Wolf love ~ Larry ✓

6.

Když jsem zaslechl slůvko "seznámíš", ihned jsem pochopil oč jde a co nejrychleji se proměl do své lidské podoby, i když ta noha opravdu bolela. I napříč Louisovým protestům se dovnitř dostala jeho mamka a její oči se ihned nasměřovaly na mě. Bázlivě jsem se posunul dozadu a koukal na ni. Jediné, co jsem nemohl zakrýt z mé vlčí podoby byly oči, ale tak snad si toho nevšimla.

"No teda Louisi, máš opravdu hezkého kamaráda," zachichotala se a já se naoplatku zamračil. To mi ho chce jako ukrást, nebo...
Došla až k němu a napřáhla jeho směrem ruku na pozdrav. Harry se trochu lekl a pečlivě ji sledoval. "Jsem Jay, Louisova matka. A ty jsi..."

Když ke mně napřáhla ruku, bázlivě jsem se uhl a trochu zakňoural. Lidí se stráním pořád. Pomaloučku jsem se narovnal. "Harry," šeptl jsem a nejistě se koukl na Louiho.

Rukama jsem mu ukázal, aby si s ní potřásl rukou a pochopil, i když to udělal nejistě. "Jak dlouho už se s Louisem znáte?" vyzvidala dál. Bože, a je to tu zas. Teď ho otázkama odežene jako všechny předtím a on i se zraněním na noze uteče. Sesunul jsem se vedle Harryho a plácl sebou dozadu.

"Ne dlouho," šeptl jsem nejistě a ona vesele přikývla.
"A odkud se znáte, tady ve vesnici jsem tě ještě neviděla," zeptala se znovu a už to bylo trochu otravné. "Na louce," šeptl jsem a raději se schoulil k Louimu, který ležel vedle mě. Já byl celkem odvážný, ale lidé a já, to moc dohromady nešlo.

Se zavřenými oči jsem je poslouchal, stejně bych se moc nezapajel do konverzaci. Harry se ke mně přitulil a já se usmál a rukou ho objal kolem ramen aby měl jistotu. "Zajímavé," zamyslela se. "Na louce, kam máš zakázáno chodit, Louisi?" Do prdele. Polkl jsem a přikývl. "To snad, aghr, já jsem ti říkala, ať tam nechodíš." Hlavu si vložila dí rukou a když jsem ji chtěl objetím uklidnit, naštvaně odešla. Bože, to má své dny nebo co?

"Řekl jsem něco špatně?" zeptal jsem se po tom, co jeho máma naštvaně odešla a jěště za sebou práskla dveřmi. On jenom zakrourtil hlavou a já ho obejmul. Když už bylo nebezpečí v podobě jeho mámy pryč jsem se až tak nebál a po chvilce jsme spokojeně usnuli.

V jeho objetí se mi tak dobře spalo. Navíc mě netížila žádná noční můra a já konečně i jednou snil o něčem hezkém. Není divu, že hlavním bodem byl Harry. Byli jsme na louce, o které říkal. Hráli jsme si, dokonce jsem mu upletl i věneček z květin, co se mu tak líbili. Dováděli jsme až do doby, kdy zašlo slunce. To se ušklíbl, proměnil se ve vlka a skočil po mně jako po své kořisti.
Tak jsem to asi s tou noční můrou zakřikl. Oops!

Ráno jsem se probudil jako pokaždé už za úsvitu a sledoval Louise. Byl rozkošný, no nad ránem sebou začal škubat a křičet, a tak jsem ho začal probouzet, bál jsem se o něj.
"Lou, vstávej, máš noční můru!" zakřičel jsem, na co se vzbudil.

Oči jsem otevřel dokořán a bloudil nima po místnosti. Jsem ve stodole, dobře. Oddechl jsemi si. Zrak mi skončil na tom zelenookém klukovi a já se od něj odsunul, což si všiml a zamračil se.
A teď na mě skočí jako v tom snu, já to veděl!

"Co jsem udělal? Proč se mně bojíš?" zeptal jsem se smutně a koukl na něj. V jeho očích se odrážel strach a já se bál, že mě vyhodí.

Věděl jsem, že to byl jen sen, ale já se bál. Vždy se musím po noční můře chvíli vzpamatovávat. Nohy jsem si přitáhl blíž k tělu a objal si je rukama. Zhluboka jsem dýchal než jsem se houpáním uklidnil a unaveně se na něj usmál.

Smutně jsem si lehl... on se mě bojí a já mu přeci nic neudělal... Tak proč? "Udělal jsem ti něco, Lou?"

Nerozhodně jsem kýval hlavou jednou ano a jednou ne. Bože, jsem tak mimo. Nakonec jsem se k němu přitulil a zhluboka dýchal. Hladil mě po zádech a i ve vlasech a já místy vrněl jako kočka, zač jsem se chtěl odtáhnout, ale nedovolil mi to.

"Nikdy bych ti nic neudělal, přisáhám. Nemusíš se mě bát," snažil jsem se ho uklidnit, i když se mi to moc nedařilo. Ale po chvilce už se zdálo, že je v pořádku, a tak jsem se odtáhl, protože mě opravdu v téhle poloze bolela noha.

Se syknutím se odtáhl a já si až teď uvědomil, co dělám. Odtáhl jsem se tak prudce, abych mu už neublížoval na nohu, až jsem padl na zem na záda.

"Proboha Lou! Dávej pozor!" zakřičel jsem se starostí v hlase. Opravdu jsem se o něj bál, když dělá takový blbosti. Podal jsem mu ruku a vytáhl ho nahoru.

Začervenal jsem se a nechal se vytáhnout zpátky nahoru. Nervózně jsem se se smíchem podrbal na zátylku a raději se přesunul k jeho noze, abych ji zkontroloval.

"Au! Louisi to bolí!" zavrčel jsem na něj, když mi kontroloval tu nohu. "Auuuu," vypískl jsem jako štěně, když mi sundal obvaz a dotknul se otevřené rány.

Když sebou začal cukat, zamračil jsem se a jednou rukou si ho přidržel a druhou zkoumal ránu. Krvácení přestalo, ale měl tam kousek dřeva z palice. Zavrčel jsem a omluvně se na něj koukl. Nechápavě se na mě podíval, ale pak to vystřídal jeho křik, když jsem mu to dřevo opatrně vytahoval ven.

On mě přimáčkne na seno a já se začnu škubat, protože to neuvěřitelně bolí, no pak mi prsty strčí do rány a něco tam začne hrabat a já se neudržím a rozpláču se.
"Louisiii!" vykřiknu z bolestné agónie a snažím se dostat z jeho dosahu. "Prosím, pusť mě, to bolí! Prosím!" křičím pořád, ale on nepřestává.
Co jsem mu udělal, že mě takhle týrá?

Bože, je to tam zaseklé, to mi ještě scházelo. Mě snad klepne.
"Shhhh," tiším ho a hladím po stehně, přičemž druhou rukou vybírám dřívko. Až ho konečně najdu, vítězně se usměju. Kouknu na něj, no místo úsměvem a radostí sršícího kluka vidím jen samou bolest. Políbím ho na ránu a hezky mu to závažu.

Když mi to obváže, ihned se od něho odsunu a začnu vrčet. "Co jsem ti udělal?! Vžyť já ti nic neudělal!" Vrčel jsem a cenil zuby nemohl jsem uvěřit proč to udělal.
"Nedotýkej se mě!!" kňučel jsem zběsile.

Zklesle se kouknu na své ruce, které jsou trochu od Harryho krve. Je mi líto, že mě teď nemá rád, ale já mu chtěl jen pomoc.
Začnu si hrát s tím dřívkem v rukou a jen tam tak tiše sedím. Asi mě odtud vyhodí.

Když jsem se po chvilce uklidnil a koukl se na Lousie, hrál se s nějakým dřívkem a na něm byla krev. "To je z mé nohy?" kňukl jsem a on přikývl. "Promiň mi to, stydím se za ten výbuch... Opravdu mě to mrzí," šeptl jsem a on se usmál. "Moc děkuji za to, že si mi to odtamtud vytáhl..."

Zkusím se přisunout blíž k němu a když vidím, že mu to nevadí, posunu se ještě o kousíček. S úsměvem na rtech se na něj dívám, na ty jeho svítící oči a rudé tváře. Bylo to přeci jen nedorozumění, nevěděl co dělám.
Dřívko jsem odhodil kdesi, kde i palici od Dana a spokojeně kývl hlavou, než jsem si vedle něj lehl. Díval jsem se na strop. Hezčí je nebe, to by bylo asi lepší pozorovat.

Když si vedle mě lehl, spokojeně jsem se proměnil a stočil se do klubíčka. Lehl jsem si tak, že jsem hlavu měl položenou na jeho břiše, aby na mě dosáhl a já mohl slyšet tlukot jeho srdce. Právě v tuhle chvíli jsem přemýšlel, co asi dělají doma a zda jsou všichni vpořádku, snad se o mě nebojí. Nebo si ani nevšimli, že jsem se nevrátil? Často jsem odcházel na několik dní, když jsem hledal nová místa.
Po chvíli jsem všechny myšlenky na domov zavrhl, protože jsem se i tak neměl jak dozvědět pravdu.

Vypadal celkem zamyšleně. Zajímalo by mě na co myslí, ale je to jeho soukromí. Navíc mi začalo kručet v břiše. Harry se hlavou odtáhl a nosem mi šťouchal do bříška. Válel jsem se tam smíchy, protože to lechtalo. Ale nakonec jsem ho od sebe odstrčil a musel dojít pro nějaké jídlo, jinak mi tady umře hlady a já spolu s ním.

Začal jsem mu šťouchat do břicha, protože jsem zaslech jak mu v něm kručí a i já jsem byl celkem hladový  Za chvilku se postavil a vydal se směrem ke dveřím, za kterýma zmizel. Znovu jsem zůstal sám až mi zůstalo smutno...