Jiskra

Kapitola 12

Obrázek: Pale blonde hair exe drawings. In: Pinterest [online]. [cit. 2017-09-10]. Dostupné z: https://i.pinimg.com/736x/78/7f/71/787f71e72f1cb024241b49eaabe862a2--pale-blonde-hair-eye-drawings.jpg

Procházím se po vrzající dřevěné podlaze. Okolo je cítit levandule a tlumené světlo přichází z malých oken s karafiáty. A tam, přímo přede mnou, leží na podlaze. Její zelené oči přestaly svítit. Bílé vlasy jsou rozhozené kolem a krev z krku už dávno přestala téct. Zaschlá na bílé tváři svítí do dálky. Na rameni se ukazuje velký, černý, hnisavý bolák. Mor.
Doktorská maska leží o kus dál, stejně, jako látkové sáčky plné bylinek.
Mami, proč jsi mi to udělala?
Ve vlasech má růži. Malou, měděnou růži, kterou jí táta vyrobil po svatbě.
Pak už dům okolo pohltí plameny.

Probuzení je tak nenadálé. Tak zvláštní.
Sedí nade mnou a udiveně si mě prohlíží.
,,Vždycky spíš tak dlouho?"
,,Jak dlouho?"
,,Tentokrát dva dny."
Dva dny. Co se stalo? V hlavě mám pořád ten sen. Proč mě pronásleduje minulost? Jako bych neměla dost problémů v současnosti.
,,Kde to jsme?"
Ušklíbne se.
,,Schovaní."
,,To není místo. Kde jsme?"
,,Ve zvonici. Přišlo mi to jako dobré místo, když nás hledá půlka města."
,,Cože?!"
Jak to mohl říct tak klidně? Jak se to mohlo stát?
,,No, on je to asi trochu problém, když tě najdou nad mrtvolou a s polonahou, mrtvě vypadající holkou v náručí."
Ehm, polonahou?
Rychle sklopím pohled. Šaty mám na mnoha místech propálené a roztrhané a...
...polonahá je asi dost výstižné slovo.
Ne, že by on byl v nějak úžasném stavu, ale přece jenom na tom je o poznání líp než já.
Kalhoty má na několika místech roztržené a neptejte se mě, co se stalo s jeho košilí. Koutek rtů je natržený a jeho okolí hrálo barvami.  Po celém těle se mu honosí škrábance a na hrudi se lesknou malé popáleninky.
A... Bože, myslím jako úplná puberťačka.
... Bez té košile vypadá fantasticky.
Vážně.
Z myšlenek mě vytrhl jeho hlas.
,,Sakra Keno, teď není čas pubertální hlouposti."
Vzhlédnu. Došlo mi, že jsem na něj celou tu dobu zírala.
Já se nečervenám. Já jsem úplně rudá.
,,Takže se musíme dostat ke mě domů, sehnat si nějaké oblečení a věci a zdrhnout. Nerad bych se dostal do problémů mimo lidský svět, takže bychom se rozpojili hned za branami."
Jenom pokývnu hlavou.
Zní to logicky. Ne promyšleně. Ale logicky. Snad to vyjde.

Do večera zbývá ještě dlouhá doba. Slunce se schovalo za těžké černé mraky a ocelová klenba prorokuje blízký déšť. Skulinami ve zdech (a že jich není málo) profukuje ledový vítr.
Je mi strašná zima. Takovéhle počasí uprostřed léta je tak podivné.
Za chvíli budu cvakat zuby, ta zima se nedá snést.
,,Hodláš zmrznout, nebo si sedneš blíž?"
Je pravda, že s touhle myšlenkou si pohrávám už delší dobu, ale doteď jsem neměla odvahu.
Zvednu se, přejdu místnůstku a posadím se vedle něj. Opřu se zády a do těla mi okamžitě začne proudit teplo.
Pořád to ale nestačí. Je mi příšerná zima, která se zabodává bo kůže a pálí.
Povzdychne si.
Bez okolků mne chytne okolo boků a přitáhne si mě na klín.
Zmůžu se jen na tázavý pohled. Ne, že by to bylo nepříjemné, ale je to zvláštní.
,,Jak můžeš takhle mrznout, když jsi ohnivý mág?"
Nemyslí to zle. Je jenom zvědavý.
,,Nejsem mág. To, co jsi viděl...
...sama nevím, co to bylo.
Neumím to ovládat, ani nevím, jestli se to ještě stane."
Je to tak divné.
,,Chápu."
Nevím, jak by to mohl chápat. Ani já to pořádně nechápu.
Už je mi tepleji. Konečně.
Předtím se mi nedařilo myslet kvůli zimě. Teď nedám dohromady jedinou kloudnou myšlenku. Tak krásně hřeje.
A voní. Jako máta a hořící dřevo.
Tyhle myšlenky bych měla co nejrychleji dostat z hlavy. Musela bych se zbláznit, kdyby tam zůstaly.
Ikdyž na to už je nejspíš pozdě.