Wolf love ~ Larry ✓

17.

"Lou!" zakřičel jsem a koukl se na jeho matku. Určitě ji to taky zaskočilo. Seděla na gauči a plakala. Sedl jsem si k ní a položil ruce na její ramena.
"Váš manžel byl statečný a oddaný, zemřel, aby zachránil jiné," zašeptal jsem a s omluvou vyšel schody do pátra. Ihned jsem zaslechl pláč mé milované osoby a běžel za ní. Seděl na zemi v klubíčku a plakal. Pomalounku jsem se k němu přiblížil a sebral si ho do náruče.
"Už to bude dobré Lou, neboj se."

Přitulil jsem se k jeho horkému tělu a nechal se od něj objímat. Mé slzy mu smáčely látku trička.
"L-lhali mi." Můj hlas byl roztřesený a slabý. Nevěřil jsem, že je můj.
Harry mě stiskl v objetí a já vzlykl. "Všichni mi lhali!"

"Snažili se tě chránit," zašeptal jsem mu do vlasů. Chvíli jěště něco protestoval, ale pak usnul. Chvilku jsem ho houpal ve svém náručí, než jsem uznal, že už tvrdě spí a položil ho na postel. Pomaloučku jsem sešel schody až k jeho mámě, která pořád seděla v obývacím pokoji a pila čaj.
"Harry, co plánuješ s mým synem?" zeptala se z ničeho nic a mě to celkem zaskočilo, ale věděl jsem na co naráží.
Sedl jsem si naproti ní a zadíval se do jejích očí. "Chci si ho odvést k nám i s vámi. U nás vám bude dobře, po jeho otci tam máte ohromný dům a všichni ho doteď uznávají jako hrdinu. Čekám už jenom na váš souhlas."

Pomalu jsem otevřel oči a musel zamrkat. Zjistil jsem, že jsem na posteli. Nevím kdy jsem usnul, ani jak dlouho jsem spal, ale věděl jsem, co se ještě předtím stalo.
Povzdechl jsem si a vstal z postele rozhodnut najít Harryho. Malinko se mi zatočila hlava, ale šel jsem dál dolů po schodech.
Zůstal jsem stát na prahu dveří a ospale koukal, jak se ti dva na sebe usmívají.
Alespoň spolu vycházejí...
Promnul jsem si oči a šel si sednout k Harrymu.

"Souhlasím Harry, jenom mi slib, že se mně ani Louimu nic nestane. Věřím ti a chci poznat to, po čem tak toužil můj manžel." Usmála se a já přikývl.
"Pozítří odejdeme."

Harry mě objal a já se k němu přitulil. Pořád jsem byl ospalý (zřejmě z toho pláče), ale nechtěl jsem být nahoře sám. Usmál jsem se, protože i on se usmíval.
Zavřel jsem oči a tulil se k němu. Harry se potichu zasmál, ale objal mě nazpátek.
Ale hlavou mi vrtalo, že když jsem scházel schody, slyšel jsem, že odejdeme. Věděl jsem, že mi to řeknou, protože je to důležité, tak jsem se ani neptal.

To malé klubíčko bylo pořád při mně. Byl tak rozkošný.
Pohladil jsem mu vlásky, aby se trochu vzbudil a já mu mohl oznámit tu úžasnou novinu.
"Lou, za dva dny odcházíme k nám."

Překvapeně jsem zamrkal a podíval se na usmívající se mámu a pak zpátky na Harryho. Usmál jsem se také, moc se mi u nich líbilo.
"Zítra si sbalíme věci a budeme bydlet v domě tvého táty," řekla a upila si z čaje.
Táta tam měl dům? Že mě to nepřekvapuje.

"Já budu muset jěště něco zařídit ve vesnici, ale večer po vás přijdu jěšte s klukama a pomůžeme vám všechno odnést," podotkl jsem a pohladil Louiho po ruce. Usmíval se jako sluníčko a já za to byl ohromně rád.

"Dobře," přikývl jsem.
Ještě jsme si povídali asi půl hodinu, než se máma rozhodla jít spát. "A ne, že tady budete dělat nekalé věci," zasmála se a zmizela na schodech. Zakryl jsem si mé hořící tváře a poslouchal Harryho smích.
Seděli jsme před krbem, kde plál oheň a zahříval nás společně s dekou, ve které jsme byli spolu zamotaní.

Lou se ke mně hezky tulil a já se usmíval. Bylo to tak hezké. Po chvilce usnul a já se jěšte pořád koukal do ohně, než má hlava spadla na Louiho a já usnul tvrdým spánkem.

Když jsem se ráno probudil, jako první mi pohled padl na spícího Harryho. Pochrupoval si tam vedle mě a jednu paži měl přehozenou přes moje ramena.
Sedl jsem si s plánem vzbudit ho. Začal jsem ho pusinkovat po tváři, ale to jen nakrčil nos a ohnal se rukou, jako bych byl moucha.
Zachichotal jsem se a pokračoval s pusinkami až na jeho krk.

Ráno mě začala otravovat hodně velká moucha, která se jmenuje Louis. Ze spánku jsem zavrčel, než jsem se úplně probral a kousl ho do ucha.
"Nedovoluj si vlčátko!" štěkl jsem a postavil se.
"Budu muset jít, večer přijdu," připomněl jsem mu po snídani, kterou nám udělala jeho máma. Postavil jsem se, oklepal a přeměnil na vlka.

"Ahoj," usmál jsem se a sledoval, jak běží do lesa.
"A my jdeme balit," zaculila se máma a táhla mě nahoru. Musela se hodně těšit.
Dala mi obrovskou brašnu, kam jsem naházel oblečení a deku. Zbytek věcí, které jsem si z pokoje chtěl vzít jsem uložil do krabic. Byly to tak knihy, obrovskej plyšovej medvěd, fotky...
Nebral jsem si toho tolik (jako máma), takže jsem byl kolem oběda hotov. Při obědě jsme si ještě povídali, než ona šla balit a já šel do stodoly.
Vzpomínám si, jak jsem tady prvně přivedl Harryho. Ještě i ten provaz s obojkem tady jsou.
Sedl jsem si na seno a úsmál se.

Rozběhl jsem se do lesa, kde jsem trochu zpomalil. Rozhlížel jsem se jestli tady nejsou vlci, abych nemusel jít sám. No právě když jsem se ohlédl se mi kolem pacek obmotaly čtyři provazy a vytáhli mě nahoru. Co to sakra! Snažil jsem se metat ze strany na stranu. Určitě to byla jenom zabudnutá past. Chvíli jsem se metal jako vlk, no pak jsem usoudil, že se z toho rychleji dostanu jako člověk. Proměnil jsem se a vymanil se z provazu, když se mi kolem krku omotal další a já zacítil pach.
"Já vám to říkal!" zakřičel ten odporný hlas, který jsem tak nenáviděl.
Dan...

"Louisi, pojď mi pomoct!"
Zavrtěl jsem hlavou a opustil stodolu, abych pomohl mámě ponosit věci dolů do obýváku.
Bylo toho hodně, nechápu, kde sebrala tolik věcí...
K večeru, když už se začalo trochu stmívat, jsme si sedli na pohovku a čekali, kdy pro nás Harry přijde.
Měl jsem strach, když už hodinu nechodil.