Láska na třetí pohled

♡31. Kapitola♡

Následujícího dne ráno, mě probudila ostrá bolest.
Překulila jsem se totiž na špatnou stranu...
Pomaličku jsem se pokusila posadit.
Šlo to líp než jsem předpokládala.

Došla jsem do koupelny, abych se trochu dala do kupy.
Vyčistila jsem si zuby, učesala vlasy a šla se převléct.
Otevřela jsem svoji, oblečením nabušenou, skříň a dala se do hledání toho správného, pro dnešní deštivý den.
Mimochodem, už teď ráno lilo jako z konve.

Asi po pěti minutách, mi v ruce zůstal žlutý svetr (pozn. aut. Ne úplně žlutá ale taková ta hořčicová barva, chápeme se?) a černé roztrhané džíny.
Když jsem si sundala pyžamo, můj pohled sjel na obrovskou modřinu na levém stehně.
Oproti včerejšku, mi přes noc přibyla další fialová skvrna na levém boku.
A nemůžu říct že je malá.
Do prčič!
Jemně jsem po ní přejela prstem a malinko na ní zatlačila.
Okamžitě jsem sykla bolestí.
Přece to nemůže být tak zlý...ne? Mohla jsem dopadnout tisíckrát hůř, přesvědčovala jsem sama sebe.
No alespoň že už můžu trochu normálně chodit.
Včera to nešlo.
Maličko kulhám ale když mě nebude nikdo nijak zvlášť pozorovat, tak to bude v pohodě...snad.

***

Asi za třičtvrtě hodiny, na mě před domem čekal Johnny. Seběhla jsem po schodech, nazula se do svých červených conversek, popadla klíče, rozloučila se s mamkou a vyšla ze dveří.

Jakmile mě uviděl, rozlil se mu na tváři šťastný úsměv.
I já jsem se rozzářila jako sluníčko.
Najednou jsem ho tak moc chtěla políbit.

,,Tak tady je moje princez..." nestihl to doříct, protože jsem mu vtiskla něžný polibek na jeho sladké rty.
Aaaaawww. Konečně.
Nemohla jsem se jich nabažit a myslím, že i Johnnymu se nechtělo přestat.
Nakonec jsem se ale silou vůle odtrhla.
Obtočila jsem mu ruce kolem krku, pevně ho objala a zabořila se do měkké voňavé mikinky. Taky si mě k sobě přitáhl.
,,Ahoj," šeptla jsem tiše.
,,Chyběla jsi mi," zašeptal mi nazpátek a přitom se rty lehce dotkl mého ucha.
Musela jsem se pousmát.
,,Ty mě taky."
Ještě chvilku, jsme se jen mlčky objímali.
,,Nádherně voníš," přerušil pak ticho Johnny.
Oooooo. Tak tohle si rozhodně zaslouží pusu.
Znovu jsem ho dlouze políbila a pak se malinko odtáhla tak, abych mu viděla do obličeje.
,,Děkuju."
Láskyplně jsem se na něj usmála. Pohladil mě po tváři.
,,Pojedeme?" zeptal se.
,,Jo."
Nastoupili jsme do auta a vyjeli ke škole.

,,Pojedeme dneska po škole k nám?" podíval se na mě Johnny s otázkou v očích.
,,Jasně. Můžeme," odpověděla jsem s úsměvěm.
,,Taky jsem se ti chtěl omluvit,
že jsem se na tebe včera vykašlal já...prosím nezlob se..."
,,Proboha, já se na tebe vůbec nezlobím a chápu to. Musíš se teď plně věnovat týmu. O mě si nedělej starosti..." uklidnila jsem ho hned.
Vděčně se na mě podíval a položil mi ruku na stehno.
Když teď nad tím ale tak přemýšlím, kdyby byl včera Johnny se mnou, nehodila bych ten příšernej držkopád...
,,Tohle na tobě tolik miluju Leslie," vyrušil mě z mých úvah.
Usmála jsem se a vtiskla mu pusu na tvář.
,,Nech toho!" zašeptal Johnny.
,,A čeho?" zeptala jsem se nechápavě.
,,Tak moc tě chci políbit jenže bychom se vybourali, takže nemůžu," vysvětlil mi.
,,Zato já můžu," provokativně jsem šeptla a znovu ho políbila. Ruku jsem mu položila na nohu a pomalu po ní přejela.
Tiše zakňoural a rukou stiskl moje stehno.
Ne! To neměl dělat!
Modřina se ozvala a já bolestně sykla.
Johnnymu se hned změnil výraz v tváři z prosebného na starostlivý. Rukou rychle ucukl pryč.
,,Leslie, co se stalo?"
,,Nic."
Očividně nejsem moc dobrá lhářka.
,,No jistě!" řekl s ironickým tónem v hlase.
,,Vážně nic, jen mě od včerejška trochu bolí noha," snažila jsem se znít co nejpřesvědčivěji.
Ještě chvilku si mě měřil pohledem a pak se zase začal plně věnovat řízení.

***

Při vstupu do školy jsme potkali Kyla.
,,Nazdar kapitáne. Ahoj krásko, hezkej svetr," pozdravil.
,,Ahoj a děkuju," usmála jsem se na něj.
Spiklenecky na mě mrkl, pak se otočil na Johnnyho.
,,Kapitáne, jen k tomu zítřejšímu zápasu... musíme se domluvit na taktice," prohodil.
Johnny se na mě váhavě podíval.
,,Jasně, šlo by to dnes u oběda?"
,,Nooo, spíš po škole. Měl by u toho být i kouč," řekl polohlasem a promnul si zátylek.
,,Ale já dneska nemůžu..."
Pak jsem se do toho vložila já.
,,To je v pohodě," podívala jsem se na Johnnyho a nepatrně kývla hlavou.
,,Je to přece důležitý," hlesla jsem. Pořád jsem se to snažila brát tak, že je to pro Johnnyho důležitý ale už mě to začínalo pěkně vadit. Poslední týden a půl, se vídáme jen ve škole...a to nestačí.
,,Ne Less, to ti nemůžu udělat, navíc..."
Vypadal opravdu nešťastně.
S touhle situací si nevěděl rady. Bylo mi ho trochu líto.
,,Ale budeš muset," skočila jsem mu do řeči.
Zakroutil hlavou.
Kyle nás se zájmem pozoroval a tak jsem se na něj otočila.
,,Přijde tam," řekla jsem rozhodně.
,,Fajn," kývl hlavou a pokradmu se podíval na Johnnyho.
,,Ehm, no tak já už budu muset běžet, zatím," rozloučil se ztratil se v davu.
Pak jsem se obrátila zpátky na Johnnyho.
,,Po škole jdu domů," řekla jsem jen, prošla kolem něj a zamířila
k mé skříňce.
,,Ne, zlato počkej..." popadl mě za ruku a otočil si mě čelem k sobě.
,,Co."
Zvedla jsem hlavu a upřeně se mu zadívala do očí.
Viděla jsem že ho to trápí.
Hodně.
,,Já nevím co mám dělat," vydechl, uhnul pohledem a prohrábl si vlasy.
Teď mi ho bylo vážně líto.
Položila jsem mu ruku na tvář
a natočila jí zpátky ke mně.
,,Nic. Prostě tam jdi. Musíš tam J," dodala jsem už trochu měkčím hlasem.
(pozn. aut. J čtěte jako Džej)
,,Nesnesu pomyšlení na to, že se na mě zlobíš," zašeptal nešťastně.
,,Nezlobím se na tebe ale mrzí mě to."
Uhnul pohledem a nedokázal se na mě podívat.
,,Ty víš, jak moc tě miluju," šeptl znova.
,,A ty víš, jak moc já tebe. Právě proto bys tam měl jít. Tvůj tým na tebe spoléhá," odpověděla jsem
a chytla ho za ruku.
,,Chci abys věděla, že mě to taky moc mrzí," zadíval se mi do očí.
,,Já vím," zakývala jsem hlavou
a sklopila pohled.

Najednou jsem se ocitla v jeho objetí, zabořená do jeho mikiny. Obtočila jsem mu ruce kolem krku a přitiskla se blíž.
Chodili kolem nás lidi ale mě to bylo fuk.
Vnímala jsem, v tuhle chvíli, jen to příjemné teplo, které z něj vycházelo.
Miluju ho. Moc.
To uvědomění si, mě zahřálo u srdíčka.
,,Promiň," zašeptal mi.
,,To je dobrý," vydechla jsem a pohladila Johnnyho po zádech.
Dal mi pusu na tvář. Rychlou.
Jakoby se bál, jestli mě může ještě políbit.
,,To je jako pusa?" zeptala jsem se šibalsky a trochu se odtáhla.
V tu chvíli se usmál tak krásně, že jsem se málem roztála.
Doslova.
Cítila jsem jak se mu ulevilo.
Pak naše rty spojil do sladkého překrásného polibku.

------------------------------------------------------
Ahojky lidičky😉😇😍
Jak se máte? Jak si užíváte
volné dny?😛

Nová kapitolka je na světě, tak co na ní říkáte?😛😚😘😘😘
Názor prosím!😙😚😚

No a já se nejspíš loučím.
Komentujte, hlasujte, sledujte😍😘😘😚

Mám vás ráda❤❤❤

Vaše -CLxxx💋