Co mi tajíš? || Mavy

část 14- jen a jen on

Předem chci popřát všechno nejlepší a hodně zdravíčka Kájovy k 21. narozeninám. A samozřejmně i všem (jakožto mě) Denisám a Denisům k svátku. (Vím, že to Kája nezjistí, ale stejně).

Nervózně jsen poklepával nohou a každou minutu koukal z okna na příjezdovou cestu jeho domu.

,,Co se děje?" zeptala se teta když viděla jak moc mě tohle nervuje. Napsal ve tři. Je pět. Co když nepřijede? Zas se něco pokazilo?
,,Martin by měl přijet. Ale to už před dvěma hodinama." znovu se podívám na hodiny.
,,Určitě přijede. Neboj." pohladí mě po rameni a usměje se. Aspoň nějak mě někdo uklidňuje. Sice mi to moc nepomohlo, ale aspoň něco.

Zatím si teta sedla do křesla a něco si četla. Bylo mi to jedno. Nemohl jsem spustit oči od té cesty. Možná se zbytečně nervuji, protože fakt nepřijede. Proč se vlasntě nervuji? Protože se na něj neskutečně těším. Je tu ještě jedna věc, kvůli které se stresuji. Řeknu mu pravý důvod proč bydlím tady. Ano. Zím myslím, že mu řeknu, že jsem gay.

Napadá mě tolik důvodů proč být nervní. A všechny mi dokazují jak moc to přeháním. Jenže co když nemá rád homosexuály? Jak na ti bude reagovat. Jestli kladně jak bude poté reagovat na to, že ho miluju?
Co když bude znova brečet?! Jeho slzy nesnesu! Bodají mě do srdce a určitě se rozbrečím taky. Ne žádné slzy, Martine. Jestli teda přijedeš.

Začal jsem si hrát s mobilem a různě s ním házet. Stres to nezklidnilo, ale aspoň jsem zaměstnal ruce.
Až do té doby kdy mi mobil z ruky vypadl a dopadl na zem. Teta sebou leknutím cukla a já jen zíral. Je sklem na podlaze. Ušklíbl jsem se a nemile se pro něj sehl.
,,Nemám na to abych ti ho dala opravit." varuje mě rovnou teta. Ještě chvíli u něj klečím.

Ve stejnou chvíli kdy jsem mobil vzal do ruky se ozvalo zavření dveří u auta. Oba jsme s tetou zpozorněli. Věděl jsem proč já, ale proč ona jsem neměl tušení.

Rychle jsem se zvedl a podíval se z okna.
Zapoměl jsem na mobil a bylo mi jedno, že jsem ho znova hodil na zem. Vyběhl jsem z domu přímo z ním.

Bylo mi všechno jedno. I teta, která nás pozorovala z terasy. Zapoměl jsem na to co dělám i na to, že Martin vůbec neví o ných citech k němu. Kašlal jsem na to.

Silně jsem ho objal a ve vší radosti jsem prostě nevnímal co dělám. Povyskočil jsem a nohy mu obmotal kolem pasu. Vnímal jsem jen jeho. Jen jeho a jeho krásnou vůňi. Moc dobře jsem věděl, že teta to celé pozoruje. Jenže jeho ruce tisknouc si mě k sobě mi nedovolovali jí něco říct. Mlčel jsem a vdechoval tu vůňi. Za to on mi plakal do ramene.
,,Já to tak nemyslel. Nemyslel jsem to tak." omlouvám se mu, ale neobtěžuji se zvednout hlavu od jeho krku. On mě ale stejně donutil se na něj podívat.
,,Vidíš mě naposledy brečet, slibuji. Asi jsem v té práci vyměkl." zasměje se.
,,Promiň, že jsem ti to vmetl do tváře. Chápu, že musíš pracovat. Jen mě v tu chvíli ovládla samota. I když jsem tam měl Sáru. Ta mi moc nepomáhala." pousněji se.
,,Neva. Moc jsem tady nebyl. Ale teď ti s radostí oznamuji, že už to je hotové." zářivě se usměje. Vypísknu jako malé dítě a znova ho obejmu.
,,Dík za hezké přivítání." znova se zasměje a trochu mě povyzvedne.
,,Je dobrý, že ho mám natočený." dál se směje a pokýve hlavou na naši verandu.
,,Teto!" zvolám na ni a ona hned uteče do domu. Po záchvatu smíchu ho znovu obímám a nepouštím.

Hladil jsem ho ve vlasech a nohama jsem se ho pořád držel jako klíště. Nemínil jsem ho pustit. Mám ho u sebe. Mám ho zase u sebe a už nechci aby odcházel. Je mi jasné, že se musí zítra vrátit do práce, ale v tuhle chvíly pro mě byl prostě jen a jen on. Nikdo jiný. Ani teta s mým natočeným přivítáním Martina.

Co tomu říkáte? Sama nejsem na slaďárny, ale nemohu za to. Moje prsty jezdily po klávesnici jak chtěly. Takže doufám, že se opět líbila. 😂😂