Co mi tajíš? || Mavy

část 7- rána z rána

*Karel* (už bude zas pohled Karla ale pohled Martina tu bude taky)

Ráno jsem se vzbudil poměrně brzo. Je kolem šesté ráno. Obvykle vstávám kolem desáté nebo kolem oběda. Hned se pomalu otočím abych zjistil zda tu opravdu spal se mnou. A taky ano. Ach mů bože! Tohle není normální. Je tak krásnej. Karle zchladni! Řve na mě moje svědomí. To nejde. Do tváře mu padají blonďaté vlasy a obličej má z půlky v peřině- není přikrytý. Peřinu má nějak smotanou před sebou a obímá ji nohou a jednou rukou. Ňunánek! Vypadá jako miminko.💓
A tohle všechno zakončuje to že je jen v boxerkách. On mě musí provokovat i když spí.
,,Budeš si mě prohlížet dlouho?" řekne rozespale.
,,Neprohlížím si tě. Ty mi bráníš ve výhledu." zalžu. Mé lži se jen uchcechtne a upře na mě svoje zelenky. Měl jsem pravdu..... Jen zelené nejsou. Má tam i proužky hnědé. Teď je možná trapné ticho..... Ale oba si jen vzájmně koukáme do očí, což se mi hrozně líbí. Mám čas jeho oči zkoumat do nejmenšího detailu.

Poté co jsme se tak nějak probrali..... Ano zase lžu. Leželi jsme v posteli a povídali si. Zároveň jsme se dusuli smíchy a podobně.
Ale už musím domů. Teta tam už určitě bude. Nepochybuji o tom že se bude bát. Psal jsem ji že příjdu v deset... No a je jedenáct.

,,Už musím. Zas někdy." usměji se a beru si batoh. Rychle seběhne poslední schody a prohrábne si ranní rozcuch.
,,Nemohl bys zůstat?" posmutní. Jezus! Nestěžuj mi to!
,,Chceš abych zůstal?" odpovím na otázku otázkou.
Jen kývne. Teď začíná provokovaní.
,,Proč?" založím si ruce na prsou. Sedne si na madlo gauče a, něco mě neslyšitelného, si zamumlá. Nutno podotknout že je pořád jen ve spodním prádle.
,,Cos říkal?" přistoupím k němu blíž.
,,Protože je mi s tebou fanj." řekne už jinak. Já bych tohle v životě neřekl nahlas. A i kdyby řekl bych to potichu a nejistě. Tohle byl přesný opak.

I když nechtěně jsem musel od Martina pryč. Mě s ním taky bylo fajn.
,,Ahoj teto." pozdravím ji.
,,Kde jsi byl!? Bála jsem se o tebe." ptá se mě vyděšeně.,,Jinak docházel mi benzín takže jsen byla doma kole desáté večer." seznámí mě s údaji.
,,No... Trochu jsem se zdržel." pousměju se nad myšlenkou Martina jen v boxerkách.
,,Aaaaa taky někomu rudnou tváře." ukazováčkem mě po tváři pohladí.
,,Já to nebudu, že ne?" rychle se podívám do mobilu.
,,Ale ano! Tak co? Jak ti s ním bylo?" nadšeně se mě vyptává.
,,Ale jo. Šlo to." zalžu. Ona se výhružně zamračí.
,,Tak jo bylo to více než dobrý. Je to fakt fajn kluk. Dobře se mi s ním kecá." přiznám.
,,Jaj!" povyskočí si.,,Chodil polonahej, viď?" uchcechtne se
,,Jak to víš?" udivím se.
,,Bydlí vedle a jeho dům je celej prosklenej." ukáže na židli u okna.
,,Ty ho šmíruješ!" zasměju se.
,,Je tak krásnej!" povzdechne si.
,,Ty jo. My jsme fakt ze stejné rodiny."

,,A... A dál?"
Teta je v tomhle vždy střeštěná. Vím o co jí jde.
,,Jak dál? Koukali jsme se na film a šli spát." rozhodnu se ji tak dlouho provokovat, dokud mi sama neřekne co má na mysli. Ach bože, to provokování jsem asi moc používal.
,,Kde jsi spal?" nedá si pokoj.
,,Chvíly na gauči."
,,Dobře. A jaktože ráno jsi byl v posteli?"
,,Teto... Naprodlužuj to." zasměju se.
,,No jo! Byli jste tak roztomilí když tě nesl nahoru!" vypadne z ní nakonec. Ach ty puberťačky:-D