Co mi tajíš? || Mavy

část 26- Dobré ráno

Moc dobře jsem věděl že rodiče už jsou dávno u tety, ale místo toho abych šel vyhlížet co se děje jsem se tiskl k Martinovu vyhřátemu tělu a odmítal jsem vstát. Samozřejmně že dřív nebo později vstát budu muset, ale teď fakt ne. Už jen z důvodu, že kdykoliv se pohnu Martin kolem mě semkne ruce pevněji abych mu nikam neutíkal.

**

Už jsem ale ležel moc dlouho a já i on jsme měli nějaké povinnosti. Já že tady uklidím a on musí do práce. Bez tak to dopadne tak, že se budu válet na gauči a koukat na filmy. Ale stejně, je čas vstávat.
,,Marťo." pípl jsem rozespalým hlasem. Zato on jen nesouhlasně zabručel.
,,Fakt už je pozdě. Vstávat." políbil jsem ho pod bradu. Těžce otevřel oči a podíval se za sebe na noční stolek, kde byl budík, který mu jde jak tak koukám špatně. Pak mě k sobě zase urychleně přitiskl a zaryl mi nos do vlasů.
,,Pět minut..." zamumlal.
,,Ani pět minut. V kolik máš být v práci?" pokusil jsem se vstát a nakonec se mi to povedlo. Martin se jen víc rozvalil v posteli.
,,V osm."
,,Ehm... Je skoro deset." oznámil jsem mu nepříjemnou informaci.
,,Děláš si srandu? To neni vtipný." vypálil do sedu a vzal do ruky budík.
,,Do hááááááje!" zaklel a padl zpět do postele. Chtěl jsem se zasmát, ale radši jsem mlčel.
,,Tak se oblíkej ještě to stihneš." popohnal jsem ho.
,,Už jsem měl dvě hodiny jet, takže ne. To už nestihnu." mumlal do peřin. Pohladil jsen ho po vlasech a sebral jsem ze země moje triko na spaní. Usmál jsem se nad tím a oblékl jsem si ho. První věc uklizena.

Vydal jsem se do kuchyně si udělat kafe abych se aspoň já trošku probudil. Jenže to neprobuditelné stvoření tam nahoře potřebuje víc než kafe. Ten potřebuje kafe zalít redbullem jak jsem viděl někde na insta.

,,Já prostě nevím proč bychom měli vstávat když do práce jsem to nestihl a ty stejně uklízet nebudeš. Takže jsme mohli ještě spát." mluví zatímco schází schody.
,,To mohli." přiznám a upiju si kafe.
,,Tak proč?!" zaúpí zoufale a svalí se na gauč.
,,Hele někdy vstáváš i ve čtyři ráno tak se teď pochlap a pojď si pro kafe." opřel jsem se o linku a sledoval jsem ho. Bylo vtipné jak se pomalým keokem ploužil až ke mě.
,,Není ti špatně?" odrhnul jsem mu rozčepýřené vlasy z čela a ruku jsem mu na čele nechal.
,,Není." zabručel a schoval mi obličej do hrudi přičemž mě objal kolem pasu.
,,Opravdu?" zeptal jsem se znovu pro jistotu.
,,Je mi nejlíp jak může být." zvedl na mě pohled, kterým mi jasně naznačoval co tím myslí. Cítil jsem jak mi hoří tváře.
,,Jsi sladkej." pohladí mě po tváři a znova si položí hlavu na mojí hruď.
,,Heh, a ty unavenej. Dáš si to kafe?" políbil jsem ho do vlasů.
,,Nechciiiiii."
,,Tak co chceš? Kakao?"
,,Radšu bych chtěl vědět proč sem jde tvoje máma." stoupne si normálně a ukáže z okna.
,,Cože?!" vypískl jsem. Jak se schovat když všude je sklo?!

Ahojky! Nebudu se vymlouvat, ale proete jsem byla líná 😂😂 Ne pardón. Moc vás miluju!!! A papa!😘 DĚKUJU MOC VÁM VŠEM DĚKUJU ZA 10K PŘEČTENÍ!!!