Láska na třetí pohled

♡48. Kapitola♡

Fakt nevím, jak dlouho jsem tam seděla a brečela ale musela to být pěkně dlouhá doba, protože jsem mezi svými vzlyky matně slyšela zazvonit zvonek na hodinu.
Otřela jsem si slzy a vyšla
z kabinky ven k umyvadlu.
Vzhlédla jsem k zrcadlu a pomalu si prohlížela svůj mokrý, flekatý
a zničený obličej.
Znovu jsem si v hlavě projížděla to, jak jsem Johnnymu dala kopačky.
Zase se mi chtělo zvracet.
Nádech.
Výdech.
Pak se prudce otevřely dveře a já polekaně odskočila od umyvadla.
No jistě!
Fakt nemůžu mít větší smůlu!
Musí mě nachytat zrovna teď!
Ano, stála tam Clarissa...
Vlna vzteku ve mně byla ještě větší, než když jsem spatřila Johnnyho.
Pevně jsem se chytla umyvadla po mé pravici, abych k ní nedošla
a nerozbila jí tu přemalovanou hubu.
Při pohledu na mě se zákeřně uchechtla.
,,Vypadáš úžasně, kachňátko," zašveholila.
Mlčela jsem.
Že všeho nejvíc jsem si teď přála, aby mi dala pokoj a odešla.
Bohužel, nestalo se.
,,Ale copak se nám stalo? A jaktože nejsi na hodině?"
,,A jaktože tam nejsi ty?" pronesla jsem ledově a nehty zarývala do dlaně.
,,Nebuď tak agresivní, kachňátko," řekla Clarissa.
,,Sakra, nedělej blbou. Neříkej, že nevíš, o co jde," zavrčela jsem na ni.
Nasadila šokovaný úsměv, který jsem viděla skrz odraz v zrcadle.
Nakrčilo čelo ale hned ho zase narovnala, protože si zřejmě uvědomila, že z krčení čela jsou vrásky.
Vzala si štěteček a přepudrovala si noc.
Pak se pomalu otočila na mě.
,,Tak to teda fakt nevím," pronesla jedovatě.
Ještě nanesla lesk na rty, pak si sbalila svoji taštičku s make-upem a otočila se k odchodu.
,,Laskavě se dej dohromady. Vypadáš jako bezdomovec," projela mě naposled pohledem od hlavy až k patě.
Pak vyplula na chodbu a dveře se za ní konečně zavřely.
Otočila jsem se zpátky k zrcadlu
a zavřela oči.
Myslela jsem na Luka.
V batohu mám tu jeho půjčenou mikinu.
Pořád si pamatuju tu skořicovou vůni, která po vdechnutí trošku zaštípala.
Ale jen maličko.
Opláchla jsem si obličej vodou abych se vzpamatovala, vzala si batoh a taky vyšla ze záchodů ven.

Loudala jsem se chodbou ale na hodinu se mi vůbec nechtělo.
První máme se Shelly fyziku.
Bude na nervy z toho, že jsem tam nebyla.
Zastavila jsem se u tabule, kde byly vyvěšeny plakáty školních akcí.
Z prohlížení mě vytrhly zpomalující kroky, rozléhající se chodbou.
Zpomalovaly čím dál víc ale jako by se ten dotyčný najednou prudce otočil a jeho chůze se zase zrychlila.
Otočila jsem se za osobou, zrovna zahýbající za roh.
Panebože!
Panebože, to je Luke! řval ve mě můj vnitřní hlas.
Vzpomněla jsem si na mikinu
v mém batohu a rychle se rozběhla za ním.
Zastihla jsem ho těsně před vchodem do klučičí šatny.
V momentě, kdy bral za kliku, jsem mu položila ruku na rameno, abych ho zadržela.
,,Luku?" znělo to jako otázka.
Narovnal se, zhluboka vydechl
a svaly se mu pod mým dotekem napnuly.
Když se obrátil ke mně, v jeho očích jsem u viděla zděšení, podobně jako u Johnnyho.
Uhnula jsem pohledem a zamnula si klouby na rukou.
,,Leslie?" řekl to stejným tónem jako já před chvilkou.
Vzbudily se ve mně rozpaky a já najednou ztratila řeč, tak jsem vyndala z batohu jeho mikinu
a podala jsem mu ji.
,,Děkuju," zamumlala jsem při tom.
Tak jsme tam tak stáli a nikdo
z nás nic neříkal.
Nemohla jsem vydržet to trapné ticho.
Otočila jsem se tedy a odcházela pryč.
V zádech jsem cítila jeho přímý pohled.
Snažila jsem se od něj oprostit ale stále tam byl.
Pak se chodbou rozlehlo tlumeně moje jméno.
,,Leslie, počkej!"
Cítila jsem jak mě chytil za ruku ale to už jsem stála čelem
k Lukovi.
Překvapeně jsem mu zírala do tmavých očí a až teď jsem si všimla, jak hezký doopravdy je. Na obličeji světlejší barvy byly posazené tmavě hnědé oči ale když se člověk podíval pozorněji, spatřil v té tmavě hnědé barvě
i odlesky zelené.
Přes trochu orlí nos jsem pohledem sjela k sytě červeným rtům, které doslova zářily.
Nejvíc však moji pozornost upoutaly výrazné lícní kosti, vystupující z tváře.
Vlasy skoro do černa, s ofinou na stranu, spadající Lukovi do čela, výborně kontrastovaly s, už zmíněnou, světlou pletí.
Můj zrak spočinul na mé ruce, za kterou mě ještě stále držel.
Všimla jsem si taky vypracovaných paží, jež se pod volnými věcmi úspěšně schovávaly.
Luke mě najednou prudce pustil, jakoby se spálil a já se konečně probrala a byla zase při smyslech. Zvědavě jsem k němu vzhlédla
a čekala až začne mluvit.
,,Leslie, jsi v pohodě?" zeptal se trochu stydlivě ale bylo vidět, že ho moje odpověď vážně zajímá. Objala jsem si tělo rukama, trochu se stáhla do sebe a přikývla.
,,Jo," odpověděla jsem jen
a naprázdno polkla.
Zase se mi chtělo brečet ale musela jsem to vydržet.
Luke mě sjížděl pátravým pohledem.
,,Ale nevypadáš tak," podotkl pochybovačně.
Pokrčila jsem rameny.
Chvíli si mě ještě prohlížel ale pak ke mně přistoupil blíž.
Byl tak blízko, že mi naskočila husí kůže.
Naše hrudníky se skoro dotýkaly.
,,Leslie, co se stalo? Prostě jsem tě tam našel ležet a... vypadal jsi jako mrtvá. Byla jsi úplně bílá ale pak ses probrala, díkybohu, tak se tě ptám, co se sakra stalo?" naléhal na mě.
I přes to, že mě ,,zachránil," jsem nevěděla, jestli mu můžu věřit. Radši jsem si to chtěla nechat pro sebe.
,,To je fuk. Neřeš to," zavrtěla jsem hlavou a zase se otočila
k odchodu.
,,Less... tak už počkej," zastavil mě, tentokrát už po druhé.
,,Řekl jsi mi ,Less'?" zeptala jsem se spíš sama sebe, než jeho, přesto odpověděl.
,,Jo."
,,Neříkej mi tak," zahnala jsem myšlenky na to, jak tohle oslovení vycházelo z úst Johnnymu.
,,Dobře, promiň," omluvil se.
Rozhodila jsem rukama.
,,Poslyš, já tě do toho nechci tahat. Děkuju ti za to, že jsi mě odvezl domů ale to, proč jsi mě tam našel v tom stavu, v jakým jsem byla, je moje osobní záležitost. Promiň," trochu jsem zvýšila hlas.
Ze všeho nejdřív jsem teď potřebovala někam na vzduch.
,,Fajn, chápu tě. Už se ti nebudu motat do života," zvedl ruce
v obranném gestu, otočil se
a kráčel pryč.
,,Ale Luku...!" zavolala jsem za ním ale neotočil se.
Zavřela jsem oči a zhluboka vydechla.
,,Sakra," zaklela jsem a naštvaně kopla do stěny, až se z ní trochu odrolila omítka.
Sakra...

------------------------------------------------------
Ahojte zlatíčka💕💞💓
Máme tu novou kapitolku,
tak co vy na ni?😍
Johnny nebo Luke?💝💘💗

Taky vám chci popřát pohádkové Vánoce, se spoustou dárečků i kouzelných chvil
s vašimi blízkými. 🎁🎄💋
Ať vás v novém roce 2018 provází jedno štěstí za druhým a hlavně ať jste zdraví!❤
To je asi nejdůležitější😚😘😍

Komentujte, hlasujte, sledujte
a já se loučím😍😚😘

Mám vás ráda❤❤❤ 

Vaše -CLxxx💋