeho dům, okamžitě jsem vytáčel Luhanovo číslo, jelikož mi bylo jasné, že už spí, přece jen byla jedna ráno a já ho nechtěl budit zvonkem. Usmál jsem se, když jsem uslyšel jeho rozespalý hlas. "Spíš princezno? Jsem na cestě." začal jsem se smát, když se v mobilu ozval radostný jásot a svůj telefon si radši oddálil od ucha. "Doufám, že nejsi moc unavený, chci ti udělat příjemný večer." s těmito slovy jsem zavěsil a vstoupil do otevřeného vchodu. Nepřekvapilo mě, že Lu otevřel dveře ještě dřív, než jsem vůbec vyšel patro a okamžitě si na mě začal vybíjet svoji vášeň.
