Wolf love ~ Larry ✓

20.

Místy jsem se opravdu bál, že mi ukousne nohu, ale nezbývalo mi nic jiného než mu věřit a doufat, že se tak nestane.
Po dlouhé době byl konečně rád se svým dílem, kdy už jsem chodil tak, jak chtěl.
Vysíleně jsem sebou plácl do měkké trávy. Šťouchl do mě, abych se opět postavil a my mohli dál trénovat.

Ťuknul jsem do něj, už jsem ho chtěl nechat, musel oddechovat. Zatahal jsem ho za ouško směrem k vesnici. Chtěl jsem jít domů. Pochopil a rozběhl se za mnou. Klusali jsme až k nám domů, ano, k nám. Já měl vlastní dům už dlouho, jenom jsem tam nechtěl bydlet sám. Teď už jsme ale byli dva.

Vítr mi čechral srst a ouška. Bylo to více než jen příjemné. Byl bych takhle klidně i celé hodiny.
Zavedl mě do domu, kde to neznám. Proměnil se a jdnoduše si otevřel, bez problému.
Cupital jsem za ním a snažil se jít tak, jak mě to učil. Věděl jsem, že s tím budu mít asi ještě chvíli problém.
Zamkl za náma dveře a i se mno na klíně, kde jsem se mu proměnil zpátky do lidské podoby rozhlížeje se kolem, si sedl na pohovku.

"No co, líbí se ti náš domek? Jenom náš," usmál jsem se a obejmul ho. Měl jsem rád jeho vůni. Těšil jsem se z toho, že už je to vlček jako já... byl roztomilý. Bylo to jako splněný: sen jen já a on spolu v bezpečí.

"Náš?" Cítil jsem něco nepopsatelného, naprosto úžasného, co se slovy nedalo popsat. Ale nejvíc jsem cítil štěstí a lásku k osobě, na jejíž klíně jsem byl usazen.
Šťastně jsem ho obejmul kolem krku a přitiskl se na něj nejvíc jak to šlo.
"Moc se mi tu líbí."

"To jsem moc rád! Dnes večer bude slavnost krvavého měsíce, musíš jít se mnou, aby jsi mě hezky prezentoval. Postarám se o tebe, nemusíš se bát. Oblečeme tě a naučíme, co budeš potřebovat." Usmál jsem se na něj a pohladil ho po ruce. Byl roztomilý, když se ke mně tak tulil.

Když to dořekl, malinko jsem znejistěl. Bál jsem se, že něco zkazím, ale snažil jsem se to nedat najevo.
Pomalu jsem přikývl: "Dobře."
Náhle se zvedl i se mnou, přičemž jsem vypískl se slovy, že jsem těžký, na což samozřejmě nedbal a šel i se mnou nahoru po schodech.

Pomaloučku jsem ho vynesl až nahoru, kde jsem ho posadil na postel. Dal jsem mu oblečení a nezapomněl jsem ani na slavnostní obojek, který mu zůstane, i když se přemění.
"Obleč se Loui a pak tě naučím, co budeš potřebovat."

Oblékl jsem si na sebe černou košili s dlouhým rukávem a něco, co měli být asi kalhoty... Celé to bylo sladěné do černé, nevím sice proč, ale nějak zvlášť jsem se tím nezabýval. Obojek jsem si upevnil na krk, který se mi nesmírně líbil. Opravdu moc.
Když jsem byl hotov, vyšel jsem ven z pokoje a šel najít mou krásnou alfu.
"Harry?"

Musel jsem se jít převlíct taky. Moji róbu tvořilo to, co Louiho, jenom moje bylo trochu víc zdobené a jako jediný jsem z celé smečky neměl obojek. Bylo to znamení toho, že jsem alfa. Oblékl jsem se a najednou se ve dveřích zjevil můj dokonalý partner.
"Jsi nádherný Loui!" pochválil jsem ho a dopl si poslední knoflík na košili.

Malinko jsem se začervenal a uhl pohledem. Zase jen přehání, určitě...
"Tobě to také sluší," zašeptal jsem, ale dle úsměvu to slyšel.
Posunul jsem se blíž k němu a koukl se na nás dva do zrcadla. V objetí a s úsměvy, krása!

"Ty moje štěně, teď tě musíme naučit zopár věcí. Hlavní: hlava svorky jsem já, hned po mně je tady moje máma jako bývalá alfa a až pak ty, takže nejdřív mluvím já, když chce něco říct máma, tak ona a až potom ty. Mysli na to, že i když jsi můj přítel a tedy druhý alfa, jsi vlkem pár dní, jěště tě nebudou uznávant, takže jestli si to neuvědomíš, neobejdeš se bez kousanců. Jenom tě varuji. Pořád se musíš držet při mně! Tomu doufám chápeš, to je všechno. Doufám."

"Myslím, že to nebude problém," zaculil jsem se a přitiskl se k němu. Nevím, jestli to bylo zvířecí mazlivou stránkou, kterou jsem nyní nadobudl, ale měl jsem pořád potřebu mít ho u sebe.
"Myslím, že všemu rozumím," usmál jsem se a zadíval se do jeho jiskřícých smaragdů.

"Dobře, důležitá věc - musíme tě naučit výt, pak už máme všechno." Trošku zacouval, ale já se proměnil a kývnul i jemu. Za chvíli z něj byl vlček. Pomalu jsem ho zatáhl až do sklepa, aby mohl trénovat.
'Vyj ,' zašeptal jsem mu v myšlenkách. Jenom se na mě zmateně koukl.

Jak mi to mohl jen tak říct v myšlenkách, to přece... Dobře, nechme to být, všechno kolem je zvláštní a pro mě nové, musím si jen zvyknout.
Zkusil jsem zavýt, ale moc mi to nešlo. Byl to spíš jen nějaký divný pazvuk. Zkusil jsem to znovu, ale pořád špatně. Smutně jsem se koukl na Harryho, určitě je teď naštvaný, co za nemehlo jsem.

Počítal jsem s tím, že mu to nepůjde, ale že až tak zle?
Nevadí... čumákem jsem mu zvedl hlavu a olízal ho. Postavil jsem se kousek od něj a zavyl.
'Takhle zlatíčko... zkus to znovu!'

Napodobil jsem jeho postoj a zkusil to. Napoprvé to moc nešlo, ale podruhé už ze mě něco jako vytí vyšlo. Šťastně jsem povyskočil a zkusil to znovu.

Vyl jako štěňátko, bylo to roztomilé . 'Šikulka, zlatíčko moje,' zavrněl jsem a spokojeně jsem ho objal kolem ramen. 'Jsi moc hodný, jde ti to, jenom zkoušej.'

Teď jsem byl rád za vlčí podobu, protože kvůli těm jeho komplimentům bych byl určitě rudý až na zadku.
Zkoušel jsem to a už se to podobalo na skoro pořádné vytí, jaké jsem občas slyšel z lesa, když jsem ještě nepotkal Harryho. Možná to bylo i jeho, kdo ví...
Hlavou jsem se otřel o jeho srst na krku.

'Velmi hezké!' pochválil jsem ho a zatáhl nahoru, už byl pomalu čas k odchodu.
'Musíš jít vedle mě tak, jak jsem tě to učil, jasné?' zeptal jsem se ještě před odchodem. On jen kývl a mohli jsme jít.

Soustředil jsem se na svůj způsob chůze, abych neudělal nějakou chybu. Po pár minutách už to šlo samo, takže jsem se ani nemusel hlídat tak moc.
Hezky jsem šel vedle Harryho, stejným tempem jako on. Stejným způsobem... Hezky vzpřímeně, s hlavou mírně nahoru.

'Lou nevystrkuj sa tak, co jsem ti o tom říkal?!' zavrčel jsem chvilinku před tím jak jsme se dostali na náměstí.
'Loui, hlavně se nelekni,' poradil jsem mu, než jsem zahnul za roh a před námi se otevřelo náměstí plné vlků.

Omluvně jsem se na něj podíval a náhle jsem skoro dostal infarkt, tolik vlků jsem neviděl po hromadě ani když jsme sem přišli s Harrym na návštěvu. Hnědý, šedý, černý... Vlci různých barev a velikostí.
Nepatrně jsem polkl a šel dál společně s Harrym, snažíc se tu nejistotu nedát zdát.