Wolf love ~ Larry ✓

15.

Večer jsem usnul překvapivě brzo. Lehl jsem si vedle mé lásky a ihned usnul.
Ráno mě probudili první paprsky světla a vzbudil jsem se. Můj pohled ihned padl na modrookého prince vedle mě, který pořad spinkal. Byl tak překrasný.
Pohladil jsem ho po líčku a on se po chvíli vzbudil.
"Dobré ráno, Lou," zavrkám a šťouchnu do něj.

Zasměju se. "Dobré." Hned na přivítání do nového dne mě políbil. Den se mi zdál hned hezčí. Byl to dlouhý polibek, měl jsem pocit, že se za ním skrývá něco víc, něco co jsem nedokázal identifikovat. Ale hlavní byla láska, která z něj sálala.
Naznačil jsem mu, ať si zakryje oči, abych se mohl v klidu převléci a vybrat něco i jemu. Nevím, zda se opravdu nekoukal, ale ověřit si to nemám jak, protože když se ho na to zeptám, bude zatloukat. Musel jsem se pousmát.

Počas toho jak se převléká, tak po něm nenápadně poškuluju. Je nádherný, opravdu jako andílek. Po chvilce mi podá oblečení a já poslechnu rozkaz a navleču se do toho. Není to sice nějak pohodlné, snad si na to zvyknu.
"Líbilo se ti u nás včera?" zeptám se, když už oba sedíme v kuchyni a ujídáme snídani. Celkem se bojím jeho odpovědi, ve vesnici vypadal vyděšeně N epatrně se zavrtí a já mu ruku chytím do té své, abych mu ukázal, že se nemusí bát mi něco říct.

V mém oblečení vypadal tak... jinak. Lidsky. A také znepokojeně. Nevím, jestli je to tím, že jsem od něho menší a tak mu to nesedí, nebo čím.
S úsměvem jsem přikývl. Líbilo se mi tam, i když to tak možná nevypadalo. Ano, byl jsem vyděšený, ale to byl i on tady a koukejte teď. Navíc, Niall je vážně super, byla s ním sranda. I když měl dotěrné otázky. Tehdy jsem zčervenal.

Lou mě chvíli pozoroval, až jsem se pod tím jeho pohledem ošil. Přešel jsem do koupelny kde bylo velké zrcadlo a koukl jsem na sebe, všichni lidi tedy krom žen měli krátké vlasy a já? Já je měl dobře že ne do půlky zad. Ale u nás to bylo běžné, vlasy nám rostly pořád, stejně jako srst. Bylo jedno jestli nám je 8 nebo 88, vlasy jsme měli pořád husté a pevné. Lou za mnou za chvilku přišel a zatahal za dlouhý pramínek. S otázkou v očích jsem se na něj podíval a on ze šuplíku vytáhl núžky.

Miloval jsem Harryho vlasy. Byly tak hebké a dlouhé. Fascinovali mě. Ale rostou mu moc rychle a jestli by to takhle šlo i dál, za chvíli by nic neviděl, zavazeli by mu. Usadil jsem ho do vany a já si sedl za něj. Harry byl celou dobu napnutý jak struna. "Neboj," usmál jsem se, zatlačil mu trochu na hlavu a začal stříhat.

"Moje vlasy!" zakňučím a otřesu se.
"Louuu noták..." zavrčím trochu naštvaně. Moje vlasy a on mi na ně sahá.
"Louiii, noták, prosím! Moje milované vlasy Lou." Kvílím, aby mě už nechal nechci mu ublížit, a tak držím, ale nechci, aby mě stříhal.
Když zastřihne víc, nahlas zavyju, protože mi ustřihne i kousek citového kanálku, které mám mezi vlasy.
"Louuuuuuuuuu!"

Vylekaně odhodím nůžky od sebe a spadnu. Harry má bolest v očích a badatelná je i zlost v jejich koutku.
Nahlas jsem polkl. Začal syčet a vrčet. V tu chvíli jsem z něj měl opravdu strach.
Už se jen vyplížit ven a je to v pohodě, říkal jsem si...

Vyskočil jsem už jako vlk z vany a otřepal se. Moje vlasy!
Najěženě jsem šel za Louisem. Když jsem přišel až k němu, trochu jsem vycenil zuby, ale pak jsem mu přitiskl hlavu ke bříšku. Proměnil jsem se na mou lidskou verzi.
"Lou, promiň, že jsem na tebe tak vyjel. Ale zastřihl si mi citové fouzky, které mám mezi vlasy. Promiň mi to, můžeš mě ostříhat jestli to potřebuješ, ale jenom kousek."

Hned jsem si ho přitáhl k sobě.
"Promiň, promiň, promiň," šeptal jsem pořád dokola, než mě od sebe odstrčil a políbil mě. Hezky něžně a nejspíš na umlčení. Pak nás oba postavil a usadil zpátky na svá místa podávaje mi nůžky.
Zhluboka jsem se nadechl a pokračoval v práci. Vlasy jsem mu pak ještě opláchl a vysušil ručníkem. Usmál jsem se nad tou krásou.

"Lou jsi šikovný," usměju se, když se na sebe koukám do zrcadla. Z mých vlasů zůstala asi tak jedna čtvrtka.
"Myslíš, že se mi to takhle hodí?" zeptám se se smíchem a seberu ho za ruku a spokojeně si sednu na gauč i s Louisem v náručí.

"Moc," zaláskovaně jsem na něj hleděl. Místy jsem musel vypadat jako blázen. Ležel jsem v jeho náručí, brada opřená o jeho hruď a srdíčka v očích. Není divu, že se zasmál a pocuchal mi vlásky. A jak jsem si zrovinka teď všiml, když jsem s ním, moje tváře bývají častěji rudé než obvykle.

"Lou, už jsem ti řikal, že jsi překrásný?" Usměju se na něj a jemně ho kousnu do krčku. On začne záporně kroutit hlavou.
"Ale ano, jsi perfektní, přesně pro mně, Lou." Jak se říká, ve všem zlém je něco dobré ho. Kdyby mi tehdy neublížili, nebyl bych tady a nebyl bych s ním.
"Lou, ukážeš mi někdy město?"

"M-město?" polkl jsem. S malým úsměvem přikývl.
Tak rád bych mu město ukázal, ale sám jsem si říkal, že když do něj zrovna nemusím, nechodím tam. Lidi tam venku mě nemají rádi, často si ze mě utahují.
Harryho výraz zjemnil. Neříkal jsem mu o tom, asi nevěděl, co se děje.

"Lou? Nemohl bych se, prosím, proměnit na vlka? Prosím, je mi tak líp, jenom na chvilku, prosím. Potřeuji si uvolnit srst a tlapy, budu tady s tebou, jenom se potřebuji projít," zakňučel jsem nahlas, protože jsem to opravdu potřepoval.

Malinko jsem se odtáhl, abych mu udělal místo a přikývl. Usmál se a ani jsem se nenadál, už byl na pohovce přede mnou vlk.
Vstal jsem a úsmál se. Trochu se tu poválel, než mě zatahal za rukáv a dovedl ven na zahradu, kde ho nikdo krom mě nemohl vidět.
Když tak běhal a dováděl, zdálky se jevil jako pes, ne jako vlk nebo krvilačná bestie, jak jim mnozí říkali.
Usedl jsem do trávy a s podepřenou hlavou jej pozoroval.

Běhal jsem asi hodinu, než jsem se konečně uvolnil a taky unavil. To ustavičné ležení mi nedělalo dobře. Potřeboval jsem pohyb jako sůl.
Když už jsem byl konečně spokojený, pomalým krokem jsem došel až za Louisem. Díval se na mně s velkým zájmem, zajímalo by mě, nad čím přemýšlí.
Proměnil jsem se do své lidské podoby a sedl si před něj. "Nad čím přemýšlíš?" zeptal jsem se zamyšleně a pozoroval jeho jemnou tvářičku anděla.

Až když promluvil jsem se probral ze zamyšlení. Zavrtěl jsem hlavou, abych se vzpamatoval a ujasnil si, kde se to nacházím.
Jeho malinký úsměv jsem mu opětoval a sedl si vedle něj, opřel si hlavu o jeho rameno a vydechl.
"Ale nic," zašeptal jsem. Nechtěl jsem ho zatěžovat svými problémy.

Zněl tak utrápeně. "Lásko? Co se děje? Jsi vpořádku?" zeptal jsem se, když jsem si to malinké klubíčko přitáhl ke mně. Miluju to jak je maličký, jak se ke mně lehce může schovat.

Vdechoval jsem jeho krásnou vůni na krku a nechal se jím objímat. Jemně mě mačkal, jako by se bál, že mi ublíží, ale stejně to bylo dost pevně na to, abych se cítil v bezpečí.
"J-jsem, neboj," políbil jsem ho krátce na kůži na krku a podíval se na něj zezdola, rozhodnut mu to neříkat.

Nevěřil jsem mu, ale raději jsem ho nechal tak. Mám ho rád a nechci mu způsobovat stres navíc.
"Lou, půjdeme dovnitř, dobrá? Nebo se můžu jěště proběhnout?" zeptal jsem se s úsměvem na rtech a pohladil ho ve vlasech.

Postavil jsem se a pomohl na nohy i jemu. Naznačil jsem mu, aby se proměnil zpátky na vlka a on tak učinil. Naklonil hlavu na stranu a já se začal procházet po zahradě, on na moje překvapení cupital hned vedle mé pravé nohy. Zrychlil jsem a on také. Nakonec jsme oba běhali po zahradě a dováděli. Někde dokonce sebral palici, tak jsem mu ji házel.
Vypadal tak rád a uvolněně v této podobě. Pousmál jsem se. A to jsem ho ztratil z dohledu. Až najednou mi něco skočilo na záda a já spadl s NÍM. Začal jsem se smát, protože jakmile jsem se otočil na záda, lehl si na mou hruď a začal mi olizovat tvář.

Šťastně jsme skotačili, hráli jsme si a já aportoval. Bylo to super. Oběhl jsem dům a začínal v keřích. Když nedával pozor, skočil jsem mu na záda a povalil ho. Trochu jsem ze srandy zavrčel a pak ho olízal. Moje kořist...
No v té chvíli někdo začal křičet... "Louisi! Proboha! Prašivej pse, padej od něj!!" křičel ženský hlas a do mého trupu udeřil kámen a pak další, až jsem musel zakňučet.