Jen tak si lehnu do postele a vemu mobil do ruky. Ano dokázal jsem se pohnout. Sice jsem málem roztál, ale zvládl jsem to. Stejně nechápu proč to udělal. Nikdy když jsem šel spát jsem od něj pusu na tvář nedostal. Je to příjemná změna, vzhledem k mým citům k němu. Jak si tak hraju si mobil rozsvítí se mi tapeta. Zpráva. Moc ji nevnímám. Jen koukám na moji tapetu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
V národním divadle.... Martin jako moje opora. Nevydržel bych ten nátlak otázek jestli vyhraju já nebo ne. Nechápu jak jsem mohl vyhrát Blogera roku 2016! A Marťas z toho měl poměrně větší radost než já. Jo zlatý časy....
Taky jste někdy, když jste byli malí, a mamka byla pryč čuchali k jejímu oblečení? Já ano. A to mi zůstalo dodnes. Ale nešňupu mamky triko ale Marťasovo. Když on ale fakt hezky voní!
Nakonec jsem zprávu nechal zprávou a zhasnul lampičku.
*Martin* Tolik práce jsem ještě neměl. Bez ní se neuživím, takže to opravdu musím mít hotové. Jestli jste čekali, že tu budu rozebírat to proč jsem políbil Káju na tvář, tak to nebudu. Prostě jsem chtěl:-)
Konečně to mám hotové! Lidi ani nevíte jakou radost mám. Papíru složím do sloupečku a trochu pouklidím.
00:08, pěknej čas. Takže hezky potichu abych ho nevzbudil. Zabil by mě kdybych ho vzbudil. Nejen, že by zjistil jak dlouho jsem pracoval, ale taky by už neusl.
Když jdu po schodech svítím si mobilem abych si nenabil hubu. Což je u mě noční klasika. Nejlepší na tom je, že já i se se světlem rozsekám. Teda dnes výjmecně ne, ale zeptejte se Karla, kolilrát jsem tu už spadl.
Dveře od ložnice jsou otevřené, takže nemusím zápasit s klikou. Rozsvítím lampičku. Ne nebojte Karla světlo nevzbudí. Mohli byste na něj svítit majákem, ale on bude spát. Za to kdyby vám spadl špendlík jste v háji, protože se probudí. Proto se snažím chodil fakt potichu. Moje praskání koubů se v tom tichu ozyvá opravdu hlasitě. Zavřu skříň, kterou on nechal otevřenou. A znova ji otevřu, protože debil Martin si tam zapomněl dát své oblečení. Nechávám na sobě jen boxerky a zase zamířim k posteli. ,,Je hezký jak se SNAŽÍŠ mě nevzbudit." já věděl že to křupání kloubů ho probudí. Krok zrychlím na normální a hupsnu do postele. ,,Promiň." ,,Dobrý. Proč pracuješ tak dlouho?" lehne si ke mě blíž. ,,Protože mě to živí. Nebýt tohodle nemám tenhle barák a neznám tebe." usměju se. ,,Hmm. Tak dobrou." zajímá zda fakt usne. ,,Abys mě jako minule nevystrčil z postele." ,,Hmm. Já chci bejt u tebe. Tejden jsem tě neviděl." zamumlá. Jako fakt? Kdo luskl prstem? Protože přesně takhle rychle usl.
