Jiskra

Kapitola 6

Obrázek:

In: DeviantArt [online]. [cit. 2017-09-10]. Dostupné z: https://www.google.cz/search?q=deviantart+blonde+woman&client=tablet-android-lenovo&tbm=isch&tbs=rimg:CWdky8oJwIujIqABP0duGtMxF6t9q4G6yDHgJhjsEjycCh8Hydox3_1jbuekXthZC-ds0CmFMg5WVdSv1kZc73l_1KT9lJWRKXBUp5mVlZk_1GUfdXeGGOVHGxJjxQHzvHNlm5kWdbCCspHq2lhZvpr2H13Ufn-waS8dEaqKy2krGkHDPVDDhsZTdIUyW3kahmYmNbRHjm77pmRmekQrf-D-GnP5rAtLl1InS8gtSoSCT9HbhrTMRerEaKXkqD3gIwxKhIJfauBusgx4CYRYHClesNZYWwqEgkY7BI8nAofBxHXnEKyS9qF2ioSCcnaMd_1427npESQEg74gZZwvKhIJF7YWQvnbNAoRvNjd5zUDPVYqEglhTIOVlXUr9RFCuqtlR5o32CoSCZ

Nejsem sama, kdo je slyší. Do stínu v rohu ulice vejde postava. Je to vysoký muž se širokými rameny, na zádech se mu houpe obouruční meč o kterém mám podezření, že bych ho ani neuzvedla.
Možná, že slovo muž nebylo úplně správné.
Rozhodně mu není ani o den víc než pětadvacet, má symetrický obličej s hranatou bradou, tenkými rty a výraznýma, temně černýma očima, lemovaný černými vlasy těsně nad ramena. Je velmi pohledný, ale to není to, co by mě teď zaujalo.
,, Zdravím, pánové. Co tady děláte takhle v noci?"
,,Ale znáš to, mladej, jdeme za zábavou, tvrdej alkohol, lehký holky."
,,To je jedna z nich?" Ukáže na mě. Takže si mě všimnul.
,, Ale ne, tu jsme zrovna chtěli vohnout, víš, co to dneska stojí..."
,, A ona chtěla taky?"
,, No trochu se cuká, ale aspoň to bude zábavnější, vidíš?"
Mladík se nakloní k té nechutné hroudě masa a alkoholu a výhružně zavrčí.
,, Tak z ní dejte všichni ty svoje špinavý pracky pryč, jasný? Jediný co vidím je banda opilců na blití, který si chtějí užít na zuboženém děvčeti."
,, Hele, mladej, co kdybys radši rychle odjel a nestrkal nos do našich věcí? Taky bys o něj mohl přijít."
,, To by asi nešlo."
Zpozoruji, že jednomu z mužů u pasu visí dýka. Právě teď jsou všichni zaujatí hovorem s nově příchozím, a to by mohla být moje šance. Všimnu si, že jeden z jeho palců visí v nepřirozeném úhlu. Takže s ním jsem se už setkala. Nenápadně se plazím k němu.
Hovor se vyostřuje, musím být rychlá.
Jsem přímo za ním, lepší šanci už mít nebudu. Vytáhnu se do dřepu a plynulým pohybem vytáhnu jeho dýku zpoza opasku.
Vztyčím se a uskočím. Tohle bych měla.
V tu chvíli se všechny tváře otočí na mě.
,, Pust to, než si ublížíš."
Zasmějou se. Uvidíme, kdo se bude smát naposledy. Známé chlazení kovové rukojeti v ruce mi prudce zvedne sebevědomí.
,, Já nejsem ten, komu ublížím.
Vražedně se na ně usměju.
A pak se do toho dám.
Jako prvního si vyberu může se zjizvenou tváří. Několikrát zkusně bodnu, abych odhalila jeho slabiny. Neuhýbá špatně, ale taky ne dost dobře. Čepel mu hladce projede ramenem a když se skrčí, praštím ho rukojetí do týla.
Sesune se k zemi. Zbývají čtyři.
Chlap s prokousnutou rukou hlasitě zanadává. Skočí po mně a snaží se mě srazit k zemi. První vlně útoku se lehce vyhnu. Neznámý příchozí jen nečinně přihlíží, v očích se mu leskne náznak pobavení.
Ta chvilka nepozornosti mě přišla draho. Dostávám facku přes levou tvář a opět se kácím k zemi. Dýka mi vyletí z ruky. Následuje série kopanců, přidávají se i zbylí tři. Z mé agónie mě vytrhne ledový hlas.
,, Varuju vás naposledy, nechte jí být."
,, A důvod?" Provokativně mě kopne do beder, bolest mi vystřelí do celého těla.
Zazní svist železa a meč se ocitne venku z pochvy. Na mužích je vidět, že je to vyvedlo z míry. Rychle se to snaží zamaskovat arogantním humorem.
,, Víš, že meč nepatří do rukou dětem..."
Jeden z nich si ke mně klekne a rukama mi sevře hrdlo.
,, Já jsem vás varoval..."
Čepel proletí ve vzduchem a tvrdě dopadne na hlavu mého věznitele.
Okolo se rozstříkne krev a ohodí mi obličej. Potom se na mě sesype znetvořené tělo a z hlavy mu vytéká šedá páchnoucí hmota, která se mísí s krví a dešťovou vodou. Rychle ho ze sebe odhodím a vyzvrátím veškerý obsah svého žaludku.
Zbylí tři muži se dají na útěk, ale jeden není dost rychlý. Skončí rozseknutý téměř na dvě poloviny. V tom si všimnu dívky v černých šatech. Jedna z mých sester, zřejmě Čepel, si přišla pro Sikahy. Předtím jsem si jí nevšimla, a doufám, že ona si mě nevšimne vůbec. Nebo mě alespoň nepozná.
Rychle od ní odvrátím zrak. Cizinec se sice dívá jejím směrem, ale vidět ji nemůže.
V mých očích se vzduch lehce zachvěje a pak sestra zmizí.
Pokud mě poznala, jsem předem odsouzená.
Muž se na mě podívá.
,,Co ty?"
Cítím, jak nával adrenalinu opouští moje tělo. Najednou jsem tak, unavená. Zvedám se na nohy, ale ty mi podklouznou a já padám. Zachytí mě silné ruce a pak svět okolo mě ztichne a zčerná.

Co bych k tomu napsala?
Doufám, že se to líbí.