Láska na třetí pohled

♡44. Kapitola♡

Dalšího dne ráno, jsem se probudila se zvoněním budíku. Rychle jsem se nemohla rozpomenout, kde to vlastně jsem. Jo, jasně!
U sebe v pokoji!
Pořádně si ani nepamatuju,
v kolik mě včera Johnny přivezl domů.
Zcela jistě vím, že to muselo být sakra pozdě protože jsem vylezla z postele, došla do koupelny
a prodělala minimálně tři infarkty v kuse, při pohledu na ty tmavé kruhy pod očima, které na mě zíraly ze zrcadla.
Výborně!
Vyspaleji už vypadat nemůžu?!

Zrovna jsem si čistila zuby, když mi zacinkal mobil, ležící na nočním stolku.
Přišla zpráva.
Od Johnnyho.
Dobré ráno lásko. Promiň ale dneska tě nemůžu hodit do školy. Uvidíme se odpoledne. Ještě ti napíšu. Miluju tě. Tvůj J
Proč mě nemůže vzít do školy? Snad se mu nic nestalo!!!
A proč se sakra uvidíme až odpoledne?!
Ještě hodnou chvíli jsem zírala do displeje, jako bych byla zhypnotizovaná, než jsem se dokopala ke strohé odpovědi. Dobře. Taky tě miluju
Ihned jsem napsala ještě Shelly, jestli jede do školy autobusem,
i když už jsem předem znala odpověď.
Vypadá to, že po dlouhé době budu muset zase vkročit do té smradlavé plechovky.
Vyplivla jsem zbytky pasty
a spěchala dolů na snídani.

Ještě jsem ani nevkročila do kuchyně a zastavila mě mamka. Vypadala jinak.
Nemračila se na mě jako asi poslední týden.
Upřímně, nevím o tom že bychom se usmířili...
Mamka na mě chvíli koukala a já jsem tázavě zvedla obočí. Přistoupila blíž a chytila mě za ruce.
Začíná to být pěkně divný!
,,Holčičko," začala, s pohledem upřeným stále do mých očí, ,,omlouvám se."
,,Měla jsi pravdu," vydechla
a objala mě.
Tak silně, maminkovsky.
,,Taky se omlouvám mami, chovala jsem se blbě. Mám tě ráda."
,,To já tebe taky, beruško," zašeptala mi do vlasů a potom povolila objetí.
Narovnala se a zářivě se usmála.
,,Mám nápad," prohodila
a kulišácky na mě mrkla. Překvapeně jsem nadzdvihla obočí.
,,Vážně?"
,,Napadlo mě, že bys mohla Johnnyho přivést sem. Třeba na večeři," řekla a zastrčila si pramen vlasů za ucho.
Cože?!
Vážně moje šílená matka chce, abych přivedla svého kluka k nám na večeři?!
Ale vlastně proč ne?
,,Hmmmm, beru to," kývla jsem
a poodešla k ledničce, pro něco
k jídlu.
Mamka si štěstím poskočila
a zatleskala jako malá holka.
,,Super!"
,,Zeptám se ho, kdy má čas, jo?" prohodila jsem k mamce, která už ale byla v tahu a někde na svém tajném místě sestavovala menu.
,,Joo, jasně!" zaslechla jsem někde z útrob domu.
Pro sebe jsem se usmála.
Další problém zažehnán!
S banánem v ruce, jsem vyběhla zpátky do pokoje.

***

Školním autobusem jsme se se Shelly doslova doplazily do školy právě ve chvíli, kdy se kolem prohnala skupinka fotbalistů. Johnnyho jsem mezi nimi ale nezahlédla.
Se Shell jsme za tu cestu stihly probrat tolik věcí.
Její vztah s Allem, mě a Johnnyho, taky jsem se jí omlouvala za to, že ji teď poslední dobou zanedbávám ale že to napravíme.

Právě zazvonilo, když jsme společně vešly do učebny biologie. Shell mi ale pořád nedala pokoj.
,,A jaký to bylo?" zeptala se zvědavě.
,,Co jako?" nechápala jsem já.
,,No však víš... to."
Dala zvláštní důraz na slovíčko to ale já jsem dneska od rána mimo, takže mému mozku jaksi nedošlo, co by to to asi mohlo být.
,,Shell, jaký to? O čem to mluvíš?" ptala jsem se s nakrčeným čelem. Ta jen protočila oči a potutelně se usmála.
,,No přeci to! Jsi tak natvrdlá, nebo ti to mám říct maďarsky?!" sykla a pár lidí se na nás otočilo. Mozek mi běžel na plné obrátky až mi konečně došlo, co tím myslí.
,,Jo jako to?"
Koutky úst mi cukaly do úsměvu, jen při tom pomyšlení na to.
,,No bingo!" zvolala Shell
a pohledy ostatních, se znovu stočily k nám.
Ta na ně jen zakroutila hlavou a prohodila:
,,Na co zíráte?"
Pak se znovu začala plně věnovat mě.
,,Noo, bylo to báječný," povzdechla jsem si a culila se jako blázen. Shelly si poposedla blíž ke mě.
,,A....bolelo to?" nejdřív s otázkou váhala ale potom ji přece jen vyslovila.
Zamyslela jsem se.
Následně jsem zavrtěla hlavou abych rozehnala myšlenky.
,,Proboha, proč ti to tady vůbec vykládám?" zeptala jsem se se smíchem v hlase.
Shell se taky uchechtla a strčila mě do ramene.
Dveře učebny se rázem zavřely
a do třídy vešel pan Stevenson.

***

Právě ve chvíli, kdy jsem seděla sama v jídelně a obědvala, protože moje střelená nejnejka má hodinu francouzštiny, mi cinkl mobil oznámení zprávy.
Celý den jsem jak pominutá čekala, až J konečně napíše a stalo se.
Po škole budu čekat za tělocvičnou. Miluju tě
Skvělý!
Ještě budu muset přetrpět chemii a uvidím ho!
Začalo mi mravenčit v konečcích prstů při pomyšlení na to, jak se jeho sladké rty dotknou mých
a celý svět se rozplyne.
Spěšně jsem dojedla zbytky oběda a spěchala do laboratoře.

***

Úpěšně jsem přežila chemii.
Těch čtyřicet pět minut se mi zdálo jako celá věčnost.
Když zazvonilo, vystřelila jsem ze třídy jako praštěná.
Přiřítila jsem se ke škříňce, bleskově si vzala věci
a sprintovala k tělocvičně.
U vchodu do školy jsem se srazila s Kylem ale v tom spěchu jsem neměla ani čas spadnout.
,,Hou, kam tak spěcháš, princezno?" zavolal za mnou.
,,Řeknu ti to jindy!" zakřičela jsem na něj ale dost možná mi vůbec nebylo rozumět.
Se srdcem až v krku, jsem vyletěla na parkoviště, zahla za roh
a vzala to zkratkou kolem jídelny.
Těsně před tělocvičnou jsem konečně zpomalila abych alespoň trochu upravila vlasy, které mi splašeně trčely do všech světových stran.
Hodila jsem s nimi nahoru a dolů.
Projela je rukou.
Zhluboka se nadechla a vydechla, abych uklidnila tep.
Pak jsem konečně vykročila dopředu.
Když jsem se ale podívala za roh budovy, slzy se mi vyřinuly z očí
a krve by se ve mně nedořezal.

------------------------------------------------------
Ahojte zlatíčka😇😍😘
Tak jak jde život?
Co čerti?😈😈👿😂
Máme tu novou kapitolku!!!
Takže, jaké jsou vaše dojmy?
😂😇💕💞💓

Dneska nemám nic na srdci, proto se s vámi loučím😍😍😍

Komentujte, hlasujte, sledujte a já vám přeji krásného Mikuláše💖💟💕💝💘💗

Mám vás ráda❤❤❤

Vaše -CLxxx💋