Láska na třetí pohled

♡46. Kapitola♡

,,Leslie," zaslechla jsem známý hlas.
,,Leslie, vzbuď se," opakoval někdo pořád dokola, pak mi konečně došlo, že je to moje mamka. Pootevřela jsem oči a uviděla, jak se nade mnou sklání.
Tvářila se ustaraně.
Rozhlédla jsem se po svém pokoji, až můj zrak spočinul na hodinách, které ukazovaly půl osmé.
,,Sakra! Škola."
Začala jsem se rychle zvedat
z postele ale mamka mě hned posadila zpátky.
,,Zlato, uklidni se. ,,Je sobota."
,,Aha," řekla jsem zmateně
a nakrčila čelo.
Právě teď mi došlo, co se vlastně včera stalo.
Celé se mi to zdálo jako jeden velký zlý sen.
V mé mysli se jasně vybavil obrázek, kde se ta mrcha líbá s Johnnym a mě bylo zase do breku. Všimla jsem si ale že mě mamka pozoruje, takže jsem se na sobě snažila nedat nic znát.
Hlavou mi však vrtala jedna věc. Jak jsem se dostala domů? Pamatuju si, jak mě nějaký chlapec, jehož tvář jsem ani nezahlédla, našel, odnesl do auta, půjčil mi svoji mikinu a pak jsem nejspíš usnula.
Usnula!
Jemu v autě!!!
,,Zlato, co se včera stalo?" vytrhl mě z mého přemítání mamčin hlas.
,,Ehm, co?" slova mi nějak uvízla
v krku.
,,Víš, večer ses dlouho nevracela domů, tak jsem si myslela že jsi s Johnnym, ale pak zazvonil zvonek a za dveřmi stál nějaký kluk, co tě držel v náručí. Že prý tě našel ležet u školy, tak tě zavezl domů," pronesla polohlasem.
Její pohled mě protínal skrz na skrz.
Odkašlala jsem si.
,,No, víš mami, mě se jen trochu udělalo špatně," lhala jsem. Nechtěla jsem jí říkat pravdu, protože ji znám a začala by vyšilovat.
,,Udělalo se ti špatně a omdlela jsi?" naléhala na mě dál.
,,Ne, neomdlela jsem," řekla jsem rozhodně.
,,Ale ten kluk říkal, že tě našel ležet..." nestihla to doříct, jelikož jsem jí skočila do řeči.
,,Tak ten kluk kecal," začínala mi docházet trpělivost a chtěla jsem být sama.
,,Ale když tě přinesl, tak jsi měla zavřené oči," nenechala se odbýt.
,,Byla jsem unavená, takže jsem usnula, jasný? Nikde jsem neomdlela. Můžeš mě přestat vyslýchat a jít?"
Když jsem uviděla, jak se na mě dívá, dodala jsem:
,,Prosím."
Kývla hlavou, postavila se
a vykročila ke dveřím.
,,Mami?" řekla jsem těsně, než za sebou zavřela dveře.
,,Ano?" otočila se na mě.
,,Jak vypadal ten kluk, který mě včera přivezl?"
Mamka se na chvíli zapřemýšlela a potom řekla:
,,Měl tmavé vlasy, možná černé, možná tmavě hnědé, to jsem nepoznala. Vysoký asi 185 centimetrů. Postavu měl celkem svalnatou, podle toho co jsem viděla. A taky měl světlejší pleť, ne tak opálenou. Hmm, to je asi všechno," pokrčila rameny.
,,Děkuju," falešně jsem se na ní usmála. Taky se usmála a pak odešla.

Plácla jsem sebou zpátky na postel a cítila se bezmocně, zničeně
a podvedeně, což jsem ostatně taky byla.
Bylo mi tak smutno, že jsem nemohla ani brečet.
Měla jsem chuť, se jít někam zahrabat a už v životě nevylézt ven.
Jednu věc jsem ale musela udělat hned teď.
Zavolat Shelly a vypovídat se jí. Třeba se mi uleví.

***

Se Shell jsme odpoledne seděly
v naší oblíbené kavárně a já jsem jí tu scénku líčila ještě jednou. Samozřejmě se dostavily i slzy. Pořád jsem se z toho nemohla vzpamatovat.
Po tom všem, co jsme měli za sebou, mě jen tak vymění za jinou?
Ale to jsi musela čekat!
Ty sis jako myslela, že se jen tak zázračně změní, nebo co? Kdyby sis s ním nic nezačala, tak jsi mohla být tady tohohle ušetřená! káral mě můj vnitřní hlas.

Shelly seděla vedle mě a hladila mě po zádech.
,,To snad nemůžu být pravda," nevěřícně kroutila hlavou.
,,Vždyť vy dva jste byli jako jeden," pronesla soucitně.
Pak se v ní ale vzedmula nějaká vlna vzteku a začala se mračit.
,,Až ho uvidím, tak ať si mě nepřeje. On si snad myslí, že s tebou bude zacházet jako s věcí nebo co? Tak to teda ani náhodou. Nejsi žádná hračka! Přísahám Bohu, že ho zadupu do země!" Upřímně, právě v tuhle chvíli by se mi představa Johnnyho, zadupaného do země, dost zamlouvala.
,,Ale pak je tu ještě něco," pronesla jsem a popotáhla si.
,,Když jsem tam nejspíš omdlela, někdo mě pak odvezl domů
a půjčil mi mikinu," podívala jsem se Shell do očí a ona zpozorněla.
,,Cože?"
,,No, včera mě někdo našel
a odvezl domů. Když jsem se ráno mamky ptala, jak vypadal, řekla, že měl tmavé vlasy, svalnatou postavu, byl vysoký asi 185 centimetrů a měl světlou pleť."
,,Tmavé vlasy, světlá pleť..." zamumlala si Shelly pro sebe.
Pak nás ale v jednu chvíli napadla ta samá věc:
,,Luke!"

------------------------------------------------------
Ahojky sluníčka🌞😇😍
Jak jde život?
Já to celkem zvládám i když mám občas pocit,
že následující hodina bude moje poslední😂
A máme tu taky novou kapitolku,
takže jaký je váš na ni?💟💕💞
Vím, že není nic moc ale v příští se to zase rozjede😇😇😉

A já se loučím💝💘💗
Komentujte, hlasujte, sledujte...😚😘😙

Mám vás ráda❤❤❤

Vaše -CLxxx💋