Wolf love ~ Larry ✓

9.

On ode mě normálně utekl! Křičel jsem za ním jako smyslů zbavený, ale nepomáhalo to. Zůstal jsem sám, sám daleko od všech, co jsem znal, daleko od jediného člověka, co mě chápal. Skroutil jsem se na postely a hleděl z okna . Několikrát jsem zaspal, ale když se to malé stvoření vrátilo, byl jsem čilý jako rybička. Jenom na oko jsem se tvářil, že spím, ale když si ke mně lehl, ihned jsem ho popadl a neměl v plánu ho pustit. Po celém dni jsem konečně znovu cítil tu jeho překrásnou vůni.
"Proč si mi to udělal?" zeptal jsem se do ticha hlasem s náznaky smutku a zklamání. "Nemáš mě rád, že si mě tu nechal samotného celý den a ani ses neukázal? Víš jak jsem se o tebe bál?" vyčítal jsem mu, no pak se to ve mě zlomilo a zabořil jsem mu hlavu do zad.
"Už to nikdy nedělej... Dobrá?"

Nejdřív jsem nechtěl povolit a být od něj dal. Nemůžu mu zase ublížit, zabil by mě. Nebo já sám. Vzpíral jsem se. Ale já to jeho objetí mám tak moc rád, stejně jako jeho samotného, a nešlo jinak. Protočil jsem se k němu hezky čelem a nos zabořil do jeho-mého trička. A když jsem mu pohlédl do očí, viděl jsem tam jen smutek.
To jsem tomu tedy dal...

"Loui noták, mě se nemusíš bát, nic ti neudělám, jenom mi bylo smutno," promluvil jsem do ticha, které panovalo.
"Už mi to nedělej dobrá? Chci tě při sobě." V jeho očích pořád tancovaly jiskřičky strachu a mě to celkem mrzelo.

S menším úsměvem jsem přikývl, stejně jsem se bál, že mu ublížím. Ale jemu to zřejmě bylo jedno. Vypadal být šťastný, když si mě k sobě tak tiskl. Protočil nás tak, že ležel na zádech (asi pohodlnější pro jeho nohu) a já teď ležel na něm - tělem na jeho hrudi a nohy mezi těmi jeho (vážně divná poloha, takhle kdyby nás někdo našel... No, nevím nevím). Opřel jsem si hlavu o jeho hruď a díval se mu s úsměvem do očí. Mám ho vážně moc rád, ale divím se, že to tady se mnou vydrží.

"No vidíš a že to nejde. Stačí se jenom uvolnit a zapomenout na všechny blbosti kolem," usmál jsem se když se na jeho tváři objevil uvolněný úsměv, který jsem chtěl vidět.

Bylo mi tak dobře. Ještě se mi prohrábl ve vlasech. Tak příjemné... Všiml jsem si, že si to jaksi oblíbil. Nevím proč. Ale také se mi to líbí. Zopakoval jsem to po něm a ruku zabořil do jeho kudrnatých tmavších vlasů. Jemné. Voňavé... Já chci taky takový!

Když mi ruce zabořil do vlasů, tak trochu jsem štěknul. Miloval jsem, když se mi někdo hrál s vlasy. Dělávala to moje máma někdy i celé hodiny.
"Louisi, noták " zakňučel jsem s úsměvem. "Vlčku, nezlob," nepomenul jsem ho a on se na mě provinile podíval . Byl tak roztomilý až to nešlo. Ovinul jsem mé ruce kolem jeho pasu.
"Tak a za trest budeš spát takhle, ber to jako trest za to, že jsem tady musel být celý den sám," zavrčel jsem se smíchem.

Vytřeštil jsem na něj oči. To jako vážně? Chtěl jsem se odtáhnout. Já myslel, že si jen dělá srandu, ale ono ne. A jěště si mě na sebe víc natiskl. No to snad nemyslí vážně! Já chci dolů... Ale on mi to nedovolil. Nakonec jsem byl tedy donucen takhle usnout. Ale nestěžuju si, bylo to i celkem příjemné. Cítil jsem ho u sebe a to bylo to hlavní.

Chvíli se na mně cukal, ale pak si konečně uvědomil, že já ho jenom tak nepustím. Spokojemě jsem si ho přivinul, hezky hřál. "Dobrou noc, Lou," šeptl jsem než jsem i s ním na hrudi usnul ničím nerušeným spánkem.

Když jsem se pak ráno probudil, už jsem neležel na jeho hrudi, ale on na mně. Chtěl jsem se zpod něj vytáhnout, ale nešlo to. Je se trochu pomrvil a zalehl mě víc. Začal jsem s ním třást, aby se vzbudil, odvalil se a já pak mohl dýchat, ale on pořád spal. Já ho zabiju, jestli se udusím.

Ležel jsem a spokojeně spal, ale najednou se pode mnou něco pohlo. Myslel jsem si, že se mi to jenom zdá, ale když to nepřestávalo, probudil jsem se a podíval, co to způsobuje. Na mé překvapení se pode mou třepalo to malinké stvoření.
"Louiii, promiiiň!" vypískl jsem a rychle se odsunul. "Promiň mi to, strašně mě to mrzí," začal jsem se omlouvat, zatímco on mě propaloval pohledem.

Zhluboka jsem dýchal. Bylo mi jedno, co se zrovna teď se mnou děje. Mohl jsem dýchat a víc jsem neřešil. Mávl jsem rukou a sedl si. Dveře se otevřely a stála v nich máma. Zkoumavě se na mě zahleděla. "Kluci, v pohodě? Slyšela jsem křik." Došla k nám a sedla si na postel. "Louisi?" Zhluboka jsem a nadechl a plácl sebou do peřin zády napřed.

Vyděšeně jsem se koukal na Louiho mámu a začal kolem sebe máchat rukama.
"Pomiňte, omylem jsem ho v noci přilehl. Moc mě to mrzí, já opravdu nechtěl, jenom já se v noci posouvám a to je tak. Přísahám, že už se to nestane," vysypal jsem ze sebe a snažil se působit tak, že mě to opravdu mrzí.
"To je v pořádku."

"Louisi, nechceš vodu? Jsi celkem bledý. Nebo něco k jídlu?" Ach, jo. Kdyby jen nebyla tak starostlivá. Někdy mi to nahání strach. Zakroutil jsem hlavou a konečně se mi dech zpomalil. Matrace se trochu prohla a já ucítil velkou ruku na své tváři. Blaženě jsem se usmál a otevřel oči, abych se setkal s usměvavou tváří mého společníka.

"Lou jsi vpořádku?" zeptal jsem se mile, zatímco jsem mu palcem hladil líčko. "Jsem rád, že jsem ti neublížil," podotkl jsem po chvilce, když jsme byli sami. Lou se zrovna převlíkal a já se koukal do zrcádka, co mi pujčil jestli nemám zakalené oči.

Otočil jsem jeho směrem hlavu a usmál se, přičemž jsem si přes hlavu přetáhl tričko. Očkem po mně pokukoval. Snažil se koukat jinam, ale moc mu to nešlo musím podotknout. Zbývali jěště kalhoty. Ty jsem na sebe navlékl co nejrychleji to šlo. Vybral jsem něco i jemu, podal mu oblečení a šel nám sebrat něco pod zub.

Zas mě tady nechal samotného, to snad není ani možný. Zavrčím si pro sebe a proměním se na vlka. Zakryju se a spokojeně se zavrtám do peřiny. Tady je dobře.

"Tady máte snídani a Lou, tady máš vodu." Navalila mi toho do rukou tolik. Měl jsem problém s tím vyjít schody, ale nakonec jsem to zvládl. Přeci když jsem nahoru vynesl Harryho, tohle je malina. Vešel jsem do pokoje a našel tam uraženého vlka. Pousměju se a raději dveře zamknu, aby ho takhle nenašla máma.

Uraženě jsem seděl pod peřinou, no když jsem cítil jídlo, byl jsem hladový, tak jsem vystrčil hlavu. Nahlas jsem zaštěkal, aby mi něco dal.

Zasmál jsem se. Typické zvíře, udobříš si jej jídlem. Je to sice jen chleba se šunkou, ale oběd bude lepší, viděl jsem, jak máma dělala kuře, to mu bude chutnat určitě.
Položil jsem to na postel před něj a mě. Nejdřív jsem se napil a kývl, jestli nechce taky.

Spokojeně jsem vnořil můj čenich do džbánku s vodou. Spokojeně jsem vypil asi polovici džbánku a pak jsem si sedl zpět a snědl jeden chléb se šunkou. Byl jsem raději jako vlk i když se tak trochu hůř jedlo jídlo lidí. Po chvilce jsem si oddechl a spokojeně se olízl.