Co mi tajíš? || Mavy

část 21- to je sranda?!

,,Co je to něco?" zeptal jsem se ho opatrně. Pousmál se a prsty se jemně dotkl mé brady. Donutil mé vzhlédnout do korun stromů.
,,Prosím madam." vzal mě i za druhou ruku.
,,Dej pokoj s tím madam." zasmál jsem se a opatrně se vyšplhal do domku na stromě.
,,Tak když né madam tak jen pohni." zasmál se a ukázal na deku na zemi.

,,Jak dlouho jsi mi to tady chtěl tajit?" pootočil jsen na něj hlavu.
,,Postavil to otec." zašptal smutně. Nechápavě jsem svarštil obočí.
,,Tehdy mi nabídl, že mu mohu pomoc. Nakonec jsme jen blbli s kusama dřeva a dělali jsme, že to jsou meče. Dokud nás máma nepřerušila se svačinou. Když jsme pokračovali dělal různé blbiny. Smál jsem fakt hodně. Táta byl fajn." povzdechl si a taky na mě upřel pohled.
,,Byl?" podíval jsem se na něj ještě nechápavěji.
,,Ano byl." smutně se pousmál.
,,Nikdy ses nezmínil." pohladil jsem ho po tváři.
,,Nebylo proč. Ale dost už o tátovi. Radši vstaň." vstal a hned na to pomohl mě.

,,Chtěl jsem ti to dát osobně. Tvoje teta by úplně ráda nebyla. Trvala by na tom, že ti to zaplatíme napůl. Jenž já si prostě myslím, že ti to dlužím. Teda já ti to určitě dlužím." předal mi obdélníkovou krabičku.
,,Kolik to stálo?" zeptal jsem se ještě než jsem to otevřel.
,,To se neříká." protočí očima.

,,Děláš si srandu, že jo?" vyjeveně jsem na něj koukal po otevření až mooooooc drahého dárku. Tedy na mě moc.
,,Měl bych?" zasměje se. Znovu se zahledím do krabičku a vezmu z ní novej mobil. (Viz kapitola 16)
,,Ale...." chtěl jsem protestovat, ale jeho ruka na mé puse mi to překazila.
,,Líbí se ti?" nadzvedl obočí.
,,Hlozne moc." zahuhlal jsem mu do dlaně.
,,Tak není co řešit. A nechci slyšet věco ve stylu, že to nemůžeš přijmout." hraně s na mě vážně podíval. Když dal ruku pryč chtěl jsem znova něco namítat. Ale on mi to zase překazil.
,,Prosím, Kájí. Dlužím ti ho. A to nejen protože máš narozeniny."
,,Jsi blázen." usmál jsem se.
,,Jo já vím, ale tyhle lidi jsou přece nejlepší." zazubil se.

A  najednou atmosféra v malém domku zhoustla. Já nevěděl co říct, ale poznal jsem, že Martine se ke slovu hodně přemlouvá. Ticho mi začalo zase vadit. Položil jsem krabičku s mobilem na stolek co tu je a objal ho.
,,Prosím Kájí nezlob se na mě." šeptl mi do krku.
,,Proč bych se na tebe měl...." nedořekl jsem, protože jsem ucítil jeho rty na těch svých.....
,,Miluju tě."

Jen do mě! Žadonili jste novou kapitola tak ji tu máte😂
Ještě bych tu ráda pomohla kamarádovi, který má hezký příběh a myslím si, že i dobře promyšlený. Jmenuje se- Ta divná. Kdyby to nešlo najít kamarád se jmenuje- LudekMelich.
A ještě!!
Byla bych ráda kdyby jste se koukli na můj instagram, protože Vám tam děkuju za všechno♥

Můj IG- deni_kasalova

Tak jo a už pápá. A neukamenujte mě😁