Co mi tajíš? || Mavy

část 25- nádech, výdech, tichý vzdech

,,Nechceš si jít ještě na chvíli lehnou?" zeptal se mě a pohladil mě po rameni.
,,Ne! Budou tu každou chvíli!" rozhodil jsem vystresovaně rukama. Momentálně sedím v kuchyni na paraperu a sleduju z okna příjezdovou cestu k našemu domu.
,,Dobře klid. Ale je pět ráno a já nemám tušáka, co v té tmě uvidíš." mírně se zasmál.
,,Nic právě, že nic!" zasmál jsem se s ním.
,,Pojď spát ty blázne můj." řekl pobaveně.
,,Chytej mě." vyhrkl jsem a zaklonil jsem se.
,,Co? Jo počkej!" začal se smát a chytl mě. Hned na to mě opatrně z parapetu sundal.

***

,,Martine?" drkl jsem do něj. Jen se zavrtěl a zabručel. Pousmál jsem se. Nechal bych to roztomilé stvoření spát, ale je šest hodin ráno a je furt tma! Takže jsem do něj znovu tak malinko drkl. Dobře možná víc. Dobře zase jsem ho málem schodil z postele. Ale co. Nespadl a je vzhůru. Vydělali jsme oba. Teda hlavně já.
,,Je šest ráno a jestli mě nenecháš spát poznáš co je to armageddon." řekl rozespale.
,,Heh, to asi těžko. Nevíš kdy bude svítat?" rozsvítil jsem lampičku vedle mě na nočním stolku.
,,Svítat bude jedině až já řeknu. Protože do té doby já budu spát." dával důraz na slovo já. Natáhl se přeze mě zhlasl lampičku. Jakmile zase ulehl rozsvítil jsem ji.
,,Tak a dost!" vyhoupl se na mě a přidržel mi ruce u hlavy. Hladově se mi přisál na rty a u toho všeho stihl lampičku zhasnout. Bylo to něco co bych od něj absolutně nečekal. Nestíhal jsem s ním spolupracovat. Občas mě do rtu jemně hryzl a já potichounku vzdychl. Bylo to tak rychlé a dravé.... Ne takové jako jsem od něj byl zvyklý. Vlastně za ten týden co spolu jsme se po mě takhle nevrhl.

,,Promiň." šeptl a odtáhl se ode mě. Stále na mě ležel, pustil má zápěstí a ruce si jen zapřel vedle mé hlavy. Já se zatím vzpamatovával. V tom dobrém slova smyslu.
,,T--to n--nic." vykoktal jsem ze sebe. Sehl se ke mě a věnoval mi letmý polibek. Na tohle jsem byl zvyklý. Ale neříkám, že se mi to nelíbilo. Prostě jsem to jen nečekal. Možná jsem ho k tomu vyprovokoval. Možná určitě. Hehe.
,,Vážně?" ptal se strarostlivě.
,,Seš roztomilej když se staráš..." usmál jsem se a on tak též s úsměvem protočil očima. A nekecám. Je sladkej. I přes tmu jsem viděl jeho rozčepýřené vlásky, pobavené smaragdové oči a růžové rtíky protáhlé do úsměvu. Nikdy se mi nezdál krásnější. A je můj. Jen a jen můj. Já vím, jsem majetnický. A budu. Protože můžu. Je to až směšné co se mnou dělá.
,,Ne fakt. To já ti přece slíbil, že si budem zvykat. A teď se po tobě takhle vrhnu." poslední větu spíš zašeptal sám pro sebe.
,,Na tohle si rád zvyknu." skousl jsem si spodní ret a podíval se na něj. Absolutně nechápal co jsem právě řekl. Marně ve mě hledal kluka, který se bál jít do vztahu. Ani já ho neuměl najít.
,,Tak se přestaň divit a dej mi pusu." uchechtl jsem se a za zátylek jsem si ho přitáhl do polibku. Tentokrát už mě líbal jemněji ale přesto krásně. Dočkal jsem se i hryznutí do rtu. Je tohle snad jeho taktika? Kousání do rtů.

Po chvíli líbání přesunul své rty na můj krk a já myslel, že se rozteču. V rukou jsem svíral látku jeho trika v oblasti boků. Jak se mi chtělo jsem mu po bocích ruce přemisťoval. Slastně jsem přivíral oči. Moje plíce pracovaly teď o stošest. Nádech, výdech, tichý vzdech. Nikdy bych neřekl, že tohle se bude dít. Naše kamarádství se dneska totálně rozplynulo. Neměl jsem ani pomyšlení že se k němu vrátíme.

Ho ho ho! Veselé Vánoce!! Tak co? Líbila se kapča od Ježíška Denči?