Bylo to ještě horší, seděl jsem na posteli a obličej si schoval do dlaní, nechtěl jsem si to přiznat, snažil jsem se stále obelhávat sám sebe, že je mi to jedno, že se mě to absolutně netýká, ale čím víc jsem se snažil, tím to bylo horší a já padal...
S paní Oh jsme se sešli nakonec hned po škole v nedaleké kavárně. Byla rozrušena, když jí dnes volal ředitel, že chtějí Sehuna vyloučit. Snažili jsme se ji s Taem uklidnit a naštěstí se nám to i povedlo. Tao věděl, že jakmile už půjde do tuhého, dá se Sehun do sebe a bude sekat dobrotu. Minimálně ve škole. "Lulu, ještě jsem se s tebou chtěla pobavit o něčem." Zpozorněl jsem, když paní Oh vyslovila mé jméno. "Ano? O čem?" Pozorně jsem sledoval Taa, který vypadal, že si přemítá celý svůj život před smrtí.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"O tobě a Sehunovi. Slyšela jsem, že jste spolu chodili." Chytla mě za ruce a čekala na má slova. Hodil jsem vražedný pohled po Taovi, který nepatrně nadskočil strachem. Bylo mi jasné, že jí to sdělil on, klasicky. "Co všechno víte?" Povzdechl jsem si poraženě a pozorně naslouchal. "No, vím o tom vodopádu." Zrudl jsem, sakra moc jsem zrudl. "No, eh o tom se nechci bavit." Snažil jsem se své rudé tváře schovat pohledem do stolu. "Chápu, jen jsem se chtěla za to vyrušení omluvit." Uchechtla se a já věnoval ještě jeden pohled Taovi. "Chlapci nechcete dnes k nám na večeři? Sehun tam stejně asi nebude a manžel se vrátí až v noci, tak abych nevečeřela zase sama." Navrhla nám a my jen přikývli.
"Sehune?" Zvolala jeho maminka, když spatřila světlo vycházející z obýváku. Pomalu jsme tam přišli a spatřili Sehuna ležícího na gauči. Na oslovení ani světlo nereagoval. Poté jsme si všimli prázdné flašky od alkoholu u nohy gauče. "Ach bože Hunnie." Sesunul jsem se před něj a začal ho hladit po tváři. Pod každým mým dotykem se lehce zachvěl. Jeho mamka nevěděla co dělat, zřejmě ho takhle viděla poprvé. "Pomoz mi ho vzít do postele." Požádal jsem Taa a sám ho chytl pod rameny. Divil jsem se, jak mé tělíčko lehce nese to Sehunovo. Nejsem žádný silák, nikdy jsem nebyl. Jsem rád, že unesu vůbec sebe. Položili jsme ho s Taem na jeho postel, sedl jsem si k němu. Tao mezitím, co jsem pozoroval jeho bezvládné tělo, přinesl navlhčený ručník a kyblík, kdyby bylo potřeba. "Můžu s ním být sám?" Zeptal jsem se Taa. "Měli bychom ho osprchovat, ať se trochu probere." Opřel se o futra. "Pokusím se ho probudit." Navrhl jsem, protože další cestu s jeho bezvládným tělem bychom nezvládli. Začal jsem mu prohrabovat vlasy, šeptat do ucha, fackovat ho. Bylo až vtipné, jak šíleně pomalu reagoval. "C-co." Vysoukal ze sebe. "Hunnie, musíme jít do sprchy ano? Pomůžeme ti." Mluvil jsem na něj hlasitě a pomalu, aby zachytil všechna má slova. Poslušně přikývl a vydali jsme se do koupelny. Tao vzal nějaké oblečení ze skříně a položil ho na okraj vany. "Tao, prosím." Koukl jsem prosebně na Taa, když jsem vyslékal Sehuna. Nechci, aby někdo další viděl jeho tělo. "Jsi si jistý, že to zvládneš sám?" Ujišťoval se. Kývl jsem, ale nevěřil jsem si stoprocentně. Jak bych taky mohl. Nahého jsem ho položil do sprchy, nastavil ledovou vodu a pohladil ho po tváři: "Proč jsi to udělal Sehunnie."
Studená sprcha jakoby ho probrala. Seděli jsme u něj na posteli a hloupě koukali do prázdna. "Hm?" Pokynul ke mně Sehun a já si všiml jeho nastavené ruky. Zprvu jsem se bál, ale nakonec naše ruce propojil. S pohledem na naše ruce jsme se oba pousmáli.
