Jiskra

Kapitola 5

Otázka, chcete k tomu obrázky? Asi ne zrovna k téhle kapitole, ale obecně.

V žilách mi koluje adrenalin. Modřiny i naražené části těla okamžitě navazují nový kontakt, bolest utichá. Ve spáncích mi buší krev. Přímo cítím jejich pohledy na kůži, jak se zabodávají, hledají.
,, Nazdárek slečinko." Ozve se hrubý hlas.
,,Copak tu děláš, takhle v noci, sama..."
Napadá mě milión peprných poznámek, ale v rámci zdravého rozumu je radši rychle vytěsním z mysli.
,, Zdravím, pánové. Nevíte o nějakém hostinci, kde je čisto a levno?"
Hlas se mi třese. Tohle vůbec není dobré.
,, No o hostinci ne, ale co takhle přespat u nás? Čisto tam je, a levno...
Možná bys mohla dokonce dostat zaplaceno...
Přistoupí ke mě a natáhne svojí špinavou ruku k mojí tváři. Už to nevydržím a prudce ucuknu, až narazím zády do dalšího z nich.
Delší dobu jsem nedávala pozor na své okolí a to byla chyba. Muži se zatím okolo mne semknuli ještě blíž a natlačili mě na zeď.
Jeden z nich se zasměje.
,, Koťátko si chce hrát!"
Následuje vlna oplzlých poznámek.
Dochází jim trpělivost. Musím být ve střehu. V tom si mě jeden z nich přitáhne k tělu a jeho ruka mi sjede na zadek. Z dechu mu táhne alkohol a ve vzduchu kolem něj je cítit pot.
Tohle už je moc. Rychle se k němu natočím a koleno mi vzlétne prudce vzhůru. Zasáhnu ho přesně do slabin a on se zkroutí bolestí.
,,Děvko!",odplivne si. ,,Za tohle​ zaplatíš!"
Pokusí se vrazit mi facku, ale já stihnu uhnout a jeho ruka trefí dalšího z mužů. Ten prudce vzhlédne a vrhne se na mě.
Chytnu ho za palec u ruky a silně trhnu. Ozve se nechutné zapraskání. Ostatní si začínají uvědomovat, že to se mnou nebude tak jednoduché.
,, Holčičky by se neměly toulat samy po nocích, jinak se musej naučit nést následky!", zvolá jeden z nich. ,,Podívejte se na ní, myslíte, že bude dobře vzdychat?"
Zvednu k němu očí a dojde mi, že jsem to neměla dělat. Celý jeho obličej je zjizvený tak, že vypadá jako sestry v obrazech .  Zvedne se mi žaludek.

Sevilla neklidně zahrabe kopytem a tím na sebe strhne pozornost.
,, Podívejte se na toho koně, kolik myslíte, že dostanu za maso?" Zvolá bujaře a snaží se ji chytit za hřívu.  Okolo vybuchne bílá záře, koňské tělo vzplane a začne měnit tvar. Kosti se prodlouží a tělo se celkově zúží. Ze zad se vyderou dvě blanitá křídla a všechny nás ohodí kapkami černé krve. Poté se vznese a zmizí z dohledu.
,,Čarodějnice!"
Mezi muži se ozývá vzrušené mumlání.
A potom se na mě vrhnou. Všichni najednou. Cítím jejich ruce na těle, jak  prozkoumávají, někteří se rozhodli mne bít. Rozdávám kopance, rány a dokonce i kousnutí do všech stran. Vlna síly se ve mě zvedne a pohltí pud sebezáchovy. Jejich poznámky slyším jen rozmazaně, v hlavě mi hučí. Přes slzy přestávám vidět, a napadne mě jediná možnost. Upozornit okolí. Ječím tak, že mi zaléhají ušní bubínky, ale ne dlouho. Pusu mi kdosi tvrdě překryje rukou. To je moje šance, vezmu jeho prsty mezi zuby a co nejvíce skousnu. Vzduch naplní bolestný řev a na jazyku cítím železitou chuť krve.
Ostatní odskočí, muž s prokousnutou rukou se ke mě zlověstně blíží. Ruce má zaťaté v pěst, z jedné vytékají rudé kapky a mísí se s hustým dešťem. Rozmáchne se k ráně a já se skrčím. Bohužel ne dost rychle, pěst dopadne na mou tvář a já narazím zátylkem do zdi za mnou. Svět před mýma očima na chvíli zčerná a poté se roztočí. To vše pak najednou ustane, jen vidím trochu rozmazaně. Z dálky ke mě doléhají zvuky kroků. Někdo sem jde.