Láska na třetí pohled

♡23. Kapitola♡

Když jsem se ráno probudila, otevřela jsem oči a nade mnou se skláněla tvář.
,,Dobré ráno, princezno," usmál se můj princ Krasoň.
,,Dobré," usmála jsem se taky, promnula si oči a ospale zívla.
,,Tak jak jsme se vyspinkali?" Pohladil mě po mých dlouhých vlasech a začal si pramínek namotávat na prst.
,,Nemůžu uvěřit, že dneska odjíždíme," řekla jsem místo odpovědi.
,,Já taky. Hrozně to uteklo," povzdechl si ale stále si hrál s mými vlasy.
A sakra!
Rychle jsem se posadila a rozhlédla se kolem sebe. Johnnyho pokoj...
,,Proč jsem spala tady?" vyhrkla jsem podezíravě.
Jen se ušklíbl. ,,Včera, po tom západu, jsi byla tak unavená, že jsi mi usnula na posteli."
Cože? Jak jsem tady pro Krista, mohla usnout? No jo, jenže pak jsem si uvědomila mnohem děsivější věc... Podívala jsem se co mám na sobě...
,,Ty jsi mě..."
,,...převlíkl?" doplnil větu za mě. Šokovaně jsem vydechla. Jenže jsem začala, tak trochu panikařit!
No počkat, počkat, to mě pak musel vidět...
,,Ty tvoje Calvinky jsou fakt sexy."
Tak tohle mě zaručeně dorazilo.
,,Hej," rychle jsem se na něj otočila. Ale při pohledu na jeho rozzářenou tvář, jsem se nemohla neusmát.
,,Dej mi pusu," zašeptal a při pohledu na moje rty, si skousl ty svoje. Neváhala jsem a políbila ho. Přitáhl si mě k sobě blíž, až jsem nakonec, neznámo jak, ležela na něm. Rukou mi sjel po zádech, až
k mému zadku. Jemně ho stiskl.
V tu chvíli jsem se od něj odtrhla. Prudce jsem vstala a popadla svoje věci, které jsem zahlédla přehozené přes židli.
,,Leslie...co se stalo?" zeptal se nechápavě Johnny.
,,Udělal jsem něco?"
Otočila jsem se a došla k jeho posteli. Sehnula jsem se a letmo ho políbila na tvář.
,,Ne, nic se neděje. Jen bych už asi...měla jít," odmlčela jsem se.
Přikývl ale bylo vidět, že je pořád zmatený.

Vyletěla jsem na chodbu jako namydlený blesk. Cestou, jsem stačila vrazit do Shelly, která si chystala užít ranní sprchu. No nazdar.
Shell už se nadechovala, aby řekla nějaké z jejích mouder k tomu, co mám na sobě ale já jí přerušila. ,,Ne!" Ani jsem se za ní neotočila a sprintovala až do pokoje. Zabouchla jsem dveře a zhluboka se nadechla. Páni.

Zaplula jsem do koupelny, abych se trochu zlidštila.
Pak jsem deset minut přehrabovala v kufru. Nakonec, jsem se rozhodla pro černé tílko nad pupík a růžové dlouhé legíny.
Vlasy si smotala do odbytého drdolu a rty přejela leskem.
Mrkla jsem se na hodinky. 7:19.
Akorád.

Seběhla jsem schody dolů, do jídelny a zamířila k našemu stolu, kde už seděla Shelly.
,,No nazdárek," celým tělem, se otočila ke mně a tím jasně naznačila, že chce vysvětlení. Ten její pohled mě děsil.
,,Hele Shell...nebylo to tak, jak to vypadalo já..."
,,Dobré ráno Shelly. Ahoj princezno."
Vylekaně jsem se obrátila na Johnnyho, který stál za mnou. Usmál se a jemně mě políbil. Zaregistrovala jsem, jak celá jídelna na okamžik ztichla a podívala se naším směrem. Cítila jsem jak rudnu. Když se Johnny odtáhnul, hovor se pomalu znovu rozproudil.
,,Všechno v pořádku?" zašeptal.
Kývla jsem na souhlas a konečně se posadila.
,,Chci vysvětlení," naznačila mi Shell, neslyšně ústy.
Znovu jsem pokývala hlavou a začala se věnovat mazání rohlíku.
,,Pěkný Sherlocku," prohodil Johnny pobaveně, směrem k tričku, které měla Shelly na sobě. Bylo s nápisem I'm not a psychopath. I'm a high-functioning sociopath. Do you research. (Já nejsem psychopat. Jsem vysoce funkční sociopat. Vyhledejte si to.)
PS: Je to ze Sherlocka Holmese😉
,,Ó děkuji ale vsadím se, že ty bez trika vypadáš mnohem lépe. Nemám pravdu?" šibalsky se ušklíbla a mě zamrzla krev v žilách.
Cítila jsem na sobě Johnnyho krátký zmatený pohled. Vzhlédla jsem k Shelly a když jsem viděla ten její vítězný úsměv...
,,Ani si to nedokážeš představit, že svalovče?"
Chvíli bylo ticho ale pak jsme se všichni tři hlasitě rozesmáli.

Po chvíli nás přerušil hlas paní Morganové.
,,Mládeži poslouchejte chvíli... Ticho!" Všichni rázem ztichli.
,,Jen vám chci říct, jak bude dnešek probíhat. Dopoledne odjíždíme normálně o půl deváté a bude slavnostní otevření školy. Pak se vratíme sem na oběd. Odpoledne si zabalíte věci a jinak budete mít volno. Odlétáme o půlnoci ale na letišti, musíme být před desátou. To je asi všechno. Nějaké otázky?"

***

Pohled Johnnyho
,,Leslie, jak se sakra Shelly dozvěděla o té noci?" zeptal jsem se jí, když jsme seděli v autobuse.
,,No...narazila jsem na ní ráno na chodbě. Ale já jí nic neřekla, to si domyslela sama," rychle vyhrkla.
,,Jasně v pohodě, nic se neděje," uklidnil jsem jí hned. Nechci aby si připadala jako u výslechu. Jen mě zajímalo, jak se to dostalo k Shelly.
,,A...vy jste teď kamarádky?"
V posledních pár dnech, jsem si všiml, že se spolu hodně baví.
,,Jo. Ona je úžasná. Teda, sice až nelidsky ukecaná ale je s ní sranda," krátce se odmlčela.
,,Je to pro mě všechno nový," dodala.
,,Jak to myslíš?" Nechápavě jsem se na ní podíval a ona se jen usmála.
,,Mít kamarádku... kluka," její tváře nabyly lehce červeného odstínu, když to vyslovila. Ó můj bože. Tohle mi nesmí dělat. Je tak nádherná.
,,Musím říct, že ti to jde skvěle," usmál jsem se, vzal jí na bradu a otočil směrem ke mně.
,,Myslíš?"
,,Vím to." Tak moc, jsem jí chtěl políbit. Tak moc. Jakoby mi četla myšlenky, se ke mně pomalu naklonila a naše rty se spojily.

***

Po obědě, jsem vyběhl nahoru do pokoje, s tím, že si zabalím věci do kufru. Nebylo toho moc, ale chtěl jsem to mít co nejdřív za sebou protože skládání věcí naprosto nesnáším.

Asi za dvacet minut jsem měl hotovo. Koukl jsem na hodinky...12:46. Rozhodl jsem se jít za Leslie.
Proběhl jsem chodbu a zastavil se přede dveřmi.
Zaslechl jsem tlumené zpívání. Byla to Less. Nevěděl jsem, že umí takhle zpívat. Poznal jsem písničku Radioactive od Imagine Dragons.
Tiše jsem otevřel dveře, vklouzl do pokoje a zase zavřel.
Spatřil jsem Leslie, jako stojí zády ke mně a skládá si věci do kufru. Na sobě, měla delší volné růžové tílko a kalhotky. Nemohl jsem od ní odtrhnout oči.
Žádná z holek, co jsem měl, a že jich nebylo málo, nebyla jako Less. Ona je krásná a zároveň chytrá, není nafoukaná, je dobrosrdečná...je lidská.
Je skutečná. A je moje.

Chvíli jsem z jen tak stál a čekal, jestli si mě všimne. Nevšimla. Pořád stála zády.
Neslyšně jsem přešel po pokoji, obmotal jí ruce kolem pasu a maličko nadzvedl. Polekaně vyjekla.
,,Jestli mi nedáš pusu, tak tě unesu," zašeptal jsem jí do ucha. Rychle se otočila a políbila mě.
Její rty, byly tak sladké a měkké, jako žádné jiné. Když se odtáhla, objala mě.
Pevně jsem si ji k sobě přivinul, hlavu zabořil do jejích sametových vlasů a nasál její vůni. Šílel jsem z ní. Ani nevěděla jak moc.
Cítil jsem na krku její dech. Jakto, že vždycky působí tak vyrovnaně? Vyzařuje z ní, její vnitřní klid. Jen párkrát jsem si všiml, že je nervózní. A ty její oči...nedají se popsat. Jednou jasně modré a jindy nazelenalé. Vždycky, v nich ale zahlédnu ty jiskřičky štěstí.
,,Proč se s tebou, vždycky cítím tak bezpečně?" zamumlala mi do trička. Pousmál jsem se.
,,Proč se s tebou, vždycky cítím tak nepopsatelně?" odpověděl jsem otázkou. Odtáhla se.
,,To nevím," řekla.
,,Ani já ne." Chytil jsem jí za ruku a políbil jí na tvář.
,,Pomůži to zabalit? Ano?" nabídl jsem se.
,,Jasně."

------------------------------------------------------
Ahojky lidičky😂😉😙
Jak se máte? Já přemýšlím, jak hroznej zítřek asi bude...jdu se zahrabat😵😲😱😨

Máme tu po dlouhé době kapitolku...😇
Za prvé se chci moooc omluvit, že jsem vás nechala tak dlouho čekat😕😕😳 ale prostě jsem to nemohla dopsat😯😅😅
💖💖💖

Tuhle kapitolu, berte jako takový menší speciál🎉🎊🎊 jelikož je docela dlouhá😛😜😎

No a já se loučím😘
Hlasujte, komentuje, sledujte😚😚😚😎

Mám vás neskutečně ráda❤❤❤

Vaše -CLxxx💋