Wolf love ~ Larry ✓

5.

Slyšel jsem křik, ale nevládal se hnout či jít tomu někomu na pomoc. Byl jsem jako v tranzu. Zápěstí a hlava, do které jsem se při pádu uhodil, mě nesmírně bolela. Až někdy po půl hodině jsem se zvládl postavit a jít zkontrolovat Harryho. Měl jsem takový divný pocit. A oprávněně. Když jsem se objevil v stodole, celá Harryho noha byla od krve, měl na ní otevřenou ránu, nevím od čeho, a byl shoulený v klubku. A vedle sena ležela na zemi dlouhá palice, také od krve.
Takže od toho...

Když jsem se koněčne přemístil do reality, zaslechl jsem Louiho. Bolestivě zavřené oči jsem trochu pootevřel a koukl na něj. Nevypadal, že by mu něco udělal, narozdíl ode mě.
"Louisi?" šeptl jsem se syknutím. Jak mi to mohl udělat, vždyť já jenom bránil Louise, když mu dělal něco, co nechtěl. "Louisi pomoc..."

Zběsile jsem létal po stodole a hledal něco, čím bych mohl zastavit krvácení. Nic jsem nenašel, tak jsem si sundal triko a přiložil ho k ráně. Obvazem, který ležel zmuchlaný na zemi, jsem mu ho natiskl a uvázal k noze. Harry pořád skučel, muselo to hodně bolet. Koukl jsem se na tu palici a se vztekem ji zlomil.
Když pominul můj menší záchvat zuřivosti, s velkou omluvou jsem se podíval Harrymu do očí. Je to moje vina, kvůli mě se takhle trápí.

Když mi konečne zastavil krvácení, byl jsem rád, ale pak jsem uviděl jeho pohled v očích, byl neuvěřitelne smutný a vyčítavý.
"Lou, netrap se prosím..." kňuknul jsem a když se mu po tváři svezla slza, rozpřáhl jsem ruce a čekal, jestli se ke mně přivine. Skroutil se do mého objetí a já se usmál.
"Není to tvá vina, dobrá?" Usmál se na něj a utřel mu tu zbloudilou slzu na jeho líci.

Bylo mi to tak líto. Říkal, že to není moje vina, ale je! Kdyby za mnou Dan nemusel chodit nic z toho by se nestalo! Takže za to můžu jedině já. A on mi to z hlavy nedostane.
V jeho objetí jsem se cítil tak dobře, v bezpečí, a přitom on je ten, kdo je tu v této chvíli kvůli zranění slabší. Měl bych přestat myslet jen na sebe!
Odtáhl jsem se od něj a aby si nemyslel, že se něco děje jsem se usmál. Pohladil jsem mu zranění, kde tričko už nebylo slabě modré, ale rýsoval se na něm červený flek.

Když mi pohladil nohu, jemně jsem sykl.
Bylo mi líto, že si myslí, že za to může. "Děkuji, že se o mě staráš, Lou," štěkl jsem vesele, i když bych se nejraději rozplakal.
"Nechci být otravný, ale nenašlo by se něco k jídlu? Prosím..." kňuknul jsem, už tak jsem se cítil zle, že ho využívam, ale já mu to pak splatím, když už budu v pořádku.

Usmál jsem se a s přikývnutím vstal. S nadšením, že se o něj můžu postarat jsem šel domů a v kuchyni hledal něco pod zub, než se za mnou ozvalo odkašlání. Bouchl jsem si hlavu o dvířka skříňky a s tuhnutím se otočil. "Byl za mnou Dan, prý jsi odmítl jít ven," řekla ledově a s rukama na prsou. Než jsem ztihl cokoliv udělat, usmála se. "A taky mi řekl, že máš nového kamaráda." Nevědomky jsem se usmál také. Ah, Harry..."Nahoře jsou sušenky, jestli chcete," mrkla na mě a odešla. Hned jsem se po ně natáhl. Zatraceně i s mou výškou! Proč je to tak vysoko?!

Když se Louis vrátil, měl v rukou nějakou nádobu. Položil ji ke mně a vytáhl z ní nějaká kolečka. Vypadalo to trochu jako chléb, co pečeme doma, ale byli v tom černé tečky a voněli jinak.
"Co to je? Voní to fajn." Sebral jsem si jedno a zakousl. Bylo to... Bylo to sladké, místy až moc až jsem se zakuckal, ale bylo to opravdu dobré. I když maso je lepší.
Jedno jsem podal Louisovi a ten to s úsměvem snědl.

Celkem jsem se bál, že mu to nebude chutnat, ale uklidnilo mě, když sáhl po další a další. Spokojeně jsem jedl s ním. Jo, máma dělá nejlepší čokoládové sušenky ve vesnici.
Asi po třetí sušence jsem usoudil, že bych mu neměl sníst všechno, a tak jsem si lehl se zavřenými oči do sena.

Snědl jsem jich asi 5 nebo 6 a pak mi už stačilo, bylo to opravdu moc sladké. Noha mě pořád neuvěřitelně bolela a já s ní skoro nemohl hnout. A tak jsem si lehl k němu do slámy a sledoval strop.
"Mohu se prosím poměnit na vlka  Je mi tak s tou nohou líp než takhle," zakňoural jsem a čekal na odpověď. Jsem rád, že mu nevadím jako člověk, ale jako vlk to bylo pohodlnější.

Hlavu jsem natočil jeho směrem a zadíval se do jeho smaragdů. S úsměvem jsem přikývl a o nemalou chvíli se vedle mě objevila chlupatá potvůrka. Našel si pohodlnou polohu a hlavu si položil na moje bříško, kde mě sledoval. Hladil jsem ho po krku a drbal mezi ušima, abych ho odvedl od bolesti.

Když už jsem byl v mé oblíbenější podobě, lehl jsem si do klubíčka k Louisovi, který mě začal drbat a já se usmíval - bylo to moc hezké jak se o mě staral. Ale muselo to vypadat komicky... skoro metr a půl vysoký vlk se nechával opečovávat od malinkého kluka, který ležel pod ním. Někdy mu to oplatím, když už budu vpořádku - donesu mu nějaký specialní maso nebo něco takového, co se dá najít jenom v lese.

Bože, to byl zase den. Rukou jsem si promnul obličej. Najednou jsem se cítil tak ospalý. Jen na minutu jsem zavřel oči a ani jsem se nenadál, spal jsem klidným spánkem, vdechujíc Harryho krásnou vůni.

Večer jsem usnul a spal až do doby, než jsem zaslechl klepání na dveře. Lou se jenom přetočil na druhou stranu a přitulil se do mé srsti. Já ho začal nosem dloubat do tváře, aby se vzbudil. Začal jsem mu olizovat tvář, no on pořád spal. Jinak to nešlo a já ho musel jemně kousnout do ucha. Konečně se vzbudil a koukl na mě ne zrovna milím pohledem. Já hlavou ukázal ke dveřím, abych upozornil na to, že pořád někdo klepe.

Ohnal jsem se po něm rukou, ale když mě kousl, vypískl jsem a hnusně se na něj podíval. Proč mě budí? Mně se tak hezky spalo...
"Louisi," zaslechl jsem hlas mé mámy za dveřmi a já dokořán otevřel oči, které se mi pomalu opět zavíraly. No do- "Louisi." Koukl jsem se na svého vlčího společníka. Jestli ho máma uvidí takhle, zabije jeho i mě.

Rychle jsem kýval hlavou směrem odkud vycházel ten hlas a snažil se na to upozornit Louise, aby něco udělal. Ten se pomalu postavil a pohladil mě mezi ušima. Kdybych byl aspoň o trošku víc v pořádku, zalezl bych za slámu, ale po tom, co mi udělal Dan jsem nemohl.

"Louisi, říkám to naposledy, otevři ty dveře." S povzdechem jsem se vzdálil od Harryho a šel otevřít. Přes malou škvíru jsem prostrčil hlavu, aby nebylo vidět vlka na seně a ospale se podíval na mámu. "Vidím, že máte oba tvrdý spánek," zasmála se. Protočil jsem očima. "Já vám jen přinesla deky, aby jste neumrzli a podívat se na tvého kamaráda. Doufala jsem, že nás seznámíš." Sakra...