,,Mohl bych tě o něco poprosit?" sedne si do křesla když si balím věci na noc. Ano na noc. Je to zbrklé rozhodí, které není z mojí hlavy. Podle tety je to skvělý nápad jak se aspoň s někým, v tomhle liduprázdném lese, seznámit.
,,No... Asi jo." zadrhnu se při vědomí že sleduje každý můj pohyb. ,,Víš.... Lidem moc svůj barák neukazuji, protože o mě mají hned debilní předsudky. Byl bych rád kdybys nebyl jeden z nich." vím že ho to docela mrzí. Je to slyšet z jeho tónu. ,,Takový opravdu nejsem. Vzhledem k tomu, že nesnážím lidi co ty předsudky mají. " usměji se na něj. Opět zjistím že mě pozoruje. ,,Poslyš... Promiň mi to, ale musím se zaptat. Proč---proč bydlíš s tetou a né s rodinou?" Ztuhnu. Mám mu to říct? Ne! Neznám ho ani hodinu! ,,Samozřejmně nemusíš odpovídat. Já to chápu." řekne hned jak si všimne že odpoveď mu asi nedám. Nebo ano, ale ne pravdivou.
Po cestě je trapné ticho. ,,Hele nediv se když když budu mít na stole bordel..." podrbe se na zátylku. Pochopil jsem to trochu jinak a uchcechtl jsem se. ,,Myslím nepořádek." zasměje se. ,,Jo já vím. Jen mi to vyznělo jinak." vysvětlím.
,,Tak jsme tady." zahledí se do země. Brada mi spadne skoro až na zem. Tak tohle je moc..... Prostě wow. Jak krásnej dům, tak krásnej majitel.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Wow." to je jediné co ze mě vyjde. On si skouse spodí ret a zvedne na mě pohled. ,,Tak pojď. Co? Řekni mi co si o mě myslíš teď?" naléhá. V očích mu hraje nejistota. Takhle působí opravdu roztomile. ,,Že máš nádherný dům." vydechnu. Obavy z něj spadnou a on se opět usměje.
