Co mi tajíš? || Mavy

část 8- bff😁

*o dva měsíce později*
Ano. Už je to dva měsíce co tu bydlím. S Martinem jsme v jednom kuse spolu. I když teď má dost práce takže může jen o víkendu. A někdy ani o víkendu nemůže. Teď jsem ho týden neviděl. Popravdě? Je mi bez něj smutno. Ale abych tady jen nenadával... Život tady miluji. Je tu čerství vzduch a na točení je tu taky klid. Pár videí už mám s Martinem natočených a moji fanoušci ho milujou. Největší radost mám z mého kamarádství s Martinem. Vyplnilo se mi přání ho znát lépe. A když myslím lépe, tak myslím, že o něm vím všechno a on o mě. Teda kromě jendé věci. Neví, že jsem gay. To nepotřebuje vědět.

,,Kam jdeš, že ses tak vystrojil." zeptá se mě teta a opře se o futrál mého pokoje.
,,Jdu s Martinem do kina na toho vetřelce. Říkal jsem ti to." upravuji si vlasy v zdradle.
,,A jó vlastně! Užij si to." usměje se.
,,Dík ale takhle se na mě necul." pobaveně ji varuji.
,,Dobrá..... Kdy mu to řekneš?"
,,Neřenknu. Nikdy. To nemusí vědět." zamítnu.
,,Ale má na to právo! Kájo neblbni." snaží se mě přemluvit.
,,Teto prostě ne! Nechci... Nechci zkazit ten momentální vztah s ním. Tím je kamarádství a..... A na víc se ani jeden nezmůžem." smutně se na ni usměji.
,,To protože jsi mu to neřekl." naléhá.

,,Co mi neřekl?" uslyším známý hlas ode dveří. On se pro mě měl vlastně stavit! Fakt díky teto.
,,Ahoj!" vypísknu a obejmu ho. Objetí mi opětuje.
,,Tak jdem? Nebo nemáš řasenku?" zasměje se.
,,Ty seš ale krypl. Radši už pojď. Čau teto!" popoženu ho k východu.
,,Bude spát u mě!" dodá Martin.
,,Řekl kdo?" zasměju se.
,,Řekl jsem já... Chyběl jsi mi Kájí." sladce se na mě usměje. Takhle se usmívá vżdy když mě delší dobu nevidí. Omlouvá se mi za to snad?
,,Ooo!" sakra teta!

,,Mohl sis to nechat až by nás teta neslyšela." vyčítám mu v autě.
,,Copak nikdo nesmí vědět že jsi mi chyběl?" z keho tónu jde poznat že se trochu urazil.
,,Ne tak jsem to nemyslel.... Já bez tebe šílel." omluvně se na něj usměju. Úsměv mi oplatí a dál se věnuje řízení.

,,Co jsi mi neřekl?" opět vytáhne to téma.
,,Nic." zalžu.
,,Já vím že lžeš." rychle na mě kmitne očima.
,,To tady teď nebudem rozebírat." snažím se nějak šikovně vycouvat z nepříjemného rozhovoru.
,,Já jenže....  Prostě Jana říkala že jsi mi to neřekl a ty mi to nechceš říct, lžeš a vycouváváš." z jeho tónu poznám že je trochu smutný. Myslí si že ho pomlouvám?!
,,Marťo já bych o tobě nikdy neřekl nic špatného." uklidním ho. Úlevně se na mě podívá.
,,Jde o mě. Věř mi. Zatím to nepotřebuješ vědět."
,,Okej. Věřím ti."
,,Blbče. To sis opravdu myslel že tě pomlouvám?"
,,Nejsem blbec! Vypadalo to tak." pokrčí rameny.
,,Jsi blbec. Ale takoví lidé jsou fajn. Věci nesjou vždy takové jaké se zdají." poučím ho. Tomu se on zasměje.

Omlouvám se za přeskáčko, ale jsem jeden z těch lidí co prostě nevydrží čekat! A na mou obranu není tohle lepší než dalších třicet částí o ničem?