Jiskra

Prolog- Svět nositelek tmy

Díky, že ses rozhodl to s mojí knihou zkusit, ale hlavně to nevzdávej u prologu, je to jenom na pochopení světa Naighu. Slibuju, že zbytek knihy bude záživnější, tak ať se líbí. Předem děkuju za všechny  komentáře a nápady, hlavně kritiku, kterou si necháte pro sebe. Né, to je sranda, budu za to všechno hrozně vděčná, ale teď už nebudu zdržovat od  čtení, užijte si to.

Noc byla tmavě rudá, zkropená krví a poznamenaná strachem té dívky. Jistě, mohla jsem ji zachránit, stejně jako ty před ní, jenže tu byl Řád Sesterství. Viděla jsem mnoho těch, které se slitovaly a věřte mi, nechtěla bych být v jejich kůži. Tresty jsou jednotné pro všechny, nejde ale o tělo, jak vás asi napadlo, je to mnohem horší. Když necháte žít někoho, jehož čas nadešel, dostanou vás do péče Mariely, zvláštně vybrané sestry útočící na vaši psychiku. Chcete vědět jak? Jste si tím jistí?
Nejběžnější trest je Nic.  Prostor stvořený těmi nejsilnějšími kouzly, která znám. Je to nekonečný prostor, s dokonale hladkou a rovnou černou zemí a  vysoko se klenoucím nebem téže barvy. Neexistuje v něm žádný život, kromě uvržených sester.  Jakýkoli zvuk se okamžitě roztříští a zanikne. Nikdy se nemůžete s nikým potkat, neslyšíte zvuky, jediná barva je černá. Přežíváte v Ničem bez jediné šance, že se dostanete ven. A to je nejlehčí z trestů.
Takže, mohla jsem jí pomoct, ale nemám na to odvahu. Prostě jsem ho nechala, ať ji znásilní a upálí.
Mým posláním je odnášet Sikahy těch, kteří zemřeli ohněm. Jsem jedna z deseti Jisker v Sesterství. Lidé si obecně myslí, že smrt je jediná bytost, kostra s kosou a kápí. Tahle představa mi vždy přišla legrační, asi proto, že je tak dokonale absurdní. Celkem nás je přesně 222 dívek a žen, které odnášejí Sikahy a každá máme svůj určitý obor. Tonoucí, děti, vojáky. A já, jak už jsem řekla, jsem Jiskra a žiji se svými devíti sestrami v jižní věži  našeho sídla, Okahu. Jsem předurčena a připravena sloužit této povinnosti, dokud se ze mne nestane hvězda, z nositelky tmy dárcem světla.