Co mi tajíš? || Mavy

část 22- sladké polibky

Čááááůůů všiiiiichniiiiii!!!! Jak se máte pípl? Doufám, že hezky stejně jako já. Na téhle kapitole jsem pracovala snad celou věčnost. 😂 btw- posloucháte někdo Marcuse a Martinuse?

,,Proč bych se na tebe mě...." nedořekl jsem, protože jsem ucítil jeho rty na těch svých.
,,Miluju tě."

***

Moje záda dopadla na deku na zemi a hned na mě on. Hned si zase přivlastnil mé rty. Ani mě se od něj nechtělo odtahovat. Neskutečně si užívám, že ho líbat mohu. Tolikrát jsem to toužil udělat, ale bál jsem. Jemné polibky vystřídali dravé a chtivé.

Rukama se zepřel vedle mé hlavy a na chvíli se na mě podíval. Líbali jsme se docela dlouho a já mu stále neřekl odpověď. Trochu jsem vydýchával. Skoro mě nenechal nadechnout! V tom nejlepším slova smyslu.
Přitáhl jsem si ho do dalších polibků.
,,Já tě taky muluji." usmál jsem se a sledoval jiskřičky v jeho očích. Co asi čekal?

****

,,Budem se tam ještě vracet?" naruší momentální ticho.
,,Ty se tam chceš vrátit?" posunul jsem hlavu na jeho hrudi abych na něj viděl.
,,Ne." usmál se a objal mě pevněji.
,,Taky ti to připadá divný?" zasmál jsem se.
,,Děsně." taky se zasmál.
,,Jsi můj kamarád a já se s tebou líbám a mazlím v domku na stromě." oba jsem se ještě jednou zasmáli. Ta věta zněla ještě hůř když jsem jí řekl. Když jsem se uklidnili Martin na mě stočil pohled a vzal mě za ruku.
,,Stále jsem kamarád?" zeptal se vážně. A teď už mi do smíchu nebylo. Tady v podstatě zaniká naše kamaradáství. Byl jsem si naprosti jist, že chci být s Martinem jako pár, ale teď jsem se zadrhl. Díval jsem se do jeho smaragdů a snažil se přijít na to co zníčim\e. Šanci na vztah s ním nebo kamarádství. Otázkou je jestli to v obou případech bude stejně. Když se rozhodnu\rozhodnem pro vztah není jisté jestli budem stále jako kamarádi. A když pro kamarádství není jisté jestli si budem moct podívat do očí.

Políbil jsem ho a on mě následně z polibku nepouštěl.
,,Musím si jen zvyknout." upřímně jsem se usmál a kývl.
,,Kamarádili jsme se docela dlouho." přitaká.

*Martin*
Vím, že se zadrhl jen protože nechtěl níčit naše kamarádství, ale já jsem si jist že se nic moc nezmění.
Ale má pravdu. Bude se špatně zvykat. Jenže já už prostě nechci být jen kamarád. Miluju ho a chci s ním být. Nikdi mi to nerozmluví. A to on ví a moc dobře zná mou paličatost.
Bylo ticho. Nevím jestli přemýšlel nebo jen čekal jestli něco řeknu. V každém případě já jsem byl rozhodnut.

Nechci aby si myslel, že chci aby si hned zvyknul, že ode dneška je prostě můj přítel. Takhle jsem to nechtěl ani já ani on. Stiskl jsem jeho ruku silněji a přitskl rty na jeho. Dnes už poněkoliláté. Ty sladké rty bych líbal do nekonečna.
,,Půjdem na to postupně, hm?" usmál jsem se a pohladil ho ve vlasech. Taky se usmál a znova mě sladce políbil.

Zvyknem si. Kamarádství se vždy může stát láska.

Názor?♥