You made my life colorful (HUNHAN)

16. Blackout

Luhan

Spokojeně jsem si hověl s Xiuminem v posteli, když v tom nás vyrušil zvonek. "Dojdu tam." Oddychl si Xiu a s námahou vstal. 

"Nepustím tě za ním."

"Nechce nikoho vidět."

Slyšel jsem Xiumina ode dveří. Mohl by to být Sehun? Zvědavost mi nedala a vydal se na cestu dolů. "Tao?" Zvolal jsem směrem k nim, když jsem se dostatečně přiblížil. "No Luhane konečně, řekni mu ať mě pustí dovnitř." Chvíli jsem přemýšlel. Nevěděl jsem jestli je to dobrý nápad, ale nemohu vídat jen Xiumina přeci. "Um, pojď dál asi." Pozval jsem ho tedy. "Lu, chci se omluvit, že jsem na tebe byl naštvaný. Na tebe a toho druhého." Očividně se snažil vyhnout jeho jménu. Nedivil jsem se, stále vypadám jako ztrápená troska. "Jo, v pořádku Tao, hlavně, že jsi teď tady." Usmál jsem se na něj, aby se cítil co nejpříjemněji a napětí mezi námi se uvolnilo. "No, ale kvůli tomu tady nejsem." Byl zřejmě dost nervózní vzhledem k tomu, že si stále mnul klouby prstů a občas se i štípnul. "Co se děje?" Zeptal jsem se s pozvednutým obočím. Neměl jsem tušení co mi  chce sdělit, a to mě nejvíce děsilo. "Jde o Sehuna." Vyhrkl a já zbystřil, stalo se mu něco? Koukl jsem na Xiumina a ten odešel, jakoby mi četl myšlenky. "Začal se bavit s Baekem a Suhem a  mě, nás, absolutně odřízl. Tak bych rád věděl co se mezi vámi stalo." Jeho prosebný pohled mě obměkčil. Nechtěl jsem ho tím zatěžovat a vůbec si celou tu událost připomínat, ale Tao si to zaslouží vědět a kdo jiný by mu to řekl, než já. "Nechtěl jsem s ním spát, připadalo mi to moc brzo." Začal jsem a Tao bedlivě nastražil uši. "Chtěl jsem to velkolepé, nezapomenutelné, víš?" Tao jen kývl a já pokračoval. "Ale on to potřeboval, viděl jsem jak je na mě naštvaný, pokaždé když jsem řekl ne. Vyčítal jsem si to, ale nikdy to nebyla ta správná chvíle. A pak jsme měli jet s jeho rodiči na výlet. A večer před výletem jsem ho znovu odmítl. Celou noc nedošel. Od včera už vím i proč." Posmutněle jsem si vzdychl a snažil se zadržovat slzy, které se draly na povrch. Tao si mě ihned po spatření mých skleněných očí stáhl do náruče a hladil mě po tváři. "A- a prostě na tom výletu jsem povolil, řekl jsem ano, ale vyrušili nás jeho rodiče, takže zase nic. Tao je mi tak líto, že jsem mu nemohl dát to co potřeboval." Brečel jsem mu v náruči a on se mě snažil svými doteky utěšit. 

"A pak šel zřejmě za Baekhyunem." Dokončil jsem příběh a koukl na Taa. Jeho tváře byly rudé vztekem. "Já toho kreténa zabiju." Prohlásil a vyběhl ze dveří. Nesnažil jsem se ho následovat, ani ho zastavit. Věděl jsem kam jde. 

Sehun

Pomalu jsem procital, když jsem slyšel zběsilé zvonění zvonku, znovu jsem na chvíli upadl do spánku, než jsem slyšel něčí běsnící hlas. Když mi došlo, že někdo křičí na moji mámu okamžitě jsem vylétl ze dveří a chystal se sejít dolů, než jsem poznal Taův hlas. Okamžitě jsem se otočil a pokud možno bez povšimnutí jsem se snažil dostat znovu do pokoje. "Hej! Okamžitě se vrať parchante!!" zařval za mnou Tao, ale já pohotově zavřel dveře. Netrvalo to ani 5 sekund a dveře se znovu rozletěly. "Můžeš mi říct, co jsi udělal Luhanovi?" bylo mi jasné, že už to moc dobře ví. "Tao, opravdu mě to mrzí, ale nemyslím si, že by se Luhan odstěhoval kvůli Sehunovi." ano, máma mi tu právě teď opravdu chyběla. "Prosím?" otočil se na ni s nechápavým výrazem. "Vždyť jdu právě teď od něj!!" oba mě zaměřili svýma očima, čekali na odpověď. "Nechci se o něm bavit, jasný?!" zvýšil jsem hlas a v hloubi duše doufal, že tímhle to všechno skončí. "Takže ty o něm nechceš mluvit?! TY O NĚM NECHCEŠ MLUVIT." křičel rudý vzteky. "Pusť mě na něj ti říkám!" obrátil se k mojí mámě, která ho držela za paži, neměla absolutní tušení o co tu jde. "Můžeš mi říct, proč ses vyspal s Baekhyunem jen kvůli tomu, že ses pohádal s Luhanem?!" vytřeštil jsem oči, moje máma jen nevěřícně lapala po dechu. "Musíš to tu řvát před moji mámou?!" oplatil jsem mu stejnou intenzitu v hlase. "C-cože?" vykoktala máma. "Nic ti neřekl, co? S Luhanem nebyli žádní kamarádi, chodili spolu." oznámil mámě, která malém propukla v pláč. Tao ji konejšivě hladil po rameni, dokud se neuklidnila a nevzpamatovala z celé situace. "Proč jste se s Luhanem pohádali? A žádné lži Sehune!" když už se přidala i ona, měl jsem chuť si vzít svou flašku a dát jim oběma arrivederci. "Protože s ním Luhan nechtěl spát, prostě nebyl připravený." odpověděl za mě, pohrdavě. Máma zakroutila hlavou, v jejím výrazu se mísily různé emoce, zklamání a pohrdavost byly ty, co mě bolely nejvíce. "Jak jsi to mohl udělat, Sehune." promlouvala ke mě ve stejném tónu jako předtím Tao. "Luhan je takový hodný a slušný chlapec." naštvaně jsem se ušklíbl. "Kdybyste nás nevyrušili v tom vodopádu ani bysme se nepohádali!" zařval jsem a práskl za nimi dveřmi. "Nezasloužíš si někoho jako je Luhan, nejsi nic jiného než sobecký hajzl, nezasloužíš si nikoho."