RammLive

Nečekaná návštěva a ještě nečekanější telefonát

Je to už skoro 14 dní, co jsem se domluvila s Claire, že spolu pojedeme na natáčení. Datum castingu se pomalu blížil a já byla čím dál tím víc nervóznější a v jednom kuse jsem na to musela myslet.
Zrovna se blížila druhá hodina odpolední a já se loučila se svým posledním pacientem. Jmenoval se Karel. Nedokázal unést rozvod s manželkou a tak upadl do světa alkoholu a depresí. ,,Na shledanou Karle a nezapomeňte, co jsem vám radila, " unaveně jsem se na něj usmála. ,,Já vím, já vím," řekl milým, jemným hlasem. ,,Jste ta nejlepší psycholožka jakou jsem kdy měl a že jsem jich vystřídal."
,,Děkuji. Mějte se hezky a vyhledejte si nějakou jinou fůrii nebo ještě líp. Nehledejte si žádnou."
,,Provedu. Na shledanou," zavolal za zavírajícimi se dveřmi.
Když jsem se ocitla v místnosti sama, hlasitě jsem si oddechla a začala poklízet ordinaci a čekárnu, a pak rychle vyběhla po schodech do mého bytu. Bydlela jsem sama v třípatrovém domě, který mi odkázali rodiče. Ze začátku jsem se cítila osamoceně, ale rozhodla jsem se pořídit si psa.
Zdolávala jsem poslední schody, když jsem uslyšela známé ťapkání tlapek na podlaze. ,,Nazdárek Kurte," pozdravila jsem psa, který radostně poskakoval okolo mých noh. Ano, myslíte si to správně. Pojmenovala jsem svého psa po mrtvém zpěvákovi. No a co? Je to jeden z mých nejoblíbenějších hudebníků a chtěla jsem uctít jeho památku. Usmála jsem se na něj a podrbala ho v bílo-černé srsti.
Asi si půjdu zaběhat a pak si dám hrnek kafe u knihy. Začala jsem si plánovat zbytek dne, když v tom zazvonil mobil a já k němu přiskočila s tlukoucím srdcem a očekáváním, že uvidím Claiřino jméno. Ale k mému zklamání to byla Adele. Přítelkyně mého ex-přítele Johnyho a má bývalá kámoška. Natáhla jsem ukazováček k červené značce, ale pak jsem si to rozmyslela a klepla na zelenou. ,,Haló?" ozval se z mobilu vysoký hlásek. ,,Ahoj Adele," řekla jsem otráveně. ,,Ahoj Evi."
,,Co chceš?" řekla jsem pohrdavěji, než jsem chtěla. ,,Ehm..." zasekla se Adele. ,,....promiň, že tě rušim."
,,To je dobrý a co teda potřebuješ?"
,,Chtěla jsem ti jen říct, že se s Johnym budeme brát." Z tech slov se mi zamotala hlava a před očima se mi zatmavilo. Potřebovala jsem si sednout. Nevěděla jsem co říct. Vyschlo mi v puse a srdce jsem měla až v krku. ,,Haló? Jsi tam? ozvalo se z mobilu. ,,Ehm....tak...to gratuluju," dostala jsem po chvilce ze sebe. ,,Děkujeme. Chci tě pozvat na svatbu. Doufám, že dorazíš. Budu hrozně ráda," po kratší odmlce ještě dodala: ,,I Johny bude rád."
,,Uvidim jak budu mít čas."
,,Dobře.Tak se zatím měj hezky a ahoj," řekla nervózně. ,,Ahoj," odsekla jsem a rychle to típla.
Opřela jsem se o zeď, dívala se do stropu a hluboce oddechovala. Potřebovala jsem povzbuzováka. Šáhla jsem do skříňky a vytáhla kulatou skleničku a z druhé skříňky velkou láhev červeného vína. Sedla si na kožený gauč, nalila si plnou sklenici a dlouze a mohutně si lokla sladké kapaliny. Svaly se mi uvolnily a hlava přestala třeštit. Opřela jsem si hlavu o opěradlo a snažila se nemyslet na ten den. Na to, co se stalo.

Ozvalo se silné zabouchaní na vchodové dveře. Byla jsem na nouhou, tak rychle, že jsem se musela na chvíli podržet gauče, aby se mi nezamotala hlava. Pomalu jsem se courala do předsíně a otevřela dveře. Stála tam Claire a na zádech táhla velký batoh. Když mě uviděla, rozzářila se, začala poskakovat a horlivě mi mávat. Otevřela jsem vchodový dveře a ona se nahrnula dovnitř. ,,Ahój Evi. Takže zítra odjíždíme, doufám, že si zrušila všechna sezení," shodila batoh ze zad a sundala si boty. ,,Jo. Na měsíce dopředu. Počkej, už zítra?! Myslela jsem, že casting začíná až za pět dní."
,,Neznáš potulování po Berlíně a zábavu před prací?" mrkla na mě a drala se do obýváku. Já zůstala stát v předsíni a snažila se vzpamatovat z toho všeho. ,,Evi?"
,,Ano?" vešla jsem za Claire do obýváku. ,,Stalo se něco?" zeptala se a přitom se na mě podívala. ,,Ne, proč?" zarazila jsem se. ,,Protože sis otevřela víno. To děláš jen když se něco děje."
,,Nic se opravdu neděje," snažila jsem se znít co nejpřesvědčivěji, ale moc mi to nešlo. ,,No tak. Mně to můžeš říct," sedla si na gauč a poklepala vedle sebe. Věděla jsem, že to ze mě bude lámat tak dlouho, dokud mě nezlomí. Takže jsem se nebránila, sedla si a vylíčila jí celý hovor. Při vyprávění jsem cítila, jak mě štípou oči a snažila se co nejvíce mrkat, ale tak, aby to Claire nepoznala.
Když jsem skončila, tak Claire dlouze mlčela. Pak chraplavě řekla: ,,Je to kretén a Adele je kurva. Nemysly na to. Víš co by to chtělo? Skvělou hudbu a dobrý jídlo," usmála jsem se a podala Claire ovladač. ,,Ty víš co pustit."
,,Jistě zlato."
,,Moskomore," zašeptala jsem a usmála se do skleničky s vínem. Za chvíli se domem rozhléhal Tillův hluboký hlas a celý dům voněl bylinkami. Co jsme si navařily, jsme taky snědly a zbytek dne jsme strávily balením mých věcí. ,,Teda holka, tvůj šatník vypadá jako šatník staré panny," zasmála se Claire, zatímco mi prohrabávala skříň.
K večeru jsme si ustlaly v obýváku na zemi a povídaly si. ,,Tak, jak tam pojedeme?" zeptala jsem se Claire, která se ke mně natočila. ,, No, k hranicím pojedeme vlakem a pak uvidíme."
,,Uvidíme?!" podivila jsem se. ,,Asi si vezmem stopa. Musí být nějaký dobrodrůžo, ne?" mrkla na mě a upila vína. Když polkla, řekla: ,,Umíš si představit nás, vedle Rammsteinů?" položila se na polštář a zadívala se do stropu. ,,Ne, vůbec," udělala jsem totéž. ,,Třeba tě jeden z nich pozve na rande," zasmála jsem se. ,,To spíš tebe. Ty jsi tu ta dokonalejší, Claire. A hlavně umíš německy."
,,No jo. Já vím. Jenom jsem ti chtěla dát nějakou naději," zasmála se. ,,Ale doopravdy si nás ani nevšimnou."
,, To jo no," souhlasila se mnou. ,,To nevšimnou."

-----------------------------------------

Tak tohle byla dost dlouhá kapitola a asi i nudná a hádám, že kdyby se na ni podíval nějaký učitel čestiny, tak by spáchal gramatickou sebevraždu, ale už by se to mělo opravdu rozjet. Slibuju. Jakýkoli ohlas potěší. 😊

Nymerijka