Co mi tajíš? || Mavy

část 12- teta zase jede

,,Budeš už vstávat?" uslyším hlas tety a pak mě do tvář praští sluneční paprsky.
,,Teto!" vypísknu a přehodím si peřinu přes hlavu.
,,S Martinem vstáváš v osm." nezapome narážku na Martina.
,,No tak sám nevstávám. Dobrou." otočím se k ní zády. Zasměje se a strhne ze mě peřinu.
,,Dělej dnes přijede někdo moc speciální." nadšeně zatleská s povyskočí.
,,Kdo?" zeptám se bez menšího zájmu.
,,Neteř mé kamarádky. Seznámíte se."
,,Teto...." začínám s monologem když mě přeruší.
,,Samozřejmně vím. Je to holka. Taky jsem ale nemyslela tohle seznámení. Kamarádíš se jen s Marťasem a pár youtubery. Nebuď nevrlý a aspoň to skus." přemlouvá.
,,Já si s Martinem vystačím. Nechci se seznamovat."
,,Ty si s Martinen vystačíš? Dyť je každý týden pryč." teď trfila někam do slabého místa mé duše. Sklopil jsen pohled a vstal jsem. Vím, že je pořád pryč, tak proč mi sype sůl do rány?

Když jsem si udělal ranní rutinu sedl jsem si na gač a zapl telku.

Přemýšlím nad Martinem. Opět. Přehrávám si různé vzpomínky a usmívám se u toho jako blb.

Přemýšlel bych takhle do nekonečna a možná by to skončiko tak, že bych šel k němu domů, lehl si na jeho stranu postele a vdechoval tu jeho nádhernou vůni, ale to by ovšem teta nesměla začít pištět, že přijela ta holka. Protočil jsem očima a zahlédl tím i hodiny.

Deset ráno? Ta holka musela vstávat v šest aby sem dojela. To je blázen.

Jenže ve stejnou chvíli mi zazvonil skype od Martina. Už bych mu to zvedl, ale teta se na mě prosebně podívala. Bylo vidět jak jí na tom seznámení záleží. A tak jsem s velkou nechutí hovot odmítl.
Chtěl jsem mu napsat zprávu, ale někdo ke mě natáhl ruku.
Mobil jsem (abych byl zdvořilý) strčil do kapsy.
,,Ahoj! Já jsem Sára. A ty?" zářivě se usmála. Nuceně jsem se usmál a stisk ruky jí opětoval.
,,Jsem Karel. Těší mě." hned na to mi asi pětrkát zazvonil mobil, který oznanoval zprávu. Rozpačitě jsem těknul očima ke své kapse.
,,Kdopat tě tak schání?" ptá se pobaveně když mi mobil dál a dál zvoní.
,,Kamarád. Je teď na týden pryč takže je děsně nervní když neodepisuji." vezmu mobil do ruku a chci ho vypnout. Naštěstí mě zastaví.
,,Jen mu odepiš. Mě to vadit nebude?" tentokrát jsem se usmál upříjemně.

Já- Teď nemám čas. Promiň, ale napiš jindy:-(

On- ja mam cas ale jen dneska a navic jen par minut

To celý on. Píše fakt hrozně.

Já- Marťo teď to fakt nejde. Zatím.

Zobrazeno

Je naštvaný, ale momentálně s tím nic dělat nejde.

Se Sárou jsme si sedli na terasu a povídali si. Zdá se docela milá.
Teta si zatím dává kafíčko se Sáry tetou.

Vzal jsem Sáru a náš dům a tam si sedl na kapotu starého auta. Udiveně se na mě podívala, ale pak se usmála a sedla si vedle mě.
,,Chodím sem přemýšlet." hlesnu hlasem.
,,Je to tu hezký. Taková příjemná atmosféra, víš?" stočí na mě pohled.
,,Jo vím." usměju se a na mysli mi přistane vzpomínka na naší zkoušku umýt tohle auto. Dopadlo to tak, že jsme byli oba od pěny a vody. Jeden házel hadr po tom druhém. Auto fungovalo jako hradba. Hrozně to štípalo do očí, ale smáli jsme se co nám dech stačil. Moc dobře si pamatuji ten hřejivý dotek když mi z očí stíral pěnu.

Zahřeje mě u srdíčka a pousměji se. Chybí mi.

,,Bude ti vadit když si zavolám? " zeptám se jí.
,,Vůbec ne."

Zapnu skype, přední kameru a natáhnu ruku před sebe abych byl vidět.
Hned to zvedne.

,,Ahoj." pozdravím.

Čauves! Co říkate na novou kapitolu? Dnes jsem si všimla, že je tu 1k přečtení. Moc Vám děkuji!

A ještě jedno info. V konceptech mám pár příhěhů boyxbox, ale ne Mavy. Napšte koho by to zajímalo prosím😊

Jinak se omlouvám za chyby. Mamka mi ostříhala nehty a z nějakého důvodu se mi hůř píše

Doufám, že se kapitola líbala a Ahoj!