Kapitola 8

42 3 0
                                    

Vyjdu do ulic města. Je asi okolo poledne. Slunce visí vysoko na obloze a nesnesitelně pálí. Lidé si mě zvědavě prohlíží, moje modřiny vzbuzují pozornost.
Můj jediný cíl je momentálně dostat se do Okahu. Nebo se od něj držet co nejdál. Nevím, co bych měla dělat. Pokud se vrátím, potrestají mě. Pokud uteču, najdou mě a potrestají mnohem hůř. Stejně nevím, jak se tam dostanu. Napadá mě jediná možnost.

Znovu se ocitám v domě s obrazem. Muž tam není, nebo ho aspoň nevidím. Budu na něj muset počkat. Po asi hodině se otvírají dveře. Válečník pomalu vejde... A pak si mě všimne. Meč rychle vyjede z pochvy a jeho špička se mi dotkne obličeje.
Potom se na mě zadívá.
,,Zase ty?"
,,Potřebuju pomoct."

Sice krátká, ale po ní příde zase jedna delší. Trocha napětí nikdy neuškodí.

JiskraKde žijí příběhy. Začni objevovat