Wolf love ~ Larry ✓

1.

Ráno jsem se probudil a měl jsem pocit, že se rozpláču od bolesti. Pohnul jsem se a vedle mě zařinčel řetěz. On mě uvázal? Jsem vlk a ne pes! Pokusil jsem se vstát, ale jakmile jsem se postavil na zadní nohu, skácel jsem se k zemi a celkem jsem se divil, že jsem neomdlel. Asi mi ten šíp prorazil kost... To se bude hojit neuvěřitelně dlouho. Proměnil jsem se do své lidské podoby a koukl na mou nohu, po které se táhly fialové žíly a uprostřed se vyjímal hrubý obvaz. "Co to sakra..." šeptl jsem a vlastně až teď jsem si všiml, že nejsem někde venku, ale uvnitř na dece, pod kterou je sláma, takže fungovala jako pelech. Pohnul jsem hlavou a v rameně mi zacukalo. Obojek na mém krku se trochu utáhl, ale dalo se to snést. Kousek před sebou jsem uviděl misku s vodou, ale raději jsem se jí nedotkl... co když by byla otrávená. Raději jsem si pomalu lehl do mého pelechu a očima sledoval všechno okolo.

Probudili mě sluneční paprsky a já hned procitl ze snění. Rychle jsem se upravil a běžel po schodech dolů. "Louisi a co snídaně?!" křikla máma, když už jsem byl u dveří. Podala mi chleba s máslem a já ho poslušně snědl. "Jdeš dneska ven?" Hloupá otázka mami, vždy jdu ven. Přikývl jsem. "Do oběda doma," pocuchala mi vlasy a vypařila se. Vzal jsem ještě kuře, kdyby měl vlk hlad a vydal se za ním do stodoly. Málem mi to kuře vypadlo z ruky, když jsem tam viděl kluka a ne vlka. Nejvíc zarážející bylo, že byl na řetězi místo toho zvířete. Vyděšeně jsem se natiskl na dřevěnou zeď za mnou a sledoval ho, přesně jako on mě.

"Co? Z čeho jsi tak překvapený?" zeptal jsem se trochu protivně, když jsem uviděl jeho vyděšený pohled, ale mé oči našli i kuře a začmuchal jsem... jsem opravdu hladový!
"Nesežeru tě, neboj, jenom jestli by si po mně mohl hodit to kuře, byl bych ti moc, ale opravdu moc vděčný," usmál jsem se trochu veseleji. Já nejsem zlý, jenom se tak trošku bojím nových lidí A tenhle kluk mě měl jako na lopatě, kdyby mě chtěl zabít, stačila by jediná rána lukem nebo něčím takovým, no on tam stál a díval se na mě.

Věřit mu? Nevěřit? Proboha, jak se změnil na člověka? Vždyť to byl vlk!
Pomalými kroky jsem mířil k němu. Když už jsem stál u něj, klekl jsem si a podal mu ho. S radostí se do něj pustil. Nepochybně vlk.
Moje ruka, ani nevím jak, sama zakotvila v jeho kudrnatých vlasech. Měl je tak dlouhé a hebké. Podrbal jsem ho v nich a on štěkl. Poloviční vlk? Hustý...
Stejně jsem ale měl nahnáno.

Když se ke mně konečně dostalo to kuře, spokojeně jsem se usmál a mýma dlohýma řezákama, které mám i v mé lidské podobě, jsem se zakousl do měkkého kuřecího masa. Bylo opravdu dobré. V tom mi jeho ruka vplula do vlasů a já se na něj podíval a nahlas zaštěkal. Jsem tak trochu mazel, ale já s tím nic neudělám. Po chvilce z kuřete zůstalo jenom několik kostiček, které jsem nechtěl. Opatrně jsem se posadil nazpět a koukl se na něj. Trošku jsem sklopil hlavu jak to dělávame u nás, když nám někdo pomůže nebo poradí. "Děkuji."

Mávl jsem rukou jakože, to nic. Byl jsem vlastně poctěn pomocí někomu jako je on. Nikdy jsem nic podobného neviděl a je to okouzlující. Jen jsem ho dál drbal mezi ušima a on se ke mně lísal jak pes... tedy vlk...
Přemístil jsem se, abych mu zkontroloval zranění, ale když jsem s jejich dotkl, zasyčel, místy zavrčel. "Šššš..."

Pohladil mě a já se nechal potřeboval jsem cítit, že je někdo při mně, protože jsem se bál o mou rodinu. Pohladil mě ve vlasech a já se raději proměnil na vlka, protože mě ten obojek opravdu začínal škrtit. Když jsem byl už v pro mě lepší podobě, pohladil mě medzi ušima a pokračoval na zadní nohy, při kterých jsem nahlas zakňučel a zavrčel. Bolelo to, neuvěřitelně moc. Chtěl jsem začít kousat, ale to bych si pak neprominul, on mi pomohl a já bych ho pokousal? Ne, jsem přece vychovaný. Se sevřenýma zubama jsem ležel a čekal než dokončí kontrolu a já si budu moct odechnout.

Chudáček, muselo to strašně bolet.
Všechno bylo v pořádku až na tu nohu. Nebyla zanícená, ani zapálená, ale dlouho s ní ještě nepohne. Hlavně by měl teď odpočívat, jíst a pít. Proto jsem se při pohledu na nedotknutou misku s vodou zamračil. Přesunul jsem ji blíž k němu. Zajímalo by mě, jak se jmenuje.

Pomalu jsem se pohnul k misce, ale raději jsem ji odstrčil. Bál jsem se, že tam něco nalil a jenom se na něj podívám. Lehnul jsem si a zastrčil hlavu do pelíšku. Přemýšlel jsem nad lesem... Teď si dlouho nezaběhám.
Ten kluk mě sledoval a já se na něj kouknul. Vypadal celkem vyděšeně a já zaštěkal. To víte, když nevíte, kde jste, s klukem, co neznáte a včera vás skoro zabili, není vám všechno jedno.

Roztřesenými rukami jsem vzal misku do rukou a sám se napil, abych mu ukázal, že to nic není. Pak jsem ji vrátil na zem a opět ji přisunul k němu, aby se napil. Teď tekutiny potřebuje, hodně.

On se z ní napil a já chvíli čekal, ale nic se s ním nedělo, a tak jsem se nahnul nad misku a začal hltavě pít. Rychle jsem to do sebe naházel až byla ta miska prázdná a já se na něj podíval s prosbou v očích. Měl jsem opravdu žízeň po včerejším běhu a nervech.

Byl celkem rozkošný. Prstem ve vzduchu jsem mu ukázal "moment" a i s miskou se vydal domů. Máma naštěstí nebyla v kuchyni a já mohl nabrat vodu. S plnou miskou jsem se vrátil k němu a s úsměvem se díval jak pije.

Když jsem se už konečně dosyta napil a byl jsem aspoň z poloviny spokojený, koukl jsem se na toho kluka. Vypadal zajímavě, ale nemněl zuby jako já. Byl to člověk i podle pachu. Snažil jsem se postavit, ale hned jak jsem se postavil mě noha zradila a já spadl na podlahu.

Vrtěl jsem hlavou, jako že nemá vstávat a zatlačil na něj, aby to pochopil. Hladil jsem jeho hebkou srst. Zaujatě jsem očima studoval jeho tělo. Zajímalo by mě, jak je možné, že se člověk dokáže proměnit ve zvíře. Já to nedokážu. Zjistil jsem, že mě sleduje. Nadzvedl jsem obočí.

Jemně mě hladil přes srst a já si to celkem i užíval. Pozoroval mě a já jeho taky. Bylo mi celkem divné, že nemluví, ale nechtěl jsem to řešit, a tak jsem si jenom natáhl tlapy před sebe, aby mi nestuhli... A kdyby náhodou jsem mohl utéct. Nevypadal zle, ale ten obojek mě sral a trochu jsem trhl hlavou, abych mu to naznačil.

Z rozjímání mě vyrušilo řinčení řetěze. Podíval jsem se na jeho "psí pohled" a nemohl odolat. Opatrně jsem mu sundal obojek i s řetězem a odhodil ho co nejdál to šlo. Jen pro jistotu jsem se díval, kam dopadl, abych mu nějak neublížil, když tu mi olízl ruku a já se usmál.