Co mi tajíš? || Mavy

část 5- provokace

*Martin*
,,Kam jdeš?" rychle se zvedne za mnou.
,,Jen jsi jdu pro pití." nechápavě se usměju. Ten horor ho docela vystresoval. Zvednu se a jdu za bar. Z lednice vynadám pivo. Chvíli váhám ale vemu i Karlovy.

,,Ty...Martne?" zapře se lokty o linku baru.
,,Hm?" otvírákem otevřu lehve.
,,Jestli nejsou obě pro tebe, já nepiju." řekne jak zpozoruje druhou láhev.
,,Ale ty si dáš, protože jsi u mě a už jsem to otevřel. " vtisknu mu do ruky láhev. Trhavě se nadechne zírajíc na mou ruku na té jeho.
,,Vážně nepiju." nervózně se usměje.
,,Smím znát důvod?" taky se zapřu lokty o linku. Snad poprvé co jsem mu takhle blízko neuhnul.
,,Kolik ti vlastně je že piješ?" odvede téma.
,,Heh. Je mi 18. Kolik tobě že si dovolíš odmlouvat?" provokativně se usměju a rty přiložím na láhev, s úsmyslem se napít.
,,Je mi 20... A ty jsi tady ten drzej." narovná se a usrkne z piva. Vítězně se usměju.
,,Nejsem drzej. Jen jsem v pubertě."
,,A zase! Máte drzej úsměv pane Careve." nechápavě zavrtí hlavou a zase se zapře lokty za linku.
,,Kdybys mě znal dýl... Víš že se rád usmívám a provokuji Kováři." zdůrazním jeho příjmení.
,,Co..  Co kdybych tě chtěl znát dýl?"  nadzvedne obočí.
,,Noooo... To bys nad mým tělem mohl slintat dýl." dál ho provokuji. Tím způsobím jeho zčervenání.
,,Já nad tebou neslintal." protestuje.
,,Já ti věřím...." zakoulím očima.,,A když ne... Tak si dáme sázku....." nahnu se k němu blíž.
,,Jakou?" trošku couvne.
,,Ty mi dokážeš že jsi nade mnou neslintal a já ti budu popravdě odpovídat na jakoukoliv otázku, kterou mi položíš."
,,Jak to chceš dokázat?" zahledí se mi do očí. V těch oceánech bych se mohl utápět hodiny.
,,Budu ti odpovídat bez trička." opět nasadím svůj provokatyvní úsměv.
To už váhá, je to vidět. Pořád mi kouká do očí. Je v něm vidět touha ptát se mě na cokoliv, ale taky strach vidět mě bez trička.
,,Platí." nakonec příjme.
,,Hurá! Upjatej Karel je pryč. A to jsem tě ani nemusel opít." zasměju se.
,,Chtěl jsi mě opít?" udiví se.
,,Ne chtěl jsem se vožrat já, ale už jsem tě do toho zatáhl tak máš smůlu."

,,Tak se ptej." řeknu když si přes hlavu přetáhnu triko.
,,Vydrž jen se vyslintám." vyčte mi.
,,Kde je koupelna víš." já té provokace nenechám.

,,Tak jo. Jak znáš moji tetu?" hra začíná.
,,Jsem spusedi jak myslíš? Šel jsem se s ní seznámit."

,,Kde máš rodinu?"
,,Ve městě."

,,Žiješ tu sám?"
,,Ano."

,,Máš holku?" nevim jak ho tahle otázka napadla, ale co už?
,,Ne. Ani neplánuji." holku rozhodně ne!

,,Líbí se ti moje teta?"
,,Co?! Je o dvacet let starší. Ale jako ženská není špatná."

,,Proč jsi ke mě furt tak blízko?"
,,Pozor přituhuješ... Protože chci."

,,Nejsi nervní když tu máš cizího kluka, kterej na tebe pořád kouká?"
,,Ani ne. Tohle máme společné."

,,Když je ti jen 18 jaktože už pracuješ?"
,,Potřebuji vydělávat."

,,Nejsou ti ty otázky nepříjemné?"
,,Ani ne. Spíš mě baví jak vždy "nenápadně" koukneš na moje břicho a zase rychle zpět do mých očí. To je sranda."

,,Víš že jsi mě teď dostal do úzkých?"
,,Ano. A to jsem přesně chtěl."

,,Takže tě baví mě provokovat?"
,,Strašně moc."

,,Kdy ses narodil?"
,,Heh. Snažíš se navázat na normální otázky. Jinak 24.5 1998."

,,Tvoje telefiní čínslo je?"
,,Wow! Dobrá. *** *** ***(něco si vymyslete)"

,,To je asi všechno." usměje se.
,,Chceš to napsat na ruku?" řeknu pobaveně.
,,V pohodě." zvedne do vzduchu mobil s mým číslem.