Láska na třetí pohled

♡10. Kapitola♡

Uslyšela jsem tlumeně svoje jméno. Potom ucítila jak se mnou někdo lehce třese.
Pootevřela jsem oči a uviděla Johnnyho, jak se nade mnou sklání.
,,Less vstávej. Už jsme tady. Vstávej.''
Jako Šípková Růženka jsem se probrala ze spánku (musím teď vypadat naprosto příšerně), a uvědomila si, co se před tím stalo.
Zadívala jsem se Johnnymu přímo do očí. Poznal ze mě to mrzí.
,,Less nech to plavat. Vždyť se nic nestalo. Už se tím netrap.''
S podporou v očích se na mě usmál a mně se nesmírně ulevilo.

***

Po půl hodině jsme měli rozdělenou práci. Na mě vyšlo natírání dřeva. Johnny ho pak stloukal dohromady.
Docela mě to bavilo ale sluníčko tak příšerně peklo, že jsem po pěti minutách byla úplně mokrá.
Z tašky jsem vytáhla opalovací krém. Natřela si ruce a požádala Johnnyho aby mi natřel záda.

Opatrně mi roztíral krém po ramenech. Zavřela jsem oči a vychutnávala si jeho hladké ruce. Blaženě jsem vydechla.
Johnny se tiše zasmál.
,,Tohle bych si nechala líbit.'' Vyloženě jsem si to užívala. Znovu se usmál a pošeptal mi do ucha: ,,Hotovo, krásko.''
Neochotně jsem se vrátila k realitě a......natírání, ale pořád jsem ještě na zádech cítila přejíždění jeho prstů.

K obědu mám udělali ''domorodci'' (prostě místní obyvatelé) jejich jídlo. Bylo výtečné. Chutnalo to úplně jinak než jídlo doma.
Po obědě nám učitelé nechali hodinku na odpočinek. Usoudili, že jsme za to dopoledne udělali práce víc než dost.

Lehli jsme si s Johnnym do trávy a relaxovali. Nasávala jsem vůni okolní přírody.
,,Stejně je tu krásně'' prohodila jsem. Odtrhla jsem oči od modré oblohy a přesunula je na Johnnyho. Taky se na mě díval. Jeho blond vlasy se třpytily ve slunci a opálená kůže zářila zdravím.
Jeho obličej měl zase takový výraz, ze kterého se nedalo nic vyvodit. ,,Na co teď myslíš?'' Zeptala jsem se ze zvědavosti.
,,Na tebe'' usmál se. ,,Myslím na to, jak jsem byl slepej, když jsem tě přehlížel a přitom neviděl jak jsi skvělá. Taky na to jak jsem byl blbej, když jsem tě odsuzoval, aniž bych si udělal vlastní názor....''
Uvědomila jsem si, že po celou dobu co Johnny mluvil jsem měla zatajený dech. Pomalu jsem vydechla aby to nevypadalo moc ujetě. Usmála jsem se na něj tím nejkrásnějším úsměvem, jaký jsem jen dokázala. Byla jsem v ráji. Mé srdce plesalo.
,,A na co myslíš ty?''
,,Taky na tebe. Jsem vděčná za to, že jsme si k sobě našli cestu. Dál za to, že konečně někdo ve mně probudil tu druhou stránku mého já. Nikdy jsem nabyla takhle šťastná. Nikdy jsem se tolik nesmála. Nikdy jsem se necítila tak svobodně a to jen díky tobě.''
Prostě jsem to musela vyplavit ven.
,,Nemáš za co'' stále se usmíval.
Pak mě ale něco napadlo.
,,Jseš lechtivej?'' Rošťácky jsem se zašklebila. ,,Proč se ptáš? Počkat? Co?''
Nestihl se ani vzpamatovat a já mu už obkročmo seděla na břiše rozhodnutá, zlechtat ho tak, že bude prosit o milost.
Smál se. Já se smála.
,,Neeeee.....počkej. To lechtá! Aaaa.....stačí, už stačí. Prosím Less! Nech toho....''
Smíchy už brečel, tak jsem radši přestala aby se mi tady nerozpustil.
Jen jsem se podívala na hodinky a už jsem ležela na zemi. Pevně mi držel ruce u sebe a začal mě lechtat. Nic. Ležela jsem klidně na zemi. Najednou jsem chytla totální záchvat smíchu. ,,Já nejsem lechtivá....'' snažila jsem se říct, mezi mím napůl smíchem a napůl chrochtaním.
Když to Johnnymu docvaklo přestal se usmívat. Nasadil poker face a pronesl: ,,Neboj se. Pomsta bude sladká.''

Po cestě k nám běželi dva černoušci. Asi zaslechli ten rámus.
Zbývající půl hodinu jsme si společně s nimi hráli. I když mluvili cizím jazykem, dokázali jsme se dohodnout. Byli vážně skvělí. Dokonce jsem je naučila jeden taneček který si pamatuju ještě že školky. Byla to sranda.

Odpoledne uteklo jako voda. Než jsem se nadála, práci jsme měli za sebou.

Bylo asi něco kolem páté a my jsme nastupovali do ''autobusu''. Zpáteční cestu jsme s Johnnym mlčeli. Stačilo mi, že sedí vedle mě. Koukala jsem z okýnka a pozorovala ubíhající pustinu.

***

Po večeři jsem ležela na posteli a čučela do stropu. O ničem jsem nepřemýšlela jen jsem tak bloumala.
Z mé velmi vysilující činnosti mě vyrušilo zaklepání.
Docupitala jsem ke dveřím a otevřela. Za nimi stál Johnny, oblečený do bavlněných kraťasů a trička, kolem pasu měl uvázanou mikinu.
Sjel očima od mého obličeje, přes tátovo firemní tričko velikosti XXL, po moje bosá chodidla.

,,No to si ze mě děláš srandu!''
Snažil se to říct co nejpřísněji ale viděla jsem jak mu koutek úst cuká do úsměvu.
,,Co jako?''
,,Za chvilku je západ a ty tu strašíš v.........noční košili?'' Zeptal se jakože nechápavě.
,,No tak to se co nejhlouběji omlouvám........počkej chvilku'' se smíchem jsem zabouchla dveře.
Hodila jsem na sebe růžové kraťasy a bílé tílko. Dlouhé vlasy si spletla do francouzského copu a mohli jsme vyrazit.