Musela jsem se trochu vzpamatovat z toho osmihodinového sezení, proto jsem vůbec neposlouchala co nám učitelé říkají. Ještě že ostatní věděli co máme dělat, teda alespoň tak vypadali. Šla jsem tady za nimi. Pak mi to došlo...jdeme jsme si vyzvednout zavazadla (vážně mi to ještě nemyslí).
***
Na kufry jsme nečekali dlouho. Na páse byly hned ze začátku.
Teď stojíme před autobusem (no, nevím jestli se tomu dá říkat autobus), spíš před hranatou plechovkou. Ale budiž. S tím jsem sem přece jela, že to není bohatá země. Já jsem vlastně ještě neřekla kam jsme to vlastně letěli, že? Takže právě se nacházíme v Nigérii. Ano až sem jsme letěli.
Poskládáme se tedy do ,,autobusu''
(budeme tomu tak říkat). Jen tak tak se vejdeme.Cestou koukám z okna a čím dál tím víc si uvědomuju jak jsou lidé sobečtí. Když vidím jak tady žijí, je mi z toho smutno.
Naštěstí na smutnění nemám moc času protože než se naděju, stojíme před naším hotelem. Vypadá docela slušně.....na místní poměry.
Zvedám se ze sedačky a procházím směrem k východu. Scházím ze schodů. První. Druhý. Třetí. Ale čtvrtého se moje nohy nedočkají a já padám. Všechno je to jako zpomalené. Padám a slyším svůj tlumený výkřik. Už vidím samu sebe, jak ležím na zemi.....když v tom.......mě kdosi popadne jednou rukou za tu mojí, a druhou kolem pasu. Celá zaskočená otevřu oči a vidím to potřetí. Ty nádherné zelenomodré studánky, vzdálené od mého obličeje sotva deset centimetrů (takže kdyby byla vhodná příležitost, klidně bychom si mohli dát pusu), se na mě znova upíraly.
Jen jsem se jako zkamenělá, opírala o jeho svalnaté paže a nechtěla přestat. Kdyby se nepohnul stála bych tam a čuměla na něj ještě......hodně dlouho.
,,Jseš v pořádku?'' zeptal se tím jeho sametovým hlasem. ,,Ehm jo, asi jo," odpověděla jsem nejistě ,,děkuju...za záchranu."
Jen se na mě usmál a jemně mě začal pouštět, stále mě ale přidržoval aby se ujistil že stojím pevně na nohách.
Šla jsem si pro kufr. My oba jsme šli pro kufry. Cítila jsem ho, cítila jsem jak jde za mnou a tak nějak jsem se musela nad tím vším pousmát. Byla jsem v sedmém nebi...------------------------------------------------------
Kratší kapitolka, ale doufám že se líbila😊😊☺ Snad už to začíná být zaživnější😉😯😄😄doufám😂😂😂ven_dulinka😍😍😘určitě se na ní mrkněte má skvělé příběhy😇😉😉hlavně ten poslední je bomba (Maybe it's a love/Láska z temnoty)😚😚😚
Příjemné čtení
Vaše -CLxxx
![](https://img.wattpad.com/cover/113424902-288-k64602.jpg)
ČTEŠ
Láska na třetí pohled
RomanceLeslie, snad největší šprtku v dějinách lidstva, vyberou na dobročinnou akci, pořádanou školou. Ale co když pojede i nejhezčí kluk ze školy? Dokáže se Leslie i potom držet na uzdě? Příběh o lásce, která vždy nemusí být tak pohádková, jak se na prv...