Tety dům je trochu straromódní ale né že by se mi nelíbil. ,,Kájo!" uslyším z předsíně. ,,Ahoj teto." usměju se a obejmu ji. ,,Kájo jsem tak ráda že jsi přijel a samozřejmně je mi líto jak to rodiče vzali." soucitně se usměje.
Dům i zevnitř působí žensky. Je tu příjemná atmosféra. Taková klidná, tichá. Na to že venku je tak hrozné vedro tady je hezky chlad.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Je taky velký takže pokoj pro hosty, tedy pro mě, tu nesmí chybět.
,,Dobrý den." ozve se odkněkud. ,,Jé ahoj Martine." rozveselí se teta.,,Tohle je můj synocec Karel bude tu teď bydlet." jakmile uslyším své jméno otočím se. Střetnu se s jeho smaragdovýma očima. Mám pocit jenom zelené nebudou, ale z dálky tak působí. ,,Martin." podá mi ruku. ,,Karel." ruku mi stisknu a projede mnou příjemný pocit, který mě donutí se usmát. On se usmívá celou dobu. Awww! Blonďaté vlasy vyčesané nahoru si občas prohrábne, protože mu padají do očí. Něco si s tetou říkají. To já ale neposlouchám. Musím na něj pořád koukat. Je krásný.... Ježiši Karle! Nemysli na to. Každý takhle vypadající kluk nemůže být gay.
,,Kájo." mávne mi před obličejem teta. Zaostřím na ni. ,,Marťasovy přišla moje pošta což už je po desáté takže pojedu do města na poštu to zařídit. Budeš tu sám.... Nevadí?" Být tu sám?! No to teda ne! Neznám to tu moc dobře a bůh ví co se tady pohybuje za opilce. Jakmile teta zpozoruje že jsem se zadrhl otočí se na Martina. ,,Nebo můžeš ke mě. Pokud ti to nebude vadit." usměje se. Nabídku bych rád přijal, ale představa, že budu s tím nádherným blonďákem v jednom domě je až moc dobrá. ,,To je dobrý nápad! Město je odsud čtyři hodiny." upře na mě kaštanové oči s tím, že doufá mojí kladnou odpověď.
