Láska na třetí pohled

♡52. Kapitola♡

Následujícího dne ráno, jsem se probudila s lehkou bolestí hlavy. Matně jsem se rozpomínala, jak jsem včera večer odpálkovala Johnnyho, důrazně mu naznačila, ať mě nechá být a pak šla pěšky domů.
Hodila jsem na sebe měkoučký župan a seběhla po schodech dolů do kuchyně, kde na mě už čekala mamka se snídaní.
,,Ahoj sluníčko, krásné ráno," zvolala, když jsem vešla dovnitř.
,,Dobré," zabručela jsem a zívla.
Mamka se na mě zašklebila
a podala mi sklenici vody.
Vděčně jsem se na ni usmála ale pořád jsem ji podezřívavě pozorovala.
,,Co je?" zeptala se když si všimla, jak na ni zírám.
,,Nic, to nemůže mít tvoje maminečka dobrou náladu?"
,,Ale jo," zakroutila jsem hlavou.
Alespoň někdo ji tady má, že?
Kdyby tak věděla, co se poslední dobou děje.
Ale nechci jí to říkat.
Už dřív jsem jí pověděla, že nejsem s Johnnym, protože by na to stejně přišla, ale nepřiznala jsem, co se doopravdy stalo.
Že mě podvedl, že mě zničil.
Oloupala jsem si banán a slastně se do něj zakousla.
Už jsem říkala, že miluju banány?
Tohle by mělo jako start, do dalšího příšerného dne, stačit.

***

Sedím v lavici v biologické učebně a sleduju hodiny.
Jak to, že uběhlo teprve dvacet minut?
Pak mě náhle vytrhne z počítání sekund rázné zaklepání.
Do třídy vstoupí kluk.
Není to jen tak nějaký kluk.
Je to Johnny.
Nejdřív se mi zastaví srdce, pak se mi zpotí čelo, následně si uvědomím, že nedýchám a mám otevřenou pusu, takže ji urychleně zavřu a ke konci se rozesměju nad mým štěstím.
To snad není pravda!
Co tady sakra dělá?!
Až do téhle doby jsem se radovala, že s ním nemám žádnou společnou hodinu, tudíž jsem se lehce vyhýbala střetnutí nás dvou. Očividně jsem si toho měla víc vážit nebo být víc vděčná, protože jinak by se určitě nestalo to, že by ho přeřadili do naší třídy! Výborně!
Ještě nějaké vynikající zprávy? Učitel mu pokynul, ať si jde sednout, a mě zamrazí, při pomyšlení na jediné volné místo vzadu za mnou.
To mi teď jako bude ten pitomec třikrát týdně čučet do zad?
Tohle nedávám!
Johnny prošel uličkou a za ním se táhla ta jeho specifická vůně vanilky, která k němu neodmyslitelně patří.
Sesunul se na lavici za mnou a já ani nedutala.
Uklidnila jsem svůj dech, sebrala ze země propisku, která mi nejspíš vypadla z ruky, někdy v době Johnnyho příchodu, a opět si začala dělat zápisky.
Cítila jsem, jak se mi jeho pohled vpaluje do zad a měla jsem sto chutí se otočit a říct mu, ať s tím laskavě přestane.
Jenže nemůžu.
Kdybych se otočila, ztratila bych slova a byla bych za pitomce. Navíc jsem naštvaná, takže budu dělat, že o něm vůbec nevím,
že neexistuje.

Následující asi čtvrt hodinu se mi to úspěšně dařilo, jenže pak mi na lavici přistál papírek a moje soustředění bylo v háji.
Chvíli jsem na lísteček jen zírala
a neopovažovala se ho jen dotknout.
Pak jsem si vybavila Shell, co by řekla v téhle situaci:
Dělej! Na co čekáš! Co tam je? Ukaž to!
Fajn vyhrála jsi, odfrkla jsem si
v duchu.
Rozbalila jsem kuličku a pomalu četla písmena, naškrábaná černou propiskou.

Promiň

Stálo tam...
Cože?
Za co se omlouvá?
A tak jsem vzala svoje růžové pero a psala.

Jestli se omlouváš za včerejšek, tak mi dej pokoj!
A jestli pořád za to, jak jsi mě zničil, tak si polib!
A neopovažuj se mi koukat na záda!!!

Poslala jsem mu lísteček zpátky. Zaslechla jsem jak se tiše zasmál, ale mě to k smíchu nepřišlo ani trochu.
V mžiku se kus papíru už válel přede mnou.

Ty jsi tak roztomilá, když se zlobíš.

Co?
Co si sakra o sobě myslí?
Myslí si snad, že je všechno
v pohodě?
Že jsem mu to jen tak prominula? Že jsem mu odpustila to, kolik slz ze mě kvůli němu vyteklo? Přečetla jsem si tu větu ještě jednou, abych se přesvědčila, že mě nešálí zrak.
Nešálil.
Ať jde k čertu!
Souběžně se zvoněním jsem se otočila dozadu, čelem k němu.
,,Ty jseš vážně idiot, viď?" pronesla jsem tím nejjedovatějším tónem, popadla knížky
a vystřelila ze třídy.
Už nemám sílu na to, ho víckrát
v životě vidět!
,,Počkej..." slyšela jsem ho za sebou volat, ale nezastavovala jsem se.
Tenhle člověk už do mého života nepatří.
Nikdy.

Prodírala jsem se davem
a u záchodů narazila na Shelly. Objaly jsme se.
,,Ahoj zlato," řekla to tak unaveně, že bych teď nejradši sedla do auta a odvezla ji domů.
,,Ahoj," pozdravila jsem a mezitím si tipovala, jak velkou kocovinu asi má.
,,Tak co včerejšek?" zeptala jsem se naschvál a ona vykulila oči
a chytila se za břicho.
,,Ani mi nemluv! Popravdě si ani nepamatuju, kdy jsem přišla domů, ale muselo to být zatraceně dlouho a taky jsem toho musela zatraceně hodně vypít, protože jinak bych nevypadala takhle
a necítila se ještě hůř," zaskuhrala a prsty si projela hnědé vlasy, které jí teď trčely všude.
,,A co Scott? Bylo něco?"
Tajemně se usmála a pak si mě přitáhla blíž.
,,Nevybavuju si všechno ale vím, že jsem se zavřeli do nějakýho pokoje a tam se líbali. Bylo to úžasný."
Zachichotala se.
Oči mi lezli z důlků a zachvátil mě strach.
,,Shell, ale nedělali jste to, že ne?" vyhrkla jsem zděšeně.
Chvíli jí trvalo, než si dala dvě
a dvě dohromady a došlo jí, co tím myslím.
Pak se usmála a láskyplně mě vzala za ruku.
,,Leslie, zlatíčko, neboj se. Nic se nestalo. A kdyby jo, dávám si pozor," ujistila mě a já si oddechla.
,,Ale ty jsi se nějak rychle vypařila, kam jsi vůbec zmizela?"
Sklopila jsem oči.
,,No, víš, on se totiž vrátil z LA..." Nenechala mě to dopovědět.
,,Cože?!! Johnny se vrátil?!
Jak to, že to nevím?"
Prudce mi trhla rukou.
Ušklíbla jsem se a popíchla ji:
,,No, možná jsi měla někde jiný starosti..."
Zamračila se a v tváři měla vážný výraz.
,,Tohle není vtipný! A co bylo dál?" dychtila po mých odpovědích.
,,No, prodělala jsem asi tři infarkty, zapomněla jsem mluvit, dýchat, prostě všechno, a pak jsem odtamtud vypadla, jak nejrychleji jsem dokázala.
Jenže on šel za mnou a snažil se mi omluvit, nebo co, ale já mu řekla ať mi dá pokoj.
To by ještě nebylo to nejhorší, kdyby ho dneska nepřiřadili do mojí třídy na biologii a neseděl lavici za mnou, že?" vychrlila jsem na ni a Shelly spadla brada.
Měla jsem teď unikátní výhled na její dokonale bílé rovné zuby.
Pak jsem jí pověděla o tom incidentu s papírkem a taky
o mém nařčení ho idiotem a měla jsem pocit, že kdyby se Shell teď dala do pohyb, tu bradu by si odřela o podlahu.

------------------------------------------------------
Ahojky lidičky💟💜💚
Jak se máte?
Taky u vás konečně nasněžilo?❄❄⛄
U nás jo, takže doufám, že to alespoň chvíli vydrží😇😦😳
A mám tu pro vás novou kapitolku!!!💚
Jak se líbí?

Mějte se krásně💟
Komentujte, hlasujte, sledujte
a já se loučím💕💞💓

Mám vás ráda❤❤❤

Vaše -CLxxx💋