Láska na třetí pohled

♡17. Kapitola♡

,,Tvoje oblíbené jídlo?" zeptám se.
,,Pizza," odpoví. ,,Moje taky!"
Právě stojíme před budovou a čekáme na odvoz. Už jsem se stihla dozvědět, že jeho oblíbená barva je oranžová, má nevlastní matku Olivii a sestřičku Angel, které je pět. Tvrdí, že macecha je s jeho tátou stejně jen pro peníze a ještě k tomu Johnnyho nesnáší. Dělá mu ze života peklo. Taky hraje na kytaru a kromě školního fotbalového týmu, chodí občas hrát basket. Rád poslouchá Rihannu a nesnáší hady.

Náš autobus už přijel a my jsme jako obvykle zabrali místo úplně vzadu. Celou cestu jsme si povídali a já se o Johnnym dozvěděla hodně zajímavých věcí. Myslím že i on o mně. Máme toho tolik společného, sama jsem se divila. A než jsme se nadáli, byli jsme na místě.

,,Tak, jsme tu," kývl Johnny a podíval se z okýnka.
,,Bylo mi ctí se s tebou seznámit," prohodila jsem pobaveně.
,,To mně taky," otočil se zpátky na mě a spiklenecky mrknul.
,,Hej, vy dva!" zakřičela paní Morganová z přední části autobusu. Polekaně jsem se obrátila: ,,Ano, už jdeme."
Podívala jsem se na Johnnyho, který dusil smích. Zakroutila jsem hlavou a jemně ho bouchla do ramene. ,,Je tady něco k smíchu?"
,,Ne, promiň," zašeptal pobaveně.
,,Výborně, takže by ses mohl uráčit zvednout zadek a jít?"
,,Jistě, Vaše Veličenstvo," ještě pořád přemáhal smích.
,,Ty snad nejseš možnej," řekla jsem polohlasem, když jsem procházela uličkou.
,,Já to slyšel," ozvalo se za mnou.
,,No jistě," teď jsem se pro změnu uchechtla já.

***

Když jsme se vrátili, bylo asi půl páté. V pokoji jsem odhodila batoh, popadla ručník a sprintovala do koupelny.

Kupodivu tam byl jen jeden člověk. Svlékla jsem se a zalezla pod sprchu. Nechala jsem vodu stékat dolů. Zavřela jsem oči a cítila, jak mi máčí vlasy.
Pak se najednou plachta mé sprchy rozevřela a dovnitř nakoukla pihovatá tvář. Instinktivně jsem sáhla po ručníku. ,,Ehm...ahoj. Promiň," vypadalo to, že se trochu zastyděla. Až teď jsem jí poznala. Jmenuje se Shelly. Chodí se mnou na matematiku pro pokročilé.
,,V pohodě," zasmála jsem se a zastavila sprchu.
,,No, nepučila bys mi šampon prosím?" zeptala se.
,,To víš že jo," podala jsem jí lahvičku.
,,Děkuju," poděkovala, a vesele na mě mrkla.
,,Nemáš za co," usmála jsem se na oplátku.
Potom už jsem se jen v klidu dosprchovala.

Vylezla jsem ven a Shelly se už oblékala. Jak mě uviděla, zamířila ke mně. ,,Ještě jednou moc děkuju," podávala mi šampon zpátky.
,,Za málo," usmála jsem se. Pak jsme tam obě tiše stály, a ani jedna z nás nevěděla co má říkat.
,,Shelly," prohodila po chvíli a podala mi ruku.
,,Já jsem...," stiskla jsem její ruku.
,,Já vím kdo jsi."
,,Vážně?" zeptala jsem se překvapeně.
,,Ano," řekla to takovým způsobem, jakoby znát mě byla samozřejmost.
,,Leslie Strinketlová."
,,Jo," zasmála jsem se a ona taky.
,,Ehm...no tak budem kámošky?" nejistě se zeptala.
OMG! Ona se se mnou vážně chce kamarádit. Se mnou?
,,Jo. Jasně!"
Dnešní den nemůže být lepší.

Po sprše, jsem si zalezla do pokoje. Večeři jsme měli tam, takže teď už máme v podstatě volno. Převlékla jsem se do volných letních šatů a vlasy jsem nechala volně rozpuštěné. Pak někdo zaklepal na dveře. Než jsem stačila říct dále, Johnny už byl uvnitř.
Vypadal báječně. Vlasy měl ještě vlhké. Na sobě měl černé tílko, které krásně rýsovalo jeho vypracované tělo, a šedivé kraťasy. ,,Ahoj," řekla jsem.
,,Ahoj princezno," šibalsky se usmál. ,,Hej...co je?"
,,Nic, jen jsem si říkal že by dneska mohl být hezkej západ," sklopil pohled. Přešla jsem k němu a vzala ho za ruku.
,,Jo, to by mohl."

Vyběhli jsme, ruku v ruce, z budovy a zamířili k té naší lavičce. Sedli jsme si, a chvíli jsme se nechali jen tiše ovívat večerním větříkem. Mohlo být tak třičtvrtě na šest ale slunce už zapadalo za obzor.
,,Tak, je to tady," zašeptal dramaticky Johnny.
Lehce jsem si opřela hlavu o jeho rameno. Na chvíli ztuhnul ale pak se uvolnil a položil ruku za mě, na opěrátko lavičky. Mlčky jsme pozorovali červeně zbarvenou kouli a užívali si přítomnosti druhého. Johnny ale přerušil to ticho.
,,Dneska mám narozeniny," prohodil jakoby nic.
Vyjeveně jsem se na něj podívala. ,,Vážně? Nic jsi mi neřekl," odpověděla jsem trochu posmutněle.
,,Nejdřív jsem ti to nechtěl říkat vůbec," otočil se na mě.
,,Proč?"
,,Já nevím," usmál se a pohladil mě po vlasech.
,,Je ti sedmnáct, že?" zeptala jsem se pro jistotu.
,,Jo," vydechl.
,,Všechno nejlepší," usmála jsem se na něj tím nejzářivějším úsměvem. Začala jsem se přibližovat k jeho tváři. Těsně, než se naše rty spojily, zašeptal: ,,Tohle je ten nejkrásnější dárek jaký jsi mi mohla dát."
Nečekala jsem a vlepila mu první polibek. Další. Další. A další. Vzal mojí hlavu do dlaní a líbal mě. A já jeho. Dala jsem mu ruku kolem krku a druhou položila na hruď. Cítila jsem jeho srdce, jak zrychleně bije. Přitáhl si mě a už jsem seděla obkročmo na jeho nohách. Ovinula jsem mu ruce kolem krku a pevně ho obejmula. Položil mi hlavu na rameno a přitiskl si mě blíž k sobě. Tak jsme tam jen tak seděli v objetí a vůbec jsme nevnímali, že už slunce dávno zapadlo a na obloze vyskákaly hvězdy.
Zvedla jsem se a chytla ho za ruku. ,,Pojď, vrátíme se," usmála jsem se.
,,Fajn."
Pomaličku jsme se vraceli zase zpátky.
,,Jaktože ses tak změnila," zeptal se Johnny.
,,To díky tobě," vrhla jsem po něm výjimečný pohled. Usmál se.
,,Když si vzpomenu, že před šesti dny..." nenechala jsem ho domluvit.
,,Už nechci být ta stará Leslie... Už nejsem ta hodná holka. Otevřel jsi mi oči a já pochopila že smysl střední není v učení ale v dělání vzpomínek. Ještě není pozdě, jsme teprve ve druháku a já střední nechci promrhat učením. Už ne."
,,Děláš správnou věc, krásko."

***

Rychle jsem zalezla do postele a ještě chvilku přemýšlela jaký úžasný den mám za sebou. Dlouho me to ale nevydrželo a já zavřela oči.

------------------------------------------------------
Čauky lidičky😉😃😘
Máte se?😆

Tak další kapitolka na světě!!! Názor?😛😜😵

Moc děkuju za 400 votes a přes 6K přečtení😲😲😍 Děláte mi obrovskou radost zlatíčka😙

No...tak, komentujte, hlasujte, sledujte a já se loučím😄😉😜

Mám vás ráda❤❤❤
Vaše -CLxxx💋