Láska na třetí pohled

♡18. Kapitola♡

Sedmý den jsem se probudila ještě dřív než obvykle. Koukla jsem na budík: 5:31. Bylo mi jasný že už neusnu. Vstala jsem a šla si hodit rychlou sprchu. Po cestě jsem narazila na Shelly.

,,Ahojky. Taky raní ptáče?'' Na tváři měla ten její optimistický úsměv.
,,Ahoj. No...vlastně jo. A jak ses vyspala?''
,,Dobře ale neuhodneš o čem se mi zdálo! No spíš o kom..." Nenechala mě odpovědět a pokračovala dál: ,,O tobě...a o Johnnym," mrkla na mě.
,,Em fakt?" tak nějak jsem nevěděla co mám říct.
Dobu si mě Shelly měřila pohledem. Začínala jsem z toho mít trochu husí kůži.
,,Co je mezi váma dvěma?" zeptala se po chvíli.
,,Jak to myslíš? Nic...přece," uhnula jsem pohledem. Pobaveně se na mě podívala.
,,Jasně," řekla ironicky.
,,Ale opravdu." Už jsme došly ke sprchám.
,,Já nejsem blbá Leslie. Vidím, jak se na něj koukáš a jak on kouká na tebe. Je do tebe blázen," podržela mi dveře.
,,C-Cože? Neee. Panebože proč se o tom s tebou vůbec bavím?!" neunikl mi ale pobavený úsměv. Shelly si toho pravděpodobně všimla. ,,Co mi tajíš? Leslie? Haló?" dobývala se odpovědi.
,,Víš že jsi s tím už otravná?" vážně jsem se o tom nechtěla bavit. Mojí poznámku ignorovala a hned to na mě vypálila.
,,Dali jste si pusu?"
,,Eeem...já už se půjdu osprchovat," snažila jsem se změnit téma.
,,Takže jo! Dali jste si pusu!" zařvala Shelly, tak nahlas, že to nepochybně vzbudilo půl baráku.
,,Proboha buď ticho!" zacpala jsem jí rukou pusu. ,,Nemusí to každej slyšet."
,,Jupí, měla jsem pravdu," radovala se a svlékala si tričko.
,,Takže už mě necháš vysprchovat?" popíchla jsem ji.
,,Cokoli si budete přát...," odpověděla s neskrývanou radostí a udělala pukrle. Šťastně jsem se zasmála. Je fajn moct se někomu svěřit.

***

Seběhla jsem schody dolů do jídelny a Johnny už na mě čekal u stolu.
,,Dobré ráno," pozdravila jsem ho s úsměvem na tváři.
,,Ahoj."
,,Jak se máš?" zeptal se.
,,Jo, dobře. Ty?"
,,Když jseš tady, tak vždycky skvěle," odpověděl a já se trochu začervenala. Zahleděla jsem se mu do modrých studánek, které se mě, očividně, hodlaly navždy pohltit. Pak jsem ale s těží odtrhla a poslala mu vzdušný polibek. Zasmál se a oba jsme pokračovali ve snídani.

Paní Morganová oznámila, že dnes je odjezd o hodinu déle, kvůli komplikacím s autobusem, tedy o půl desáté. Právě je 7:47. Takže hodina a půl k dobru. Po jídle jsem vyběhla zpátky do pokoje s úmyslem, srovnat si kufr.

Když jsem si vyházela všechno ven a začala si rovnat trička, zaslechla jsem zaklepání na dveře. ,,Dále," pustila jsem Johnnyho dovnitř.
,,Ahoj," prohodila jsem směrem k němu ale neotočila jsem se, protože jsem byla plně zabraná do skládání, teď už, kalhot.
,,Ahoj," vydechl. Ten tón, kterým to vyslovil, mi zněl divně ale nevěnovala jsem tomu nějakou zvláštní pozornost.

Asi po pěti minutách mlčení, mi konečně došlo, že tohle není normální. Ohlédla jsem se a spatřila Johnnyho, jak stojí u okna, zády ke mně a dívá se ven. Neslyšně jsem přešla místnost, chytla ho za ruku a otočila k sobě. Až teď jsem si všimla, že se mu oči lesknou slzami. To je poprvé, co vidím Johnnyho brečet...teda skoro brečet. Upřeně se na mě díval, svýma uslzenýma očima, a čekal na mojí reakci.
,,Johnny...," vydechla jsem užasle a rychle jsem ho obejmula.

Pohled Johnnyho
Bál jsem se, jak bude reagovat, když mě uvidí takhle. Bylo vidět, že to Leslie zaskočilo ale naštěstí mě hned objala. Já jí za to byl neskonale vděčný. Pevně jsem se k ní přitisknul a zabořil se do jejích jemných vlasů. Hladila mě po zádech. Pak se odtáhla ale pořád jsme se drželi za ruce.
,,Můžu se zeptat, co se stalo?" zašeptala. Dívala se mi do očí, jakoby mi dodávala sílu. Vydechl jsem, odvrátil pohled a dlouze se zadíval z okna. Když už to trvalo hodnou chvíli. Jemně mi pustila ruku, chytla mě za bradu a natočila mi hlavu směrem k ní. Dívala se na mě, jak s těží přemáhám slzy.
,,Přede mnou nemusíš nic předstírat, Johnny. Klidně můžeš ty slzy pustit ven, uleví se ti." Její hlas je tak uklidňující. Zavrtěl jsem hlavou, na znamení ne.
,,Dobře," zašeptala a hladila mi kloub na palci.
Pak se na mě starostlivě podívala: ,,Řekneš mi prosím, co se stalo?" Rychle jsem zamrkal abych rozehnal slzy a odvedl Less na postel. Posadili jsme se naproti sobě, zhluboka jsem se nadechl a začal: ,,Volal mi táta..." Less mi oběma rukama chytla tu mojí a pevně stiskla. ,,Mámu odvezli do nemocnice." Lesliin obličej se zamračil ale naslouchala dál.
,,Měla bouračku...teď leží v kómatu... Leslie jestli ne nevzbudí tak...," nenechala mě domluvit.
,,Ona se vzbudí. Určitě. Zvládnem to, uvidíš." Ruku mi stiskla ještě pevněji. ,,Pojď sem," zašeptala a otevřela mi náruč na objetí. Přitulil jsem se k ní, jako malé dítě ke své mamince, a znova čichal vůni melounového šamponu. Hladila mě po vlasech.
,,Děkuju," zamumlal jsem jí do vlasů. ,,Nemáš za co."
,,Ale mám," malinko jsem se odtáhl, protože jsem nechtěl přerušit to pouto mezi námi, a zahleděl se na ni.
,,Za co?" zeptala se.
,,Za to, že jsi mě vyslechla."
,,Ty jsi mě taky vyslechl, když jsem potřebovala. Takže jsme si kvit," uzavřela to Less, a já se opět vrátil do její hřejivé náruče.

------------------------------------------------------
Čauky lidičky😉😃😄
Konečně další kapitolka na světě😱😲😮😇😆
Líbí? Názor?😋😙

Už máme přes 7K přečtení😲😢😰 Je neuvěřitelný jak rychle to přibývá😍😍 děkuju pusinky😗

Chtěla jsem se vás zeptat, jestli by jste chtěli spíše:
1. Delší kapitolky jednou týdně.
2. Kratší kapitolky častěji.
Prosím napište do comm co by vám vyhovovalo více😛😜 předem děkuji😉😇😊

No a já se loučím, komentujte, hlasujte, sledujte...😂😚😚

Mám vás ráda❤❤❤

Vaše -CLxxx💋

PS: Jsme právě na dovolené a určitě víte, jak je to s hotelovou wi-fi😂😂😂 Ta naše je vážně špatná😤😠 Trvá mi půl hodiny než se vůbec přihlásím, takže si určitě dokážete představit, jak zoufalá asi jsem😢😢😱
Proto se chci omluvit, že kapitolka vychází po další době😕😣😩
Ale nebojte píšu pořád, takže až se vrátíme půjde to jak na běžícím páse😂😄😇😇
Děkuju za trpělivost❤❤❤