Kapitola 9

49 3 0
                                    

,, Takže pokud to chápu dobře, mám jen tak jít​ a někoho zabít, jenom proto, že mi to řekla jedna holka o který nic nevím. To je fakt logický."
Co jsem mohla čekat.
,,Co za to chceš?"
,,Cokoliv?"
Tohle se může opravdu rychle zvrhnout.
,,Tak co?" Zeptám se. Nic nebudu slibovat.
,, Informace..."
,,O čem?"
,, Tak pro začátek, co jsi zač? Rozhodně nejsi člověk."
To mě udivý.
,,Jak jsi to zjistil?"
,,Viděl jsem to. Podle tvojí aury. Normální člověk má jednobarevnou, ta tvoje je ohnivá."
Takže jsme dva ne až tak úplně lidi.
,, Tak jo, před tebou toho asi moc neutajím. Jsem jedna ze ,,smrtek", jak nám říkáš ty."
To, co jsem právě řekla, může být můj konec. Ale zároveň je to moje nová neděje, pokud se mi rozhodne pomoct.
,,A co děláš tady?"
,,No, to je složitější."
,,Tak to zjednoduš."
,,Letěla jsem na drakovi, spadla, pak se málem utopila a zbytek znáš."
Pochybovačně se na mě podívá.
,, Nevím, proč ti to vůbec vykládám, když to stejně hned zpochybníš."
,,Já to nezpochybňuju. Jenom si myslím, že to je hloupost."
Jo, to je přece mnohem lepší.
,,Co chceš ještě vědět?"
,,Jak to, že obvykle tě lidé nevidí, ale teď jo?"
,, Stejnokroje. Máme je všechny, ale jenom, když jdeme za povinností, nebo v našem hlavním sídle, ale tam ne povinně. Nejsou to jenom šaty. Odpuzují nečistoty, neroztrhnou se... A mimo jiné je člověk, který je má na sobě pro lidi neviditelný. Teda, obvykle."
,, Jak ses tím stala?" To už ses tak narodila?
,,Ne, nenarodila. Když v chrámu obětují mladou dívku, má možnost se stát jednou z nás, ale když se na to ptají, býváme pod drogami na uklidnění."
,,Tebe obětovali? To je docela divný."
,,Mě už to tak ani nepříde. Přece jenom, je to už pět let."
,, Poslední otázka. Když pravidelně zabíjíš lidi, proč na to najednou potřebuješ mě?"
,,Zabíjím? Odkdy? Přišlo ti snad, že ty chlápky v noci zabila ona? My nezabíjíme, jenom odesíláme." Pokývne hlavou, takže pochopil.
Vyjdeme že dveří a já s údivem zjistím, že se už stmívá. Město se zahalilo do zlatavého oparu s nádechem rudé, okolo nás se vznáší vůně koření i letních květin.

Tak jsem zase dlouhou nestihla. Mějte se, další bude v pondělí.

JiskraKde žijí příběhy. Začni objevovat