Jiskra

Kapitola 2

Obrázek:In: DeviantArt.com [online]. [cit. 2017-09-10]. Dostupné z: https://www.google.cz/search?client=tablet-android-lenovo&tbm=isch&sa=1&ei=Bfu0WZ3rHsW6arqBicAG&q=red+hair+fantasy+small+girl+cute+deviant+art&oq=red+hair+fantasy+small+girl+cute+deviant+art&gs_l=mobile-gws-img.3..194960.202524.0.204636.13.13.0.0.0.0.0.0.0.0..0

O tři dny později...
Lyraly se konečně trochu uklidnila. Poslední tři dny byly utrpení, neustále jsem jí vysvětlovala jak funguje Sesterstvo, jak odebrat Sikah, a proč to tak je. To ale zdaleka nebylo nejhorší. Nutilo mne to přemýšlet.
To mi obvykle nevadí, ale tohle je nebezpečné.
Zamyslet se nad tím, jestli to, co děláme je správné. Kolik lidí jsme mohly zachránit.
Kolik sester teď osamoceně bloudí v Ničem, mumlá si nesrozumitelné kletby a modlitby, které neslyší a ze zoufalství si nehty rozdrásávají tváře do krve.
Přemýšlet je nebezpečné, pokud nechcete skončit u Mariel.
Sevilla je už zdravá, podívaly se na ni léčitelky. Už může létat, ale ne nosit břemena, takže ke smrtelným ohňům se dostávám stále skrz portál v mém pokoji. Je to asi o deset vteřin rychlejší, jak jsem si naměřila, ale není to zážitek. Přeci jen, leťet na drakovi je mnohem lepší.
Ještě dva dny se mnou u každé práce bude Lyraly a já nevím, jak se vyrovnám s tím,  že to křehké dítě bude muset všechny hrůzy zvládat samo.
Ani jak se s tím vyrovná ona.
Příliš mi přirostla k srdci.

Letím vzduchoprázdnem a za ruku držím Lyraly. Je to naše poslední oficiální společná cesta, potom bude muset jít, jak říká, na vlastní pěst. Dnes to ale bude jiné.
Jelikož je to naše poslední společná cesta, přichází řada na ni.
Ona odebere Sikahy.
Dostaly jsme se zpět na zem. Nejdříve to nějakou chvíli rozdýcháváme, a potom před námi stane hrůzný výjev.
Hoří nemalé vesnické stavení, plameny ze střechy šlehají do výšky dospělého člověka.
Možná, že kdyby ostatní věděli, to, co víme my, už by se tím nezabývali. Kdyby věděli, že Sikah dnes odejde z pěti dětí a jednoho muže.
Kus od domu se krčí jeho obyvatelé.
Mladá žena s malým dítětem v náručí, a její manžel.
Z domu se ozve hlasitý pláč.
Na muži je vidět složité dilema, když v tom se rozběhne směrem k ohnivému peklu. Tři jiní mladíci se ho pokouší chytit, jednou ho srazí na zem, ale jeho odhodlání zachránit děti je nezastavitelné. A taky smrtelné.
Poté zmizí v plamenech domu.
,,Pojď", říkám.
Okolo nás se rozprostírá plamenná zkáza. Dům září jako pochodeň a kdybychom nebyly Jiskry, jistě bychom cítily neskutečný žár, jak se zařezává do kůže a rozervává útroby na drobné bodající střepy.
Cítily bychom to samé jako muž.
Zvenku slyším zoufalý křik ženy a pláč dítěte.
Muž je u svého cíle, rychle popadá dvě děti o běží s nimi k oknu. Obě jsou bezvládné.
Rychle je podává lidem čekajícím pod oknem a utíká zpět. V tom okamžiku přestane dřevěná konstrukce střechy zvládat nápor plamenů. Propadá se přímo na muže a zbylé čtyři děti.
Ten se je snaží ještě v poslední chvíli chránit svým vlastním tělem. Všichni umírají téměř v jednu chvíli, Lyraly rychle vyjímá z jejich očí Sikahy a ukládá je do drobné krabičky z bílé slonoviny. Kolem nás se propadají zdi pohlcované plameny.
Takhle bude vypadat konec světa.
Teď ale není čas. Když vycházíme ven, zpozoruji na Lyřině tváří slzy.
Není to sice klasický přístup, ale...
Ve dveřích domu, možná jeho jediné části, u které je ještě poznat její původní účel, ji obejmu. Je to pořád ještě dítě.
Pomalu dojdeme k přihlížejícímu davu. Už ani nehasí,  je jisté že z domu nezbyde vůbec nic, kromě popela a pár ohořelých trámů. Mezi nimi se krčí mladá žena nad dvěma bezvládnými dětmi, asi pětiletou holčičku a tříletým chlapcem.
Ten nepřežije, to už vím jistě.
,,Lyro! Honem, nemůžeme dál čekat!"
Ruka s krabičkou se jí třese.
,,Keno, já už nemůžu! Já ho nemůžu zabít! Vždyť je malý​..."
Pláče. Z jejího pohledu je jasné, že to neudělá. Musím já. Rychlým pohybem vyjmu z očí Sikah a vložím ho do její krabičky.
Lyraly, panebože Lyro.
Zatřesu s ní.
,,Lyro, tohle se nesmí nikdo dozvědět. Jinak tě potrestají. Už se to nesmí nikdy stát. Lyro, tohle je proti Řádu!
Tohle se neměl stát. Tohle se nesmí dít. Panebože Lyraly...
Tak konečně se tam něco děje. Už bylo načase. Dík že to čtěte, pokud to teda někdo čte.