Wolf love ~ Larry ✓

13.

"Ano, u nás - chci tě tam vzít, když už budu v pořádku. Jestli tam nebudeš chtít zůstat. Ale rád bych, abys tam se mnou šel." Usmál jsem se na něj, aby se uklidnil. Nechtěl jsem ho vyděsit. Ale asi se mi to omylem povedlo.

Rád bych se tam podíval. Možná se setkám s jeho rodinou. Nevím, jestli se jim budu líbit nebo jestli mě budou mít rádi, ale pro Harryho cokoliv. Navíc, Harry mi slíbil, že mi ukáže les tak, jak jsem ho ještě neviděl a o to nechci přijít...
S radostným úsměvem jsem se vrátil do předchozí polohy a vdechoval jeho vůni.

Když se stulil znovu ke mně, byl jsem rád, že je zas při mně. Strach z něj opadl a tak se i já těšil na to, jak ho provedu po našem lese a má máma ho určitě nepustí ani na krok. Ten lidský lékař řikál, že asi 5-7dní, abych mohl chodit, takže díky mé podobě 5-7 dní a budu zas moc normálně běhat. Tak se těším. Lou se v mé náručí pomrvil a já ho začal pravidelně hladit ve vlasech a na zádech, aby si oddechl.

Začalo se pomalu stmívat, slunce zapadalo za hory. Na obloze začali vykukovat hvězdy, které jsem tak rád pozoroval a ani teď tomu nebylo jinak. Spolu s Harrym jsme leželi a dívali se z okna na noční oblohu, než jsme upadli do říše snů.
Ráno mě probudily sluneční paprsky, které mě šimraly a donutili i s pohledem na spícího Harryho se usmát. Udělal jsem mu snídani a šel ven na zahradu. Měl jsem dobrou náladu, tak jsem polil květiny a udělal sobě i Harrymu věneček.

Když jsem se po dlouhé noci vzbudil, koukl jsem ven, celou noc jsem byl ve své vlčí podobě a to mi dovolovalo se regenerovat asi 10-krát rychleji než člověku. Odhrnul jsem peřinu, ale Lou tady nebyl. Celkem jsem se vylekal, až do chvilky, kdy jsem se koukl z okna a on seděl na zahradě a pletl věnečky z květů. Proměnil jsem se a pomalu se postavil. Očekával jsem ostrou bolest, no nic nepřišlo. Udělal jsem několik kroků a nic  Noha byla konečně v pořádku! Konečně, ani to netrvalo tolik, co říkal ten lidský doktor. Byl divný, to asi proto. Vyběhl jsem z domu a skočil Louimu kolem krku. "Louuu!"

Už jsem doplétal druhý věneček, když mi s křikem skočilo to kudrnaté stvoření kolem krku. Vyděšeně jsem se koukl, měl by dávat pozor na tu nohu. Ale pak... Normálně stál, chodil, běhal. Usmíval se jako blázen. "Harry," vypískl jsem s úsměvem, upustil věneček a vyskočil do stoje. Kroužil jsem kolem něj a sledoval ho. Byl v pořádku, přesně jak říkal. Neuvěřitelné!

"Jsem úplně v pořádku!!" vykřikl jsem nadšeně, zatímco kroužil kolem mě. Byl jsem tak neuvěřitelně rád! Bylo to úžasné, konečně jsem byl v pořádku. Proměnil jsem se ve vlka a on se na mě vyděšeně podíval. Je pravda, že je to poprvé, co mě vidí v mé skutečné velikosti - jako skoro metr vysokého vlka. Lou se vyděšně koukl a krok ode mě ustoupil.

Byl tak velký. Proboha. Ono asi nestačí, že je vysoký jak žirafa, on je ještě vysoký i jako vlk. Ani nechci vědět, jak malý bych při něm v takové podobě byl...
Louisi! Je to jen Harry! Vzpamatuj se!
Pomalu jsem se k němu přiblížil a on ke mně. Klekl jsem si před něj a napřáhl ruku. Nejdřív ji očichal a pak olízl, načež jsem se usmál a udělal moji nejoblíbenější věc... Začal ho drbat. Jeho zelené oči svítily štěstím.

Když mě začal drbat, spokojeně jsem se rozvalil na trávu a nechal jsem se. Bylo to příjemné a pak mě něco napadlo. Postavil jsem se a zatahal ho za rukáv k mým zádům. Hlavou jsem mu naznačoval, aby nasedl a on poslech. Nohy si dal trochu jako na koně, ale bylo to fajn. Noha fungovala jak měla a já se mírným poklusem vydal k okraji lesa. Předtím než jsem vstoupil do lesa jsem na něj otočil hlavu s otázkou v očích, jestli můžu. On kývl a pevně se chytil mé kůže za krkem a já se rozběhl.

Nevěděl jsem zda mě unese, ale udržel. Šťastně jsem se usmíval kolem sebe a pozoroval, jak krajina, spíš les, kolem nás mizí, stromy jakoby mizeli.
Nevěděl jsem, kam mě veze, ale nakonec zastavil na místě, kde stromy řídli a nahradilo je jezero a květiny kolem.

Když jsem doběhl až na naši rodinnou louku, s úsměvem jsem se podíval na fascinovaného Louise. Byl jsem rád, že si to užívá. Pomalým klusem jsem přešel až ke vstupu do skalní stěny, která oddělovala naši vesnici od zbytku světa. Přišel jsem až na konec jeskyně a zaškrábal drápem na veliký balvan, který se odvalil a já se ocitl v naší nádherné vesnici. Pomalu jsem šel po příkrém srázu až dolů, kde se to hemžilo vlky, ale i lidmi a mnohokrát jsem zaslech svoje jméno. Zakrádal jsem se i s Louim na zádech, až dokud jsem se neměl kde schovat a byl nucen vyjít na světlo. V tu sekundu se k nám přihnalo půl vesnice.

Páni. Tohle všechno mi chtěl ukázat? Žasnu. Je to tady nádherné. Všude domky a malé jeskynky. Potůček, loučky s květmi. Ptáčci v korunách stromů.
Užíval jsem si výhled na tu krásu, než jsem zastavili a u nás se objevilo plno vlků a lidí. Přikrčil jsem se a pevně se chytil Harryho srsti, než se s úsměvem proměnil v člověka a já spadl na zadek. Pár vlků vycenilo zuby. Vyděšeně jsem se schoval za Harryho a pevně jej zezadu objal.

"Harry!" "Kdo to je Harry?" "Hele, tys donesl jídlo!"

Kluci začali ihned štěkat a já je zabíjel očima. Lou se vyděšně tiskl k mým zádům a já nahlas zavyl až si všichni kolem museli zakrýt uši, dokonce i Lou. Vidím, že jsem byl chvíli pryč a najednou si všichni budou dovolovat, jako kdyby zapomněli, kdo je tady alfa! A to jsem samozřejmě já!
"Jestli se ho někdo dotkne, je s okamžitou platností vyhoštěn ze smečky! A nemá možnost návratu!" zařval jsem mocným hlasem a všichni začali přikyvovat. Jsem rád, že to rychle pochopili. Sebral jsem Louise a ukázal ho přede mě.
"Tohle je Lou, zachránil mě, když mě chytli lovci."

Třásl jsem se, kolem si začali šeptat. Bylo mi to nepříjemné, bůh ví, co chystají.
Zády jsem se víc natiskl na Harryho a on mě ochranářsky objal, opírajíc si hlavu o tu mou. Polkl jsem, když se vlci začali přibližovat. Hlavou jsem koukal ze strany na stranu, aby mi neunikl žádný pohyb blízko mě. Třeli se mi o nohy a očichávali mě.
"Krásně voní," štěkl jeden. "Je celkem sladký." To mě sní?!!! Doufám, že ne

"Metr odstup okamžitě!" zařval jsem na všechny kolem mě a oni se opravdu stáhli.
"Louis je můj partner a tedy váš budoucí alfa, takže se k němu chovejte s úctou a ty Jake dvojnásob," zavrčel jsem na kluka stojícího kousek od nás, který komentoval jak hezky voní.
"Louise jsem sem dovedl jenom na návštěvu, večer se vracíme zpět, mám v jejich světě jěště práci, ale pak se vrátim sem, nemusíte se bát," řekl jsem rozhodně a přivinul si ho k sobě.

Trochu jsem zčervenal a koukl se do země. "Ten je roztomilý," usmála se asi první a možná i poslední holka, kterou jsem tady postřehl.
"Harry!" Tak tedy ne poslední. Právě k nám běžela nějaká žena se slzy v očích a úsměvem na rtech. "Bože, tak jsme se o tebe báli!" vykřikla a tehdy mě Harry na chvíli pustil a objal ji.

"Promiň mi mami," přitulil jsem si ji ke mně a mocně ji stiskl. Bože, musela se o mě opravdu bát.
"Strašně jsem se o tebe bála," šeptla mi do ramena a já se usmál.
"Nemusíš se bát, jsem vpořádku, moc si mi chyběla," kňukl jsem a ona mě pohladila po zádech.
"Ten klučina, kterého si přivedl je moc roztomilý," zasmála se a poplácala mě po zádech.

Vypadali tak šťastně, jako opravdová rodina. Mě máma už dlouho jen tak neobjala. Opravdový úsměv jí na tváři zazářil až když jí Harry řekl, že mluvím. Začínám si myslet, že to chce víc, než moje štěstí.
Povzdechl jsem si, než se kolem mě neomotaly dvě silné ruce a přede mnou se neobjevila jeho máma. "Ahoj, já jsem Anne." S úsměvem ke mně napřáhla ruku. Vzhlédl jsem k Harrymu, který přikývl a já si s ní potřásl. "L-Louis."

"Je roztomilý, Harry ,hezky jsi si vybral," usmál jsem se a on se ke mně přitulil. Hezky se to kolem nás rozpouštělo, až jsme nakonec zůstali jenom já, máma a Louis.
"Jdeme k nám? Bude večeře," usmála se máma a táhla nás k našemu domu.
"Lou, bude se ti tady líbit, nemusíš se bát."