Láska na třetí pohled

♡3. Kapitola♡

Dneska je neděle a zítra odjíždíme....konečně. V mém pokoji momentálně vládne totální chaos.

Rozmýšlím se jestli si mám vzít spíš nové černé nebo staré šedé kraťasy. Nechápu proč nad tím teď tak přemýšlím? Jindy bych neváhala a na takovou práci bych si sbalila ty šedivé, ale teď je to jiné. Proč mi najednou záleží na tom jak vypadám?
Proberu se ze svých dumání ohledně mého stylu oblékání a do skoro sbaleného kufru hodím pro jistotu oboje šortky (nikdy nevíš).

***

Následujícího dne ráno, se ospale probouzím ale když si uvědomím, co je dneska za den (den D) a kolik času mi zbývá do odjezdu na letiště (DVĚ HODINY?!!!), vystřelím z postele jako neřízená střela a mažu do koupelny.

Při pohledu do zrcadla mě málem trefí šlak. Co ty kruhy pod očima? A ty mastný vlasy? No s tímhle (svým osobitým šarmem), na Johna moc dojem neudělám. Jakoby nestačilo, že si o mně myslí to, co si myslí všichni: Leslie Strinketlová, ztracený případ v oblasti kluků.
Musím říct, že po asi 15ti minutách vypadám dobře. Dost dobře. Asi nějak takhle:
Svoje dlouhé blonďaté lehce vlnité (UMYTÉ!!!) vlasy jsem si stáhla do uvolněného culíku. Na sebe jsem si oblékla bílé tričko, na něj šedivou mikinu. Na nohy, si vzala černé úzké džíny a červené conversky. Kruhy pod očima jsem zaplácala korektorem, nanesla trochu řasenky a rty přetřela lehce růžovým leskem (NESLÍBATELNÝM pro všechny případy).

Zdálo se mi, že už najednou nevypadám jako upjatá Leslie s nudným životem a věčným pobytem v knihovně. Zdálo se mi, že se trochu podobám těm normálním holkám ve škole, co myslí na kluky a ne na dělání úkolů a písemky. Chci se rozletět. Chci uletět pryč a nechat tenhle nudný život za sebou. Chci poznávat a teď mám příležitost.

***
Nadešel čas. Popadnu kufr a odnesu ho do auta. Mamka už netrpělivě sedí za volantem. Zavazadlo hodím na zadní sedadlo a posadím se dopředu. A jedeme. Jedeme vstříc autobusu, který nás doveze na letiště. V tom autobusu bude. Možná bude sedět někde blízko mě? Možná vedle mě? (no tak to si dělám přehnané naděje, ale to je jedno). Každopádně bude v tom autobuse. Tohle je moje šance. Žádná jiná už nepřijde.