Láska na třetí pohled

♡39. Kapitola♡

O přestávce na oběd se za mnou přihnala Shelly.
Jen co dosedla na židli už jí jela pusa.
,,No představ si, že mě All pozval na večeři. Že je to hrozně romantický, viď? Ó můj bože
a viděla jsi ho dneska?
Tomu to tak příšerně sekne," mlela by pořád dál, kdyby si nevšimla mého nechápavého výrazu.
,,Ahoj," pozdravil jsem ji
a pobaveně nadzvedla obočí.
Zasmála se.
,,Ahoj."
,,Můžu se jen zeptat, proč máš takovou radost z toho, že tě někam pozval? Vždyť už spolu chodíte, ne?" nechápavě jsem přivřela oči.
,,No....jo, chodíme. Ale stejně je to hrozně roztomilý," začala se znova rozplývat.
Pak jsem najednou ucítila kolem pasu něčí ruce.
Malinko jsem se lekla ale když jsem ucítila jak se teplé měkké rty dotkly mého krku, zase jsem se uklidnila.
,,Ahoj," zašeptal mi do ucha
a posadil se vedle mě.
Místo pozdravu jsem se mu přilepila na rty a vtiskla mu sladký polibek.
Shell nás chvíli pozorovala a pak prohodila:
,,Hele hrdličky, běžte se muchlovat někam jinam."
Oba jsme se tomu zasmáli a já jsem hlavou kývla k výdejnímu okénku.
,,Neboj se, tvůj princ už je taky na obzoru."
Oči se jí najednou rozšířily.
,,Vážně? Jak vypadám?"
Prohrábla si rukou vlasy
a s očekáváním se na mě podívala.
,,Jako vždycky, báječně," uklidnila jsem jí a znovu se pousmála.
,,No tak mi už asi půjdeme, ne?" navrhl Johnny a mrkl na mě.
,,Jo, necháme vás tady o samotě," usmála jsem na Shelly a objala jí.
,,Zatím pa," rozloučila se.
Pak jsme s Johnnym, ruku v ruce, odešli z jídelny.

***

Po poslední hodině na mě J čekal před třídou.
Objala jsem ho a dala mu pusu.
Pak mě chytil kolem pasu
a vykročili jsme chodbou směrem k východu.

Když jsme procházely kolem šaten fotbalového týmu, Johnny mě zastavil.
Usmál se.
,,Jen si skočím pro něco do skříňky, počkej tady."
Přikývla jsem a opřela se o zeď.
Kolem mě procházeli lidi, mířící domů stejně jako já.
Některé jsem znala a některé jen podle vidění ale v tom jsem uviděla člověka a krev mi začínala pěnit v žilách.
Zatnula jsem pěsti abych mu nevyšla vstříc a jednu mu nevrazila.
Jen tak jsem ho však taky projít nenechala.
Trochu jsem popošla abych mu zastoupil cestu.
Když si mě všiml zaváhal ale doloudal se až ke mně a zastavil.
Kdybych mohla tak bych rozkopala všechno co jsem měla po ruce, jak jsem byla vytočená.
Pomalu zvedl oči a zahleděl se do těch mých.
Pak se ušklíbl a to mě totálně dorazilo.
,,Nazdárek, princez..." začal ale já jsem mu hned skočila do řeči.
,,Neříkej mi tak!" zavrčela jsem
a přistoupila blíž k němu.
,,Ale ale. Co se děje?" zeptal se Luke udiveně.
,,Nehraj si tady na neviňátko
a laskavě mi řekni proč jsi Johnnymu nevyřídil, že jsem mu volala!" prskla jsem po něm
a přimhouřila oči.
Povzdechl si a lehce zavrtěl hlavou.
,,Víš..."
Zase jsem mu skočila do řeči.
,,Víš co? Radši buď ticho!
Nechci to slyšet!" výhružně jsem zvedla prst.
Zvedl ruce dlaněmi vzhůru jakoby se vzdával.
,,Fajn, jen klid," znovu se ušklíbl.
Cože?!
On si mě tady dovoluje uklidňovat, nebo co?
,,Máš se mnou nějakej problém?" vyjela jsem na něj místo toho.
,,Já s tebou? Neee."
V jeho hlase bylo tolik ironie, že si to snad ani neuvědomoval.
,,Ne? Protože já s tebou jo a je mi jasný, že ty se mnou taky!
Tak proč to děláš? Proč nás chceš rozhádat? Dělá ti to dobře u srdce, nebo co?" rozhodila jsem rukama. Myslím, že teď už jsem nebyla ve fázi vrčení ale ve fázi křiku.
Ano, teď už jsem křičela.
Nenechala jsem mu ani prostor na odpověď protože jsem v sobě měla tolik vzteku jako nikdy dřív.
,,Ty si myslíš, že mi můžeš ubližovat? Ale to se hluboce pleteš! Já si od nikoho nenechám kazit život a ani od tebe ne!
A abys věděl, ty tvoje ledově chladný oči, nebo co to zkoušíš, na mě neplatěj! Nebojím se tě!" přistoupila jsem k němu ještě blíž.
Byli jsme od sebe tak blízko, že by se mezi nás vešel maximálně papír.
V žilách mi proudil adrenalin. Prstem jsem se mu zapíchla do hrudi a lehce ho odstrčila.
,,Ještě jsme spolu neskončili!" zašeptala jsem výhružně a pak jsem za sebou uslyšela kroky.
,,Co se to tady děje?" zeptal se Johnny nechápavě a mezi obočím se mu udělala vráska.
Rychle jsem od Luka ustoupila.
Johnny došel ke mně ale stále se mračil a měřil si Luka pohledem.
Vzal mě kolem pasu a pevně si mě přitáhl k sobě.
Majetnicky mě objal a já se
k němu přitiskla blíž.
Pak prohodil k Lukovi:
,,Musíme si promluvit."
Ten jen kývl ale dál nás sledoval.
Otočila jsem svůj pohled na Johnnyho, který mě pohladil po vlasech a dal mi pusu na čelo.
,,Miluju tě," zašeptala jsem téměř neslyšně.
,,Já tebe taky," odpověděl J stejně tiše.
Pak mě pustil a obrátil se
k Lukovi.
,,Pojď," pohodil hlavou směrem
k šatnám, ze kterých před chviličkou vyšel.
Luke ho následoval.

Pohled Johnnyho
Zhluboka jsem dýchal abych se ovládl a nezačal na toho pitomce řvát.
Jen co jsem zavřel dveře jsem spustil.
,,Můžeš mi říct co děláš?"
Nechápavě se na mě podíval.
,,Proč jsi mi neřekl že Less volala," dovysvětlil jsem.
Vypadalo to, že mu svitlo.
Pak se sarkasticky ušklíbl.
,,Kámo, co blbneš, děláš jakoby ti za ní záleželo," zavrtěl hlavou
a znovu se ušklíbl.
,,Ale mě na ní záleží!" řekl jsem rázně a čekal na jeho reakci.
Pomalu se otočil zpátky.
,,Tak holka, ona je divná..." rukou ukazoval na dveře.
Uvnitř sebe jsem jen s těží dusil vztek.
,,Je to nejnormálnější člověk, jakýho jsem kdy potkal a jestli se jí jen dotkneš , tak..." nestačil jsem to doříct protože mě Luke přerušil.
,,Hej chlape, prober se," položil mi ruku na rameno a já měl sto chutí mu ji chytit a přelámat
nejmíň na třikrát.
Odstrčil jsem ho od sebe.
,,Ne, ty se prober! Jestli jí ublížíš, budeš mít co dělat se mnou!" vyjel jsem na něj.
,,A nemyslíš, že to budeš ty, kdo jí ublíží?" zeptal se mě a v jeho hlase už byl taky cítit vztek.
Zatínal jsem pěsti.
Tohle už nemůžu dál poslouchat.
Otočil jsem se a vyšel den ze dveří.
Kdybych tam byl ještě o minutu dále asi bych se neudržel.
Pro jednoho z nás, by jela sanitka
a já bych to nebyl.

Před dveřmi na mě čekala Less.
Najednou jsem ji hrozně moc chtěl mít u sebe.
Došel jsem k ní a pevně ji objal.
Ztratil jsem se v její vůni.
Vždycky, když ji mám takhle blízko, je mi mdlo z toho jak moc ji chci políbit.
A udělal jsem to.
Nebránila se.
Plně jsem se odevzdal tomu hřejivému pocitu v mém břiše.
Miluju jí.
Tak moc.
Miluju když mi prsty projíždí vlasy tak, jak to dělala právě teď.
Srdce mi bušilo při pomyšlení na to, že bych ji mohl někdy ztratit.
V hlavě mi ale pořád zněla Lukova slova:
,,A nemyslíš, že to budeš ty, kdo jí ublíží?"
Odmítal jsem jim uvěřit...

------------------------------------------------------
Ahojky sluníčka🌞😇😉😍
Jak se máte? Snad dobře😙
V první řadě, bych se vám chtěla omluvit, že kapitolku vydávám až dneska.
Uvědomuju si, že je to pozdě ale to přehození času a škola, se mnou vážně dělají divy😮😱😵
A ještě to, jak je večer
brzo tma, to je taky dost velká příšernost😦
Taky jste tak unavení?

No, každopádně doufám, že se vám kapitolka líbila😍😍😍

Moc děkuju za 35K přečtení. Roste to tak neuvěřitelně rychle, že to skoro nestíhám sledovat😘😍😙
Už mám vymyšlený další speciál💓💞💞
tak to rychle dotáhněte na těch 40K.

A já se asi loučím💖
Komentujte, hlasujte, sledujte💝💘💞

Mám vás ráda rodinko❤❤❤

Vaše -CLxxx💋

PS: Všem přeji krásný Halloween👻👻🎃🎃🎃🎃