Láska na třetí pohled

♡32. Kapitola♡

,,Bolí noha? Řekla jsi mu, že tě bolí noha? Proč mu prostě neřekneš pravdu? Co si myslíš, že se stane až tu modřinu uvidí?" vyjela na mě Shelly, když jsme se vracely ze školy domů.
Máme to stejným směrem, akorát Shell bydlí o pár ulic dál.
,,Promiň. Máš pravdu, jsem pitomá. Měla jsem mu to říct, už když to začalo. Teď mě bude nenávidět."
Až teď jsem si to uvědomila.
Takhle už to dál nejde.
Johnny si zaslouží vědět pravdu.
,,Less, nebude tě nenávidět, neboj. Ale už to prostě musíš vyklopit. A jestli to neuděláš, tak to udělám já," založila si ruce na prsou a nadzvedla obočí.
,,Když na tebe tak koukám, radši to udělám sama," prohodila jsem a přitom se pobaveně uchechtla.
,,Počkej, počkej! Jak jsi to myslela?" zeptala se nechápavě.
,,Ale nijak... s tím si nelam hlavu." Mě tak baví popichovat lidi!
,,Hej! Jak jako, s tím si nelam hlavu?! Okamžitě mi řekni, jak jsi to myslela, nebo..." páčila ze mě odpověď a na tváři jí hrál úsměv.
,,Nebo co?" přerušila jsem jí.
,,Nebo to Johnnymu vážně řeknu!"
,,Neřekneš!" vypálila jsem na ní.
,,Řeknu!" 
,,Ne!"
,,Ale jo!" vítězně se usmála.
,,Tohle je vydírání..." zavrčela jsem.
,,Ne, to je kompromis," uchechtla se a strčila mě do ramene.
,,Hej, co děláš?" zeptala jsem se nechápavě.
,,Co jako?" dělala že neví o co jde.
A takhle jsme se pošťuchovaly po zbytek cesty domů...

***

Když jsem zabouchla vchodové dveře, tak jsem slyšela mamku s někým telefonovat.
Ona pořád s někým telefonuje. Pracuje jako právnička, takže jde většinou o klienty.
Tiše jsem jí pozdravila a pak zaplula k sobě do pokoje.
Hned jak jsem se převlékla do legín a volného trička, jsem si začala dělat úkoly.

Zrovna jsem řešila nějakou zapeklitou matematickou rovnici, když v tom jsem uslyšela zvuk jakoby někdo házel kamínky na okenní tabulku.
Zvedla jsem se ze židle a přešla k oknu.
Dole stál Johnny, opřený o nablýskaný pick-up, s dalším kamínkem v ruce.
Rychle jsem otevřela okno.
,,Co tady děláš?" zeptala jsem se se smíchem.
,,Jedu tě unést," odpověděl provokativně.
,,Ale neměli jste mít tu poradu ohledně zápasu?"
,,Ta už dávno skončila," pronesl klidně.
,,Aha."
,,Tak jdeš? Nebo si mám pro tebe dojít?!" prohodil výhružně.
Na tváři se mi rozlil šťastný úsměv.
,,Za minutku jsem tam," odpověděla jsem rychle.
Zavřela jsem okno, hodila na sebe mikinu, seběhla po schodech.
,,Mami jedu k Johnnymu," zavolala jsem do kuchyně a vystřelila ze dveří.

Johnnymu jsem padla do náručí a pevně ho objala.
,,Ahoj J," zašeptala jsem mu do mikiny.
,,Ahoj princezno," zašeptal taky a rukou mi vjel do vlasů.
Pak jsem se odtáhla a něžně ho políbila.
Polibek mi oplatil ale pak otevřel dveře od auta a naznačil abych nastoupila dovnitř. 

***

Dojeli jsme k Johnnymu před dům.
,,A jsme tady," vydechl a vypnul motor.
Vylezla jsem z auta.
Počkala až ke mě dojde.
Chytil mě za ruku a já ji pevně stiskla. 
Vešli jsme do domu.
Zase mě zasáhl ten nával samoty, který tenhle dům skrýval.
Prošli jsme přes kuchyň.
Před schody, mě Johnny najednou vzal do náruče.
,,Hej, co to děláš?" vypískla jsem.
,,Odnáším tě do mého pokoje," řekl jakoby nic. ,,To snad nemůžu?"
,,Ale jasně že můžeš," zasmála jsem se a položila mu ruce kolem krku.
Vyběhl se mnou schody jako nic a zanesl mě k sobě do pokoje.
Když se za námi zavřely dveře, opatrně mě začal pouštět na zem. Jenže moje bolavá noha se znovu ozvala a vypověděla mi službu.
Do stehna mi vystřelila ta známá bolest a já se na nohách tak nějak neudržela.
Vykřikla jsem.
Než jsem stačila dopadnout na podlahu, Johnny mě chytil okolo pasu a vytáhl mě zpátky.
Pevně mě podepřel.
,,Do háje," zaklela jsem si pro sebe ale Johnny to očividně slyšel.
,,Leslie, co máš s tou nohou?" zeptal se nejistě a starostlivě se mi podíval do očí.
,,Nic, jen..." pokrčila jsem rameny ale on mě přerušil.
,,Less, ty nejsi dobrá lhářka. Přijde ti normální, že se tady hroutíš k zemi? Mě teda ne! Myslíš, že jsem si nevšiml, jak ve škole kulháš? Jak se ti zkřiví obličej vždycky, když si sedáš a vstáváš?"
,,Ale já s tou nohou fakt nic nemám..." rozhodila jsem rukama, když už jsem pevně stála.
,,Alespoň mi nelži do očí," hlesl a uhnul pohledem.
Ale ne!
Leslie ty jseš vážně kráva! nadávala jsem si v duchu.
Shelly měla pravdu.
Dál už to tajit nemůžu.
Johnny mezitím přešel po pokoji směrem k oknu.
Došla jsem k němu a zezadu ho obejmula.
,,Promiň," zašeptala jsem.

Pohled Johnnyho
Obtočila mi ruce kolem těla a zezadu se na mě přitiskla.
,,Promiň," zašeptala a v jejím hlase bylo slyšet, že je jí to vážně líto.
Otočil jsem se čelem k ní.
,,Less, jestli si budeme lhát, tak to skončí..." 
Vystrašeně se na mě podívala a v očích se jí zaleskly slzy.
,,Co skončí?" nechápala.
,,My. Náš vztah a všechno kolem toho," pronesl jsem klidně.
Zavrtěla hlavou, jakoby tomu nechtěla uvěřit.
Pak jí po tváři sklouzla malá slzička.
Rychle si jí otřela.
A další. 
Ne, hlavně ať nebrečí.
Nemám rád když pláče.
Doslova mi to rve srdce.
,,Ne ne ne, Leslie prosím nebreč. Šššššt," přitáhl jsem si jí do obětí. Položila si hlavu na mojí hruď.
,,Už to prosím nikdy neříkej," vzlykla mi do trička.
,,Moc se omlouvám."
Jemně jsem jí hladil po zádech a její vzlyky se postupně utišily.
,,Řekneš mi, co se teda stalo?" zeptal jsem znovu.
Přikývla a opustila mojí náruč aby se mi mohla podívat do očí.
,,Prosím."
Můj hlas už zněl vážně naléhavě.
Pak jakoby se najednou probrala z transu.
,,Promiň," zašeptala, zhluboka se nadechla a vydechla.
Najednou si začala svlékat kalhoty a já uviděl tu obrovskou modřinu, která se táhla od pasu až po stehno.
Hrozně mě to vyděsilo.
,,Můj Bože, Leslie, kdo ti to udělal?"
V tu chvíli jsem měl takový vztek na všechny, kteří se jí jen dotkli nebo pokusili ublížit.
Zatnul jsem pěsti, abych do ničeho nepraštil, až mi zbělely klouby. 
,,Tak kdo to byl?" procedil jsem skrz zatnuté zuby.
Zvedla oči ze země a upřela je do těch mých.
Jakoby v nich hledala odvahu aby mi to mohla říct.
,,Byla to Clarissa," hlesla po chvilce.
To mě šokovalo.
,,Cože?" 
,,Jo..."
,,Nevěděl jsem že se s Clarissou bavíš," poznamenal jsem a čekal na odpověď.
,,Taky že ne. Začalo to, když zjistila, že my dva spolu..." nechala větu nedokončenou.
,,Počkat... Jak začalo?"
,,To strčení ze schodů není jediná věc, kterou si na mě připravila..."
Nevěřícně jsem zakroutil hlavou,
,,Jak dlouho?"
,,Jen tři týdny..." šeptla jakoby se bála něco říct nahlas.
Ironický jsem se zasmál ale byl tam jasně slyšet náznak zoufalství.
,,Jen? Někdo ti kvůli mě tři týdny ubližuje a ty jsi mi to neřekla?" už jsem začínal ztrácet trpělivost a malinko zvýšil hlas.
,,Není to kvůli tobě..." snažila se mě uklidnit.
,,Ne? A kvůli komu teda? Nemysli si, že to nechám jen tak!" vyjel jsem na ní znova.
,,Ne! Hlavně to nikomu neříkej, prosím. Já si to vyřídím sama," prosila mě a já už doslova zuřil.
Promnul jsem si týl a přešel ke zdi. Ruka mi samovolně vystřelila a já do ní uhodil tak tvrdě, až odpadla omítka.
,,J... já se nechci hádat..." nešťastně vydechla Less.
Podíval jsem se na klouby, ze kterých tekla krev.
Pak jsem zhluboka vydechl.
,,Proč jsi mi to neřekla?" zeptal jsem se ostře.
,,Já...ty jsi byl tak zabraný do tréninku, poslední tři týdny a mě připadalo, že jsem ti jen na obtíž, tak jsem tě nechtěla zatěžovat ještě s tímhle. Přišlo mi to jako blbost, zbytečnost kterou nemusíš řešit. Když jsem tě viděla, jak jsi zářil, když tě jmenovali kapitánem, pochopila jsem, že fotbal pro tebe není jen sport. Ten tým je tvoje druhá rodina a já jsem prostě věděla, že se musíš soustředit na tréninky a ne se rozptylovat maličkostmi," vychrlila na mě a já se zarazil.
Zase jí začaly téct slzy. 
,,Zlato, ale ty jsi moje první rodina a mě záleží nejdřív na tobě a pak na ostatních. Miluju tě. Tak moc až to bolí. Tohle jsi mi měla říct dřív," pronesl jsem, už o něco klidnějším hlasem.
Přešel jsem zpátky k ní a chytil ji za ruku.
,,Promiň," šeptla a vzlykla zároveň.
,,To já bych měl omluvit. Za ty tři týdny, který jsem se ti nevěnoval a teď za to křičení. Choval jsem se jako kretén."
Usmál jsem se a zastrčil jí neposlušný pramínek za ucho.
,,To je v pořádku."
,,Od teď, už si nebudeme lhát, slibuješ?" zeptal jsem se.
Pokývala hlavou.
,,A ty mě?" podívala se na mě s otázkou v očích.
,,Slibuju," zašeptal jsem, pohladil jí po tváři a otřel jí slzičky tekoucí dolů.
Najednou se tak krásně usmála, že mi naskočila husí kůže.
,,Moc tě miluju.... chci abys to věděl," špitla a vzala mi hlavu do dlaní.
,,Jsi tak nádherná..." vypadlo ze mě a v další sekundě mě políbila. Tak jemně a já jsem znovu šílel z jejích rtů.
Měl jsem mžitky před očima z její vůně, jejích jemných rukou, které spočinuly na mém hrudníku.
Nevím jak jsme se dostali k mé posteli ale ucítil jsem pod sebou měkkou matraci...

------------------------------------------------------Ahojky zlatíčka😉😇😍
Jak se máte?
Mě dneska trochu bolela hlava ale jinak žiju😂😲😱😨😨😵 
Tak...nová kapitolka je tu😲🙌🎊🎉🎉🎁🎂
Co na ní říkáte?
Omlovám se, že jsem ji nevydala dřív ale nějak to nešlo😨😶😞

No a já se loučím😘😚😚😍
Hlasujte, komentujte, sledujte😙😙😙

Mám vás ráda❤❤❤

Vaše -CLxxx💋