SURPRISE ✔ (CZ)- Dokončeno

SEDMNÁCT

Vzdala jsem to. Nechala jsem ho jít.
Odstěhovala jsem se k holkám ,David to dovolil. On přestal být vedoucím,aby mě nemusel vidět každý den.

A každý jsme si šli vlastní cestou.
Dneska je ten den....
Jsem v chatce,ležím na posteli a mám zavřené oči.
Dneska by jsme oslavovali... všichni.

První kapička skápla.
Teprve teď si uvědomuji,že neustále brečím. Co já jsem to za citlivku?
Pro sebe se ušklíbnu.
Jak to mohlo takhle dopadnout.
Co jsem udělala špatně?
Nechala jsi se políbit a obejmout od hlavního nepřítele tvého kluka. Počkat bývalého kluka.

Sklamala jsi ho a on tebe.

Proč je těžké cítit lásku?
Protože láska nemá být lehká.
Musíš pro lásku přinášet oběťi i když by tě to mohlo stát hodně.

Já obětovala kus sebe.
Další kousek a teď jsem jen prázdná schránka.

Nemůžu dýchat! Rychle vstanu a jdu na čerstvý vzduch. Zhluboka se nadechnu a vydechnu. Rozeběhnu se k lesu a doufám,že tam opět nenarazím na Denise. Poslední dobou se stáhl. Třeba si uvědomil,že zničil něco co pro nás s Christianem znamenalo něco víc než jen nějaká hloupá hra.

Nebo se se mnou chtěl opravdu jen vyspat.

Ztratila jsem se. Zastavila jsem a zjistila jsem,že stojím u průzračného jezera. Bylo božské.

Šla jsem blíže,abych se mohla dotknout hladiny. Příjemně hřála.

Pohled Chrise:

Jsem takový idiot. Proč jsem to řekl?
Vždyť ona brečela kvůli mě.
Kdyby mě Magda nevyprovokovala,třeba by se to nestalo.

Zabalím si poslední kousek oblečení do kufru a porozhlédnu se po chatce.
Neustále ji tu cítím.
Její jahodovou vůni. Jahody mám ze všeho nejradši.

Oči se mi zastaví na kousku látky. Dojdu k její bývalé posteli a chvíli na ni jen tak koukám pak zvednu  její tričko. Tuhle velikost nemá jsem si na sto procent jistý. Ale či to je?

Musím se jí na to zeptat. Jestli řekne ,že je to Denisovo tak už to opravdu nezvládnu.

Vyběhnu z chatky a vydám se za holkama. Zaťukám na dveře a vyčkávám.
Otevřela mi Andrea a chvíli na mě jen tak koukala.

"Není tu,někam běžela."chtěla zavřít dveře,ale já jsem ji zastavil.

"Jakým směrem?"

"K lesu"

Na nic jsem nečekal a vyběhl jsem.
Nikde jsem ji nemohl najít třeba už se vrátila do tábora.

Promarnil jsi šanci na šťastný život!

Křiklo na mě podvědomí.

Děláš jak kdybych to nevěděl.

Počkat! Ještě tady je to jezero tam by mohla být. Na nic nečekám a peláším k jezeru. Jsem tam za deset minut.
Mám opravdu velké štěstí nebo je to jen náhoda.
Seděla tam a měla hlavu složenou v klíně.
Potichu jsem k ní došel a sedl si naproti ní.

Polekaně se koukla a když spatřila mě  koukala se mi jen do očí.

"Tak moc mě to mrzí"další vlna slz ji zavalila.

"Jo to mě taky,ale je to tak lepší."

Ublíženě se na mě podívala.

"Proč?"mlčel jsem.

Měl jsem jeden důvod a možná to byl ten problém. Ona nemusí být stejná.

"Můžu tě obejmout?"vytrhla mě z přemýšlení.

Přikývl jsem. Okamžitě si přisedla ke mě blíž a pořádně mě Obejmula okolo pasu. Já svoje ruce přemístil přes její trup. Vysadil jsem si ji na klín a stisk jsem zesílil.

"Budeš mi chybět."řekl jsem a skápla mi slza.

"Mám narozeniny."oznámila.

"Co si přeješ?"

"Políbit." Chvíli jsem na ni jen koukal s pak přiložil rty k jejím. Nechali jsme je jen tak a teprve po chvilce se začli vášnivě líbat.

Odtrhla se.
"Měla jsem bratra."svěřila se.

"Jaký byl?"

"Moc milý. Určitě by jste si rozuměli. Rád se smál a žil život na plno."
Usmál jsem se.

"BYLA JSEM MÁMA....."

Pokračování příště

Song: Joel Adams - please dont go

Ahoj lidičky tak co líbí?
Klidně pište otázky na mě a na příběh do komentářů,ale nezaručuji,že vám odpovím na vše abych něco neprozradila.

S láskou Pretty-little-dwarf