Láska na třetí pohled

♡15. Kapitola♡

V osm jsme už všichni stáli, připravení k odjezdu, před hotelem. ,,Těšíš se?" zeptal se zvídavě Johnny. ,,Jasně," usmála jsem se na něj chabým úsměvem. Mé myšlenky se opakovaně vracely k tomu zvláštnímu snu. Vždycky když si na to vzpomenu, je mi do pláče. Myslím že si toho všiml. No asi určitě. ,,Jsi v pořádku? Stalo se něco?" zeptal se okamžitě. Jeho starost mě potěšila. ,,Ne, nic se nestalo," odvrátila jsem pohled. ,,Less já nejsem slepej ani blbej. Od snídaně se chováš divně, vůbec nemluvíš.... Děje se něco?" otočila jsem se čelem k němu. V jeho očích byla vidět starost. Myslela jsem na to. Prostě to jinak nešlo. Ta noční můra mě pronásledovala všude. Cítila jsem jak mi po líčku stéká neposlušná slzička. Ze všech sil jsem se je snažila zadržet. Nechtěla jsem před Johnnym vypadat jako totální slaboch. Jemně mi kapičku setřel z tváře a pak mě ochranářsky objal. Bylo mi úplně jedno, že na nás ostatní koukají. Bylo mi úplně jedno, jakej z toho bude skandál až se ,,svět" dozví o nás dvou. Zabořila jsem se hlouběji do jeho náruče a on si mě pevně přitáhl. Nasála jsem mentolovou vůni jeho šamponu. Vyklouzla mi další slzička, kterou pohltilo jeho tričko, a s ní tichý vzlyk. ,,Ššššššt. Less neplakej, to bude dobrý," šeptal mi do ucha. ,,Jo, já vím," vydechla jsem. Jak jsem ale měla nebrečet? Někdo se mě pokoušel zabít! Je fuk jestli to bylo ve snu nebo ne. Asi od svých dvanácti let mám šílenej strach z toho, že mě někde v noci někdo napadne, tak jak mám nebrečet?

Pohled Johnnyho

,,Leslie, bude to dobrý," snažil jsem se jí utěšit. Ve skutečnosti jsem ale nevěděl co bude dobrý. Nevěděl jsem proč pláče. Jedno jsem ale věděl určitě. Když brečí, rve mi to srdce. Nemám rád, vidět lidi brečet a Less obzvlášť ne. ,,Řekneš mi co se stalo?" zkusil jsem se opatrně zeptat. Odtáhla se a dlouze se mi zadívala do očí. Byla tak krásná. 

Uslyšel jsem zaskřípání brzd. Náš autobus konečně dorazil. Lehce přikývla a vyšla směrem ke dveřím. Šel jsem za ní. Nastoupila dovnitř, prošla uličkou až úplně dozadu a sedla si na poslední sedadlo. Já jí následoval. Když nastoupili i ostatní, pan Smith zatleskal abychom ho vnímali: ,,Dávejte chvilku pozor. Haló! Takže, čeká nás cesta autobusem dlouhá asi jedna a půl hodiny protože do města, kam máme nemířeno, je to docela daleko. Prosím, aby tu po vás nezbyly žádné papírky, kapesníky a podobně. A to je ode mě asi všechno," podíval se na paní Morganovou, jestli něco nenamítá. Ta jen zakroutila hlavou. Když se zase rozproudil hovor, otočil jsem se na Leslie. ,,Tak?" Zhluboka se nadechla a zapíchla se do mě,  těma jejíma úžasnýma kukadlama. ,,V noci se mi zdál sen," začala, ,,no byla to spíš moje noční můra. Byl jsi tam ty..."
To mě zarazilo ale nepřerušoval jsem ji. ,,Běželi jsme po louce, smáli se a pak...," odmlčela se a podívala se z okna. Věděl jsem jak těžko se jí o tom musí mluvit. I já mívám noční můry. Když plakala, nebral jsem to jako slabošství, věděl jsem jak se cítí. Otočila se zpět na mě a koutkem úst se pousmála. ,,Zmizel jsi. Místo tebe, tam stál chlap s nožem v ruce a kdybych se neprobudila tak..." zavřela oči a zakroutila hlavou. Pochopil jsem že na to nechce myslet. Zhluboka se nadechla a vydechla. ,,Mám z toho noční můry. Mám noční můry z toho, že když půjdu večer po ulici....tak....," předklonila se a složila obličej do dlaní. ,,Já to chápu. Taky mám noční můry. Vím jaký to je," pohladil jsem jí po ruce. Lehce se zachvěla. ,,Jsem z toho teď úplně vystresovaná. Všude vidím toho chlapa. Ten sen se pořád vrací...," upřela na mě svůj pohled. ,,Připadám si hrozně blbě," sklonila hlavu. ,,Proč?" usmál jsem se na ni. V očích už zase měla ty známé jiskřičky. ,,Protože tady brečím kvůli snu, jako malý děcko," zasmála se. Zasmál jsem se taky. ,,Pojď ke mně," zašeptal jsem a ona se ke mně přitulila. ,,Děkuju...," pošeptala mi. ,,Nemáš za co," odpověděl jsem a dal jí pusu do vlasů. Přitiskla se ke mně ještě víc a já pocítil štěstí.

***

Pohled Leslie
Tak jsme se konečně vrátili zpátky. Byl to dlouhý den. Památky se mi moc líbily, ta architektura byla úžasná. Byli jsme v nějakém muzeu a doslova mě to nadchlo.
Momentálně jsem ale došla k názoru, že ideálni bude, dát si rychlou sprchu.

Po umytí, jsem si už zalezla do pyžama, jelikož jsme dorazili celkem pozdě a venku už byla tma. Uslyšela jsem klepání na dveře. ,,Dále," řekla jsem. Ve dveřích se objevil Johnny.
,,Pojď dál," usmála jsem se. ,,Jo tak my už jsme v pyžamku?" sjel mě pobaveně očima. ,,Vadí ti to hodně," odsekla jsem jako uraženě. Ušklíbl se a šouravým krokem došel až ke mě. Odhrnul mi pramínek vlasů z čela a zastrčil mi ho za ucho. Pomalu se začal přibližovat. Zatajil se mi dech jako pokaždé, když mě chce Johnny políbit. Mé rty se téměř dotýkaly těch jeho, když v tom...
,,Večerka! Všichni do svých pokojů!" zahulákala paní Morganová. Oba jsme se začali smát. ,,Tak dobrou noc princezno," zašeptal rozesmátě Johnny. ,,Dobrou noc," odpověděla jsem. Johnny se krátce zahleděl na moje rty. Pochopila jsem... Rukou jsem mu zajela do vlasů a vtiskla něžný polibek. Oplatil mi ho. ,,Sladké sny," řekl ještě.
,,Snad budou," usmála jsem se s doufáním v očích. Pak už se jen otočil a vyšel na chodbu.

Za 10 minut jsem už ležela v posteli. Nevím proč ale věděla jsem, že mě dnes v noci ta příšerná noční můra strašit nebude. Prostě ne.

------------------------------------------------------
Ahojte lidičky😉❤
Tak jak si užíváte prazdniny? Doufám že na plno, protože se nám to šíleně krátí😊😊😢😢😢😢

Další kapitolka je na světě🎊🎊🎉🎉🎉👏👏 líbí?

PANEBOŽE UŽ MÁME PŘES 4K SHLÉDNUTÍ😲😲😲!!! Vy jste šílený😘😘😘 Neskutečně moooc děkuju za tu podporu a hezké komentáře😍😍😍❤ Vážím si toho a věřím že to spolu daleko dotáhneme😉😉😉😛😚😚

Chtěla bych vás o něco poprosit😋😋😋😗 Mrkněte se na profil k ven_dulinka na její knížku Láska z temnoty

Ta kniha je opravdu úžasná a je škoda aby zanikla. Je to něco na způsob Divergence, pokud znáte😀😊😊
Moc vás prosím, podívejte se na to. Já vám věřím😚😚😚

Mám vás ráda zlatíčka❤❤❤
Vaše -CLxxx💋