Wolf love ~ Larry ✓

14.

Jejich domeček byl jen malinko větší od toho našeho u nás. Přesto byl krásně zařízený. Prostorná kuchyně i s jídelnou, kde jsme se usadili, byla sladěna do vanilkové barvy. Hlava mi létala všude kolem, jak jsem chtěl všechno vidět. Harry se jen potichu smál a přivinul si mě s polibkem do vlasů k sobě. A právě tehdy se před námi objevili dva talíře s jídlem a láskyplný pohled Harryho mámy.

"Lou, nemusíš se bát, všechno uvidíš, budeme mít času dost," usmál jsem se a koukl na něj. Byl okouzlený vším kolem.
"Dobrou chuť kluci, je to jelen, toho má Harry nejraději, máte ho i u vás ve vesnici, že? Nebo ho budeš jíst poprvé?" zeptala se hned máma.

Jelen. Pane bože. Polkl jsem. "Eh, p-poprvé," podrbal jsem se za krkem. Harry mě chytl za ruku a propletl si se mnou prsty. Nešlo se neusmát.
"Tak ti to snad bude chutnat," usmála se nervózně. Ochutnal jsem první sousto a můžu s klidem říct, že Harryho máma je nejlepší kuchařka, od níž jsem kdy něco jedl.
"Vidím, že ti to chutná," zasmála se.
Po jídle jsme jen tak seděli a povídali si (spíš jen oni dva, protože tady Harry dlouho nebyl). Ptala se různě... Proč byl pryč, co se stalo, jestli je v pořádku. Až nakonec došla otázka určena mně: "Louisi řekneš mi něco o sobě?"

Když Lou začal jíst jelena, celkem jsem se bál, protože tohle maso nechutná každému. Jemu ale očividně jo, protože snědl celou porci a i kousek z té mé. Hned po obědě se mě mamka začala vyptávat, co se vlastně stalo a já jí o tom, jak mě Lou zachránil velmi rád řekl, nakonec se šťastně usmála a objala mě a svou pozornost zaměřila na Louise. Ajajaj... Moje máma je jako policista, teď to bude výslech.

Začal jsem si hrát s lemem mého trička. Byl jsem nervózní. Jak jí mám proboha něco říct?! "J-já."
Harry mi věnoval polibek na tvář a přivinul si mě k sobě na klín. "Louisi, to mi nic neřekneš? Nemusíš se přece stydět," usmála se smutně. Schoval jsem si hlavu do ohbí mezi ramenem a krkem.

Když jsem uviděl to moje malé bázlivé klubíčko, celkem jsem se o něj bál. Přivinul jsem si ho k sobě a on se automaticky schoval.
"Promiň mami, Louis dlouho nemluvil a teď ho pouze rozmluvuju, ale když vás přijdeme navštívit příště, určitě si pokecáte." Zasmál jsem se a v tom někdo rozrazil dveře domu.
"Je tady?!" zakřičel mně velice známý a oblíbený hlas.
"Nialle!"

Opatrně mě dal od sebe a vyskočil přivítat dalšího člena jeho smečky. Po chvíli se v kuchyni objevil menší blondýn s modrými oči plnými radosti. "Harry!" vykřikl a navzájem si skočili do objetí. "Rád tě zase vidím," zasmál se a navzájem se začali pošťuchovat. Smáli se, Harry byl šťastný, takže jsem byl i já. Do doby než si mě ten blonďák všiml. "To je on?" Vytáhl mě do stoje a začal si mě prohlížet, přesně jako já dnes Harryho.

To byl prostě on, bylo mu jedno jestli je pes nebo člověk. Postavil si Louise před sebe a asi 10-krát ho obešel, než ho očichal a pak se usmál přímo na mě. "Toho ti schvaluju, i když to je člověk," zasmál se a štípl Louiho do zadku. Po čem vypískl jako holka a já se začal tak trochu smát. Niall byl můj kamarád už od dětství a tak jsem mu věřil.
"Kdes byl?"

"Au," pošouchal jsem si bolavé místo na zadečku a zpátky si sedl na lavici, zatímco oni si povídali. Mně se proto ujala Harryho máma.
"Niall je Harryho nejlepší kamarád. Pojď, ukážu ti to tady zatím, určitě si ti dva mají co říct," zasmála se a za ruku mě nepozorovaně vedla na menší chodbu v domě. Vyšli jsme nahoru po schodech do prvních dveří. Místnost byla sladěna so tmavě modré barvy a hned uprostřed stála obrovská postel. "Harryho pokoj," zasmála se, když viděla můj výraz. Jeho pokoj byl úžasný. Ještě mi ukázala, kde mají koupelnu, ale mě na chodbě zaujali ještě jedny dveře. "Ne, Louisi, tam nesmíš!" zavrčela. Proboha, co tam mají?