Wolf love ~ Larry ✓

12.

Láska? Oh můj bože!
Šokovaně jsem na něj pohlédl, ale ne na dlouho. Jeho rty se jemně otíraly o ty moje. Nad tím pocitem jsem přivřel oči a nechal se jím opečovávat. Bylo to dokonalé.
Chtěl se zklamaně odtáhnout, ale pak jsem pohnul rty proti těm jeho. Usmál se do polibku a přitáhl si mě k sobě blíž, načež jsem spokojeně zavrněl.

Když se zapojil, chtěl jsem začít skákat jako míč! Byl jsem tak rád, pomalu jsem dokončil polibek a odtáhl se. Koukal jsem na něj s láskou v očích a on se červenal, že by mu i růže mohla závidět.
"Úžasně líbáš," pochválil jsem ho. Je to pravda, své ruce jsem obmotal kolem jeho maličkého těla, které jsem si přitiskl k sobě.
"Tak co Lou, co budeme dělat?"

Potřeboval jsem chvíli na vzpamatování. Kdyby měl nohu jakž takž v pořádku, možná...
Dotkl jsem se lemu jeho kalhot a opatrně mu je stáhl. Vyjeveně na mě koukal, než se malinko ušklíbl. Co si jen mys- Oh!
Avšak když jsem se dotkl jeho zranění, jeho pohled se změnil na nechápavý. Byl jako chameleon. Polkl, když jsem mu odvázal nohu. Zdálo se to být lepší než na začátku a tohle by i zvládl. Všechno jsem dal nazpátek a koukl z okna. "Eh- ven?" Oboum by nám prospěl čerstvý vzduch.

"Co Louisi? Udělal jsem něco?" zeptal jsem se po chvilce, kdy mi prohmatával ránu. A vyloudil ze sebe slovo ven, ale já nepochopil, až když jsem se koukl z okna- bylo hezky.
"Jdeme ven? Já nevím jestli to zvládnu, chodit jěště nemůžu, bolí to," šeptl jsem smutně... i já bych chtěl ven.
"Ale jestli mi pomůžeš, můžeme si jít sednout na lavičku a házet si s míčem.

Rychle jsem se dostal na nohy a pomohl i jemu. Trochu zavrávoral, ale ustál to. Pomalým krokem jsme se přemístili na zahradu. Hned na začátku jsme měli dvě lavičky, kde jsme si sedli. Ještě jsem zaběhl pro míček, který jsme doma měli a hodil ho Harrymu. Čekal jsem, že mi ho hodí zpátky, ale on ho hodil pryč. Šel jsem pro něj a vrátil mu ho, ale on ho zase hodil kdesi do zahrady. Nechápavě jsem se na něj podíval.

Když mi hodil míček, myslel jsem, že chce aportovat jako vlčata u nás. Ale nějak jsem zapomněl, že je člověk a když mi ji donesl po třetí, podíval jsem se na něj s omluvou v očích.
"Promiň, já myslel, že budeme aportovat," zasmál jsem se a hodil míček jemu do ruky. "Lepší?"

Usmál jsem se, až mi vykoukly zoubky. Bylo to sladké. Alespoň mi to objasnil. Možná jednou...
Přikývl jsem a míček mu hodil zpátky. Hráli jsme si než nás vyrušil hlas mojí mamky, která se vrátila z obchodu: "Hrajete si?" zasmála se.
Celkem nám narušila chvilku, doufám, že za chvíli odejde, jak říkal Harry. Hmm, na jak dlouho vlastně?

"Ano, hrajem si a Loui dělá velké pokroky, dnes už řekl 3 slova," pochválil jsem ho. Musel jsem, kdyby nemám výsledky, tak mě jeho máma vyhodí a vrátí se Dan. To jsem Louimu nemohl udělat. Měl jsem ho na to až moc rád.
Loui vedle mě se přitulil a zavrtal se mi hlavičkou do hrudě.
"Je velice šikovný."

,,No ne! To vážně?!" vykřikla máma. Slzy štěstí se jí kutálely po tváři. Harry přikývl a pohladil mě po zádech. Máma přiběhla blíž k nám. "Louisi řekni něco!" vychrlila ze sebe. Já ale mlčel. Nechtěl jsem mlčet, je to moje máma, ale něco - nějaká část mě prostě nechtěla, radila mi to.

"Jěště se bojí, ale když se vrátíte, určitě ho uslyšíte, věřte mi." Usmál jsem se na ni. Ona se trošku smutně podívala na Louise, ale pak sa usmála a přikývla.
"Tak snad za týden to už bude lepší." Já přikývl a Lou se na ni zářivě usmál. Já vím, že se bojí, Dan ho vyděsil a teď nechce mluvit. Chudinka moje.
"Kluci tak já jdu, mějte se tady hezky, budu od vás pozdravovat babičku." Usmála se na nás, když odcházela. "Dám na něj pozor, nemusíte se bát." S Louisem jsme seděli v obýváku a jedli.

Udělal jsem nám oběd a Harrymu to, zdá se, chutnalo. Nebo tak alespoň vypadal. Udělal jsem kuře a těstoviny, tak mu snad to kuře chutnalo.
Pak ale nebylo co dělat. Venku bylo strašný vedro, tak jsem nám donesl džbán vody, abychom neumřeli na hydrataci.
Ulehli jsme v objetí na pohovce a jen se tak k sobě tulili. Ještě nikdy jsem nebyl šťastnější.

"Louisi je ti dobře?" zeptal jsem se po chvilce. On jen kývl hlavičkou a já se usmál.
"Můžu se prosím proměnit? Je mi tak líp." Po chvilce kývl a já se promněnil na vlka a položil mu hlavu do klína.

Hlavu jsem si opřel o opěradlo na ruce a ještě se napil vody. Klidně jsem zavřel oči a ruce si dal na břicho. Harry mi jednu ruku olízl. Zasmál jsem se a začal ho drbat na hlavě a za ušima. Spokojeně štěkl a já po několika minutách ticha usnul, kvůli tomu vedru venku.

Chvíli jsme se tulili, ale po chvilce usnul. Vypadal jako andílek. Bylo to velice zajímavé, jak se o mě staral, i když on sám byl tak křehký. Lehl jsem si vedle něj, raději jsem se promněnil, kdyby se sem náhodou někdo podíval a s ním v objetí jsem spokojeně usnul také.

Zdál se mi sen, jak na něho křičel Dan a mě vzal s sebou kdesi pryč. Vůbec jsem to tam neznal, ale bál jsem se. "Už navždy spolu, Louisi," ušklíbl se a tehdy jsem se probral.
Vyšvihl jsem se do sedu, čímž jsem omylem vzbudil i Harryho. Ale horší bylo, že když jsem šel otevřít dveře, na které někdo klepal, byl za nimi Dan se stejným úšklebem jako v tom snu. "Kontrola."

Něco pode mnou škubne a já se svalím na zem a zaskučím. Bolavě si promnu hlavu a kouknu se kolem, Louis nikde a nelíbí se mi pach, který tady je. Za chvílku zaslechnu hnusný hlas, který patří Danovi.
"Lou seber ho sem," zakřičím a sám se vytáhnu nahoru na gauč. Dan za chvilku přijde a Lou se skroutí ke mně.
"Co chceš Dane?

Vůbec se mi nelíbí ty pohledy, které po mně Dan házel. Jako bych byl jeho kořist. U Harryho jsem se cítil v bezpečí."Potkal jsem Louisovu mámu. Řekla, že mluvíš Louisi," zavrčel. "Přišel jsem se přesvědčit."

Obejmul jsem vystrašeného Louise, aby se schoval. "Mluví, ale zatím jenom se mnou, tebe se bojí, tak prosím jdi pryč. Jsme v pořádku, můžeš jít," řekl jsem co nejmileji. Dan mě propálil očima.
"Já jsem vás přišel jenom zkontrolovat," mrknul Dan a postavil se. "No takže já jdu, jěště někdy přijdu.ň," mrkl a já jsem měl pocit, že mu ukousnu hlavu, jestli hned neodejde. Na jeho štěstí se zvedl a opravdu odešel.
"Promiň Lou, budeme dávat pozor, dobrá ?"

Když bouchly dveře, vzduch byl konečně čistý a já ten, co jsem zadržoval vydechl. Všiml jsem si, že Harrymu se trochu klepe zraněná noha. Zatáhl jsem ho za ruku až dopadl na pohovku. Ušklíbl se a zatáhl i mě. Padl jsem na něj, až jsem se bál, že jsem mu ublížil, ale on mě místo odstrčení políbil. Ale bylo to jen na odvedení pozornosti, protože mě stáhl pod sebe a začal lechtat.

"Tak ty si budeš dovolovat, no na to se podívám!!" zasmál jsem se zlověstně a pořád ho lechtal. Po chvilce už sýpal a nemohl dýchat, tak jsem přestal a přitáhl si jej do mého objetí. "Děláš blbosti!" vynadal jsem mu naoko a pohladil ho po vlasech. Je to takové klubíčko. Strašně rád bych ho viděl jako vlka.

Malinko provinile jsem se na něj podíval a jak jen se dalo jsem se k němu přitulil. "P-promiň," zazubil jsem se.
Takhle se mi líbilo. S ním. Při něm. Cítil jsem se sám sebou, chráněn, volný a milován.
Ucítil jsem jeho rty v mých vlasech a jeho ruce na mém boku přitahujíce si mě blíž.

"Ty ses nám nějak rozmluvil," zasmál jsem se po tom, co jsem mu dal pusinku do vlasů.
"Jsem rád, že mluvíš, máš nádherný hlas. Je škoda, že jsi nemluvil tak dlouho." Pousmál jsem se a silně ho stiskl.
"Jsi můj dobře? A už tě nikdy nikomu nedám."

Spokojeně jsem vydechl a zazubil se. Mluvil jsem zatím jen s ním, jemu jsem věřil nejvíc na světě. Nevím, jestli chci i s někým jiným, ale mně stačí, jak to teď vypadá.
"Děkuji," zasmál jsem se. Byl jsem rád, že je Dan pryč, můžeme být opět spolu.
A být jeho, to je jako splněný sen. Políbil jsem ho na tvář a objal ho.

"Ty moje štěnátko," usmál jsem se, když jeho malinké ručky obtočil kolem mého krku.
"U nás tě budou zbožňovat, už teď to vidím." Zasmál jsem se a pohladil ho po zádech.

Zasekl se mi dech. Malinko jsem se odtáhl a podíval se mu do očí. "U-u vás?" Opět mě pohladil po zádech a s přikývnutím se úsmál, zatímco já na něj s mírně otevřenou pusou jen zíral.