Wolf love ~ Larry ✓

18.

Probudil jsem se v tmavém sklepě svázaný na židli. Začal jsem ihned škubat rukama i nohama, abych se vyprostil.
"Ať jsi, kde jsi, ukaž se a pusť mě! Ihned!" vřískal jsem a z druhého konce místnosti se ozval smích. Dobře jsem znal ten pach... "Dane okamžitě mě pusť!"
"A proč bych měl?! Sebral si mi ho, tak jsem si sebral tebe " Věděl jsem, že naráží na Louise.
"Bál se tě, nenáviděl tě, já jsem mu jenom pomohl!" zavrčel jsem nazpět a proměnil se ve vlka. Vyvlíkl jsem se z lan a skočil na zem. Byl tam jenom on. Ostatní tam byli asi jen, když mu pomáhali mě chytit. Stál tam jenom s nožem. Nevěděl jsem, kde jsem. Všechno, co jsem měl v hlavě bylo to, že jsem chtěl za Louisem.

"Je mi líto, Louisi, on už nepřijde," řekla máma kolem jedenácté večer, kdy jsem pořád vyhlížel z okna, zda neuvidím svého vlka.
"P-přece by nás tu nenechal," zašeptal jsem. Máma se smutně usmála a políbila mě do vlasů se slovy, že jde spát a já bych měl jít taky.
"Přece by tu nenechal mě," sklouzla mi po tváři slza.
Ne, přece by se vrátil. Říkal, že mě miluje. Muselo se něco stát!
Vzal jsem si kabát a chtěl ho jít hledat.

Skočil jsem na Dana s myšlenkou, že má jenom nůž, tak šeredně jsem se pletl. Bojovali jsme už dlouho a já měl na kožichu hodně krve, mé i jeho. Já se jěště držel, ale Dan ne, sotva se držel na nohou. Poslední útok- to mi stačilo, abych ho dorazil. Ta chvilka se mi naskytla, měl úplně odkrytý krk. Využil jsem to a zabořil mu tam své tesáky. Do měkké kůže krku. Vykřikl a pak jeho tělo ochablo. Konečně byl konec.
Koukl jsem se po pokoji a uviděl dveře. Rozběhl jsem se k nim a vyrazil je, hned za nimi byly schody. Pomalu jsem je vyšel, byl jsem kousek od města. Slyšel jsem hlasy. Pomalu jsem se rozešel směrem k Louisovi domů. Na půl cestě jsem se skácel k zemi neschopen pohybu. Tohle je můj konec. Určitě.

"Harry!"
Už hodnou chvíli chodím po lese a křičím jeho jméno, hledám ho, ale nic. Máma říkala, že se na mě vykašlal, ale já věděl, doufal, že ne. Muselo se něco stát, ale i to jsem doufal, že ne. Kdyby se mu něco stalo...
"Harry!" Viděl jsem ho ve vlčí podobě ležet v trávě. Doběhl jsem k němu, byl celý od krve a... doufal jsem, že JENOM spal.
Z očí mi vytrislky slzy a objal jsem ho. Vzal jsem ho do náruče a běžel domů.
"Mami!"

Po ošetření se probral až na druhý den. Byl jsem u něj po celý ten čas a hlídal ho.
Ráno začal pomalu vrtět ocasem.
"Harry?"

Tak mě všechno bolelo, ale když jsem uviděl mého Louise, zavrtěl jsem ocasem a zastříhal ušima. Byl jsem u něj a žil jsem. Promněnil jsem se ve člověka a opatrně si sedl.
"Moc ti děkuji Lou!" Byl tak dokonalý. Našel mě a postaral se o mě. Já ho tak miluju.

"Harry! Díky bohu!" Vrhl jsem se mu kolem krku. Zasyčel bolestí a já se tedy odtáhl s omluvným pohledem, ale přitáhl si mě zpátky k sobě, takže mu to asi nevadí.
"Jsem rád, že jsi v p-pořádku," polkl jsem vzlyk. Oči jsem zavřel a vdechoval jeho vůni, která se teď ale mísila s jinou.
"C-co se stalo?"

Jediné, co jsem měl v hlavě bylo to, že jsme museli jít - určitě se to rozšíří a bude problém.
"Dan," zašeptal jsem a ihned jsem se snažil postavit, co se mi i když s problémi povedlo.
"Musíme jít! Hned!"

"Teď nemůžeš nikam." Snažil jsem se ho posadit, ale to už šel zavolat moji mámu, aby se přichystala k odjezdu.
"Harry, p-počkej. Proč? C-co se tam stalo? C-co s tím má Dan?"
Byl jsem vyděšenej tak jsem mluvil, jinak bych nedostal odpovědi. Měl jsem problém se nadechnout, jak jsem pořád pobíhal za Harrym, který již bral nějaké věci, aby jsme mohli co nejdříve odejít.

Lou byl vyděšený, tak jsem ho raději po chvilce odtáhl nabok a koukl se mu do očí.
"Lou, on mě chytil, uvěznil a chtěl zabít, no já se pral a při tom... při tom jsem zabil já jeho..." zašeptal jsem zmoženě, určitě se mě teď bude bát, ale musel jsem mu to říct.
"Teď musíme jít, dozvědí se to lidé ve vesnici a bude zle m usíme jít, prosím."

"Harry," zašeptal jsem a nechal jednu slzu vyjít na povrch. Palcem mi ji setřel a já polkl.
Měl jsem strach, že mi ho vezmou a zabíjí, aby pomstili Dana.
Neměl jsem ho rád, nenáviděl jsem Dana, že mu chtěl ublížit. Navíc, přeci Harry ho zabil jen v sebeobraně, ale...
Ne, je to pořád můj Harry. Neublíží mi!
Začal jsem sbírat věci a úsmál se smutně na Harryho.

Kývl jsem na znak souhlasu a pomalu vyšel na dvůr. Vytáhl jsem malý vozík, o kterém říkala jeho máma.
"Pojďte, rychle!" zakřičel jsem a opravdu začali skládat věci dovnitř. Já zatím upravil popruh na koně na svou velikost. Pak jsem jim pomohl sebrat všechny věci a pod rouškem tmy jsme se vydali směrem k mému domovu. Lou s jeho mámou šli vedle mě a pomáhali mi tahat. Kousek od naší vesnice jsem už nemohl, a tak jsem nahlas zavyl. Za chvilku se kolem nás zoskupilo asi 15 vlků. Mí přátelé.

"Louisi," zamračila se máma a přitáhla si mě k sobě. Byl z ní cítit menší strach, který určitě cítili i ostatní vlci.
Poznal jsem mezi nimi Nialla jako šedého vlka.
Harry se proměnil zpátky a poručil jim, aby naše věci vzali do domu mého táty.

Konečně jsem se zbavil té tíhy na mých zádech. Kluci sebrali vůz a šli ho zavést na určené místo. Já místo toho sebral Louise na zásada a Niall sebral jeho mámu. Pomalým krokem jsme se dostali až do vesnice.

Po nějaké době jsem se opět objevil v této vesnici. Měl jsem smíšené pocity. Byl jsem rád, že jsem tady zase, ale také strach, jaké to tady bude, když tady budeme bydlet.
Pohladil jsem Harryho srst a nechal se tím přivézt na jiné myšlenky.

Moje láska se usmívala a o to jsem se snažil. Donesl jsem ho až před jeho dům, aby mohl slézt. Proměnil jsem se na člověka a pohladil mé malé vlče.
"Lou, už jsme tady, ale jěště od tebe a tvé mámy budu potřebovat jednu věc." Usmál jsem se a pokynul vlku, který seděl vedle mě a v zubech držel velkou knihu. Sebral jsem ji a otevřel.
"Dnes večer se musíte změnit na vlky, pretože je poslední krvavý úplněk v roce. Musíte mi věřit. Jenom díky tvému otci tu může být takhle narychlo. Večer se to stane."