Láska na třetí pohled

♡2. Kapitola♡

Byla jsem si z 99ti procent jistá že mě vyberou. Proč by taky nevybrali?

Mám kvalifikaci na jedničku, moje příprava do hodin a chování je víc než dostačující. Všechny ty seminárky jsem nedělala jen tak, pro srandu králíkům a proto abych si od spolužáků vysloužila další odsouzení za vlezprdelku, upjatou šprtku a kdoví co ještě.

Jen jsem se zoufale chtěla dostat mezi vybrané a strávit 10 dní na charitativním pobytu v Africe. Cílem výletu není okukování památek, ve kterém bych se taky určitě našla, ale pomáhání stavění školy pro africké děti.

***

Ráno, samozřejmě celá upatlaná a ospalkami zalepenýma očima, vztávám nabuzená novou energií do dalšího dne, ve kterém se dozvím jestli patřím mezi ,,vyvolené'' (ano říkám tomu takhle, zní to totiž tak poeticky). Rychle do sebe něco hodím. Navleču na sebe svoje oblíbené květinové šaty, bílé balerínky, upletu si ležérní cop, své dlouhé řasy přejedu řasenkou, popadnu batoh a jsem připravena do nového dne.

***

Po příchodu do školy ženu (no spíš ladně letím) k informační tabuli u které se mačká snad půlka studentstva. Tak nějak se protlačím dopředu a hledám své jméno na papíře, bijícího do očí svou neonově žlutou barvou. Nemusím však dlouho hledat a vidím své jméno na 4. místě. Srdce mi poskočí radostí a já bych nejradši začala vřeštět, abych ze sebe dostala přebytečný adrenalin. Jen tak zběžně prolétnu seznam očima, abych si udělala obrázek v jaké společnosti budu trávit následujících 10 dní. Zastavím se ale u 30tého a posledního řádku....John Helliweil. No to není možné. John Helliweil, hvězda školy, idol každé holky, moje celoživotní láska (ano zní to trochu naivně ale to je fuk), jede na charitativní akci pořádanou školou? Můj život v tu chvíli začal nabírat úplně jiné obrátky.